Trapné politické bitvy o dějiny

15. 02. 2013 | 07:13
Přečteno 13186 krát
Zatímco se český stát neúspěšně potýká s narůstajícím státním dluhem, ekonomickou recesí, nerůznějšími projevy státního šlendriánu a systémovou korupcí, politici znovu a znovu bojují minulé bitvy. Ještě jsme si ani nevydechli po prezidentské kampani, kde se z houfnic účelové interpretace dějin střílela těžká munice, a už se politici pohádali o dědictví studenta Jana Palacha, který se v lednu 1969 upálil na protest proti rostoucí apatii společnosti po sovětské invazi v roce 1968.

Čeští politici mají v dějepisu podivnou zálibu. Naše zákonodárství je prošpikováno nejrůznějšími normami, které uzákoňují například zásluhy některých bývalých prezidentů, nebo nám sdělují, že komunistický režim byl zločinný. Vedle toho ovšem klidně dál existuje komunistická strana, a na bývalé prezidenty se ve veřejném prostoru hrne často nevybíravá kritika, někdy i urážky, a to dokonce třeba z úst jejich nástupců, jak jsme toho svědky nyní v urážlivé kritice Václava Havla z úst Václava Klause.

Což o to, ve svobodné společnosti je například kritika i těch nejzasloužilejších bývalých politiků zcela normální. Nenormální je, že existuje zákon, který oficiálně uzákoňuje zásluhy toho kterého politika. A nenormální také je, že když už takový zákon existuje, neexistují žádné sankce za jeho porušování.

To samé platí o již zmíněném zákoně o zločinnosti komunistického režimu. Ten například říká, že komunistická ideologie byla zločinná, ale neříká nic o tom, co se má stát s politickou stranou, která má ve svém názvu slovo „komunistická“ a jejíž někteří přední představitelé nostalgicky vzpomínají na některé z vůdců oné zločinecké strany.

Uzákoňování dějin se naši politici neubránili, ani když vytvořili Ústav pro studium totalitních režimů. Ústav mohli klidně nazvat neutrálně, například Ústav národní paměti, tak jak se jmenuje například v Polsku nebo na Slovensku. Naši političtí přeborníci na dějepis i politologii ovšem neodolali pokušení dát do názvu slovo „totalitní“, což vyžaduje dosti složitou interpretaci.

Což také nakonec museli udělat, takže za totalitní bylo prohlášeno celé období komunismu. To ovšem dost problematizuje objektivní zhodnocení Pražského jara, kdy sice vládla nadále jedna strana, ale občané mohli v prostředí relativní volnosti dělat řadu věcí, které se s totalitním režimem příliš neslučují. Navíc během Pražského jara i několika let před ním vznikaly zcela oficiálně knihy, filmy a divadelní hry, které patří k tomu nejlepšímu, co česká kultura kdy stvořila. V prostředí skutečné totality by asi jen těžko vznikly.

Politickou interpretací historie byly i nejrůznější restituční zákony, s jejich příslušnými restitučními tečkami. A i tady, jak jsme nedávno byli svědky v dění okolo církevních restitucí, nebo jak jsme byli svědky během prezidentské kampaně ve vztahu k údajně možným sudetoněmeckým nárokům na vrácení majetku, se pohybujeme na velmi tenkém ledě.

Velká část problému naší politické elity s historií spočívá v tom, že během komunistické éry bylo těch, kdo otevřeně vystupovali proti režimu, velmi málo, pokud to srovnáme třeba se sousedním Polskem. Antikomunistické ostruhy si tak mnoho politiků, zejména napravo od středu, pokoušelo vysloužit teprve až po pádu komunismu, což je často možné jen s pomocí deklarativního přihlášení k určité interpretaci historie.

Když se tedy například spustí v Poslanecké sněmovně debata o uzákonění výročí smrti Jana Palacha jako památného dne, můžeme si být jistí, že se přitom strhne jedna z typicky českých, tedy dosti pokryteckých debat o historii. Jedni politici se nám snaží dokázat, že Palach nebyl žádný antikomunista, upálil se naopak na protest proti násilnému ukončení reformního procesu v čele s komunistickou stranou. Druzí tvrdí, že naopak byl antikomunista, který chtěl vyburcovat společnost k vzepětí takříkajíc zdola, mimo komunistickou stranu,jejíž špičky začaly s Moskvou po invazi čile kolaborovat.

Smutné je na celé záležitosti především to, že se politici snaží interpretačně zmocnit Palachova zoufalého činu podle toho, jak chtějí, aby veřejnost vnímala je. Palach je pro mnohé z nich až na druhém místě, pouhý prostředek v jejich politické agendě.

I proto by bylo záhodno, kdyby čeští politici přenechali starost o historii především odborným pracovištím. A když už se rozhodnou například uzákonit jako památný den výročí činu, který se tak či onak osobně dotýká dodnes mnohých z nás, kdo tehdy byli už na světě, mohli by národu prokázat tu nejlepší službu, kdyby se dohodli, že budou hlasovat bez rozpravy. Jejich proslovy, které mají co do činění mnohem více s nimi samotnými a jejich politickými cíly, než s pravdivou interpretací osobnosti Jana Palacha, působí mnohým z nás jen trapné rozpaky.

Bohužel historie se účelově nepoužívá jen v interpretaci dějů, které bychom při troše dobré vůle mohli považovat za skutečně historické, i když se udály ještě během životů mnohých z nás. Například odcházející prezident Václav Klaus se pustil do interpretace odkazu ještě docela živého, tedy odkazu svého předchůdce Václava Havla, kterého nazval dokonce „jakobínem“. A před časem uznale přizvukoval svému poradci Petru Hájkovi, který Havla nazval ve své knize „služebníkem Satana.“

Možná Klausovo počínání není až tak nelogické. Právě on je totiž nejvýraznějším představitelem generace politiků, kteří v minulém režimu neprosluli výraznou odvahou, a nyní, když mají politickou moc, se pokoušejí interpretovat historii tak, aby v ní obstáli. Klaus už v roce 2003 prohlásil, že k pádu komunistického režimu nepřispěli v první řadě disidenti, jako byl Havel, ale mlčící masa občanů, která režim podemlela svojí pasivitou.

Jinými slovy, český národ se zase jednou stal obětí režimu, který ovšem, stejně jako jiné podobné režimy v minulosti, chytře sabotoval svojí pasivitou. Antikomunistou se může v takové interpretaci stát spíše chatař než disident.

Jenže i když taková interpretace zní z míst politicky nejvyšších, přece jen zůstává jakási pachuť. I proto tito politici potřebují nakonec osvědčovat svůj antikomunismus například tím, že se hlásí ke své interpretaci Jana Palacha jako údajného antikomunisty.

Možná jím Palach v duchu skutečně byl. Ale vzpomínat na něj bychom měli nikoliv podle toho, jak ho chtějí vidět politikové, ale na základě jeho činu. A ten byl namířen přesně proti tomu, co spousta i současných politiků dnes a denně předvádí: proti nechutnému oportunismu.

ČRo 6, 13.2.2013


Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy