Komunistická strana Čech a Moravy se pustila do odvážného experimentu. Její poslanci či další politici čas od času soukromě vyrazí do zemí či oblastí, které oficiální česká zahraniční politika v souladu s postoji svých spojenců bojkotuje, a tváří se tam jako představitelé naší země. Naposledy tak učinil komunistický poslanec Zdeněk Ondráček, když navštívil tzv. Doněckou lidovou republiku.

Na zveřejněném videu se Ondráčkovi dostalo vskutku státnického zacházení: rozvinutého koberce, nastoupené jednotky ve slavnostních uniformách, české hymny. Na dotazy, co v separatistické „republice“ dělal, ale Ondráček, známý dříve také jako „obušku z pytle ven“, odpovídá, že to byla jeho soukromá cesta a nikomu do toho nic není.

Předseda KSČM Vojtěch Filip údajně nebyl o cestě informován, ale nic proti ní nemá. Je prý zastáncem demokracie proti mediokracii, která manipuluje veřejnost s pomocí nepřesných a neúplných informací, takže respektuje, když si ústavní činitel che opatřit nezkreslené informace přímo na místě.

Neúnavné a principiální snahy komunistů bránit demokracii proti kapitalismu, imperialismu, německému revanšismu a nyní mediokracii jsou z téměř stoleté existence strany všem dobře známé, a i proto se nelze zcela ubránit obavám, zda i KSČM nepodlehla po třiceti letech od znovuobnovení tržního hospodářství viru privatizace. Vždyť iniciativy, jako je ta Ondráčkova, jsou jakousi formou privatizace zahraniční politiky.

Ondráčkova cesta se navíc nabízí i jako podnikatelský model pro nový typ turistiky, která spočívá v tom, že při zcela soukromých cestách ústavních činitelů, do kterých nikomu nic není, pro ně bude přichystáno státnické uvítání, čestná stráž i česká hymna. To, co jim protokolárně nepřísluší doma, si mohou tedy užít jinde, i kdyby byl takový režim na sto sankčních seznamech. KSČM by si tuto privatizační iniciativu na poli české zahraniční politiky měla nechat patentovat.

Šance, že jí bude přiznáno autorství, ale bohužel trochu oslabuje skutečnost, že na poli subverze oficiální zahraniční politiky, kterou má podle ústavy na starost vláda, podniká i pan prezident. Ten si stejně jako „ústavní činitelé“ z řad KSČM také dělá, co chce.

Při nedávné návštěvě Izraele tak směle navrhoval přesunutí české ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma, ač oficiální zahraniční politika ČR s tím nepočítá. Nebo mluvil v Číně o České republice jako „vzteklém červeném kousku v Evropě“, protože vláda není vstřícná k firmě Huawei. Oficiální linii státu ústavně neodpovědný prezident, za něhož vláda podle ústavy v zahraniční politice odpovídá, nerespektuje ani v otázce sankcí vůči Rusku kvůli anexi Krymu. A vládní politiku sabotoval svými výroky i v otázce, zda se u nás vyráběl ruský nervový plny novičok.

Není tedy možná divu, že komunisté našli v našem panu prezidentovi inspiraci. Už proto, že vidí, že jim to projde. K prezidentovým aktivitám se většina politiků staví tak, že vlastně o nic tak závažného nejde, takže si komunisté mohou být jistí, že když ministr zahraničí Petříček Ondráčka zkritizuje se slovy, že dělá naší zemi ostudu, skoro nikdo se ministra nezastane.

Koneckonců ryba smrdí od hlavy, a naše hlava státu dělá v podobě privatizace zahraniční politiky do svých rukou jednu ostudu za druhou, a Petříčka se bojí zastat při občasné kritice prezidenta dokonce i vlastní strana. Ani trestně stíhaný premiér pořádek jistě nesjedná, neboť ví, že v případě, že by hrozilo odsouzení, milost mu nemůže dát nikdo jiný než z řetězu utržený pan prezident. A komunisté? Ty také ještě může potřebovat.