Dalo se očekávat, že se v politických kruzích zvedne odpor proti vládnímu návrhu zákona, který by znamenal, že tzv. anonymní akcie se budou muset zapsat do centrálního depozitáře nebo uložit v listinné podobě u bank, popřípadě se od 1. ledna 2014 transformují na akcie na jméno. Odkryla by se tak majetková struktura firem vlastněných takříkajíc tajně.

Není také překvapivé, že se odpor zvedl nejprve v Občanské demokratické straně, která proslula svým kmotrovským zázemím a kontakty s neprůhlednými finančními zájmy. Strach musejí mít ale i politici i v jiných stranách. A nikoho asi nepřekvapí, že se svým „ne“ přispěchal i prezident Václav Klaus, jehož amnestie nedávno omilostnila přesně onen typ lidí, kterým odtajnění vlastnických struktur jistě není po chuti.

Pokud by se dalo i zpětně zjistit, kdo měl majetkové podíly v anonymně vlastněných firmách, ohroženi mohou být nejen nejrůznější podnikatelé, jejichž anonymní firmy parazitovaly na státu, ale i řada politiků. Nelze totiž vyloučit, že někteří politici prostřednictvím anonymních akcií vlastní firmy, pro které zároveň zajišťují s pomocí svého vlivu zakázky. V civilizovaných zemích se tomu říká korupce.

Někteří poslanci ODS začali náhle argumentovat, že návrh zákona by se měl upravit tak, aby akcie přestaly být anonymní pouze v případech nově založených firem, zatímco majetková struktura dosud založených by zůstala nadále skryta. Zákaz anonymních akcií by se prý také měl vztahovat pouze na firmy, které soutěží o státní zakázky.

Tím by se ovšem do značné míry vymazaly protikorupční účinky zákona. Dokud se nerozkryje, kdo s pomocí anonymních akcií zakládal firmy i v minulosti, bude neprůhledná i česká politika. Veřejnost by se tak například nedozvěděla, proč někteří politici prosazovali projekty, které se po čase ukázaly jako nesmyslné či předražené. Nebo by se ukázalo, že sami anonymně vlastnili firmy, které tyly ze státních zakázek.

Není také pravda, že korupční nebezpečí hrozí jen v případě státních zakázek. Příkladem budiž skandál okolo solární energie. Tam nejprve vznikl za podivných okolností zákon, který nasadil výkupní ceny za solární energii astronomicky vysoko, načež se do fotovoltaické bonanzy vrhla celá řada soukromých firem, řada z nich anonymně vlastněných. V případě odtajnění anonymních akcií by se mohlo ukázat, kdo a proč stál za plánem, který možná vysaje ze státu až bilión korun.

Jelikož je jasné, že odhalení majetkového zázemí doposud anonymně vlastněných firem by mohlo nejen skončit některé politické kariéry, ale i vyjevit informace, které mohou být popudem k trestnímu stíhání, o návrh zákona, který se dostal až do třetího čtení, se ještě povede tuhý boj. I proto pozorně sledujme, jak se kdo ve vřavě, která se okolo zákona rozpoutává, chová.

Právo, 19.2.2013