Konstatování, že česká justice momentálně není v ohrožení, může znít kacířky ve světle masových demonstrací, které se konají i kvůli obavám, že ohrožena je. To ovšem neznamená, že demonstrace jsou zbytečné. Upozorňují na skutečnost, že mocenský kartel, jehož páteř tvoří premiér a prezident, by kvůli svým politickým cílům mohl za určitých okolností na justici zaútočit.

Není náhodou, že současnou vlnu demonstrací odstartovala arogantní politická symbolika, kdy bezproblémově fungující ministr spravedlnosti rezignoval jen den poté, co policie ukončila s návrhem na obžalobu vyšetřování kauzy Čapí hnízdo, s trestně stíhaným premiérem v hlavní roli, a na uvolněný ministerský post byla nominována prezidentovi blízká Marie Benešová. Ta si mimochodem myslí, že si u nás lze objednat trestní stíhání, což je ve světle výroků premiéra Babiše o tom, že kauza Čapí hnízdo je zcela účelový politický hon na čarodějnice, pikantní.

Demonstrace se konají ze všeho nejvíc kvůli arogantnímu políčku do tváře veřejnosti, které jmenování Benešové, s jejími názory a osobními vazbami, představuje. Podezření, že by se Benešová pustila do jakýchsi demoličních prací v systému české justice s cílem zastavit stíhání Babiše, jsou ale nejspíš přehnaná.

Především by to bylo politicky nepraktické, protože případné výměny na postech státních zástupců, včetně toho nejvyššího, by vyvolaly silné reakce nejen ještě větší části české veřejnosti než dosud, ale nezůstaly by bez odezvy ani v Bruselu. A Babiš nemá (už kvůli tomu, že jím vybudovaný Agrofert podniká v několika západních zemích EU) zájem, stát na stejném evropském pranýři jako Maďarsko a Polsko.

Navíc k případnému ukončení stíhání Babiše vede mnohem jednodušší cesta, než by byl komplikovaný útok na státní zastupitelství v podání ministryně, kterou z toho část veřejnosti od začátku podezřívá. Babišův spojenec Zeman může totiž stíhání kdykoliv zastavit. Ani Brusel by neměl v takovém případě příliš mnoho argumentů, protože to je prezidentova ústavní pravomoc, jejíž využití ani nemusí nikomu vysvětlovat. Zvlášť když už neusiluje o znovuzvolení.

Systém české justice navíc stojí na poměrně pevných základech. Na rozdíl od Polska a Maďarska má naše země silný Ústavní soud, přičemž jakékoliv zásadnější pokusy jeho roli oslabit by vyžadovaly ústavní změny, které ale neprojdou Senátem. Přičemž existence Senátu (voleného na základě jiného volebního klíče než Sněmovna, takže v něm mají většinu strany, které jsou ve Sněmovně v opozici) je dalším významným rozdílem ve srovnání s Polskem a Maďarskem.

Dá se také předpokládat, že premiér a jeho nová ministryně spravedlnosti, se nebudou pokoušet o žádné systémové změny už kvůli ostražitosti občanské společnosti. Babiš sice tvrdí, že si na demonstrace zvykl, ale coby bytostný populista, jehož hnutí je zde prý pro všechny, nechce jít s nemalou částí veřejnosti do ještě ostřejšího střetu než dosud.

Situaci v české justici popsal přesně v nedávném televizním interview předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. I on si myslí, že české justici žádné bezprostřední nebezpečí nehrozí. Justice je dle něj emancipovaná, má stavovskou nezávislost a čest. Jeho slova ostatně potvrzují i nedávná prohlášení představitelů Unie stáních zástupců i Soudcovské unie, varující před pokusy omezovat nezávislost justice.

Větším nebezpečím než útok na celý justiční systém jsou podle Rychetského ambiciózní jedinci „odečítající ze rtů“ mocným. Zdá se ale, že i na ně jsou Senát, stavovské organizace a občanská společnost připraveni. Senát nedávno odmítl prezidentovu nominaci Hradu blízkého Aleše Gerlocha na ústavního soudce. A současné demonstrace pohání pro změnu do značné míry odpor k tomu, že ambiciózní Benešová iniciativně poskytla v podobě své údajné analýzy alibi svému mocnému spojenci, prezidentu Zemanovi, když se v jedné televizi dal slyšet, že si u nás lez objednat trestní stíhání.

ČRo Plus, 22.5.2019