Důvodů, proč se ČSSD neprobojovala do europarlamentu, je více, ale ten hlavní je zřejmý, ač ho strana bude ve svých „analýzách“ volebního výsledku popírat: nikdo nepotřebuje stranu, která tancuje v objetí s trestně stíhaným premiérem, a kterou vzal na jejím sjezdu na milost prezident Miloš Zeman.

Toto dusivé objetí prezidentsko-premiérského mocenského kartelu je smrtelné hned z několika důvodů. Babiš může s pomocí ČSSD nejen vládnout, ale také si přisvojovat většinu jejích úspěchů na poli sociální politiky. Značnou část voličů ČSSD už přebral, a ti, co zbyli, se evidentně svým profilem podobají spíš těm komunistickým, než levicovým liberálům. Proto si také předseda Jan Hamáček nedovolí ze strany vyhodit Jaroslava Foldynu, jako to udělala ODS v případě Václava Klause mladšího.

Když takto zdecimovanou stranu pak ještě „vezme na milost“ prezident Miloš Zeman, kterého Hamáček masochisticky pozval na stranický sjezd, a bombasticky oznámí, že ČSSD bude volit ve volbách do EP, je takříkajíc vymalováno. Takový polibek smrti nakonec přehluší i kvalitní politické výkony ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové a ministra zahraničí Tomáše Petříčka, které navíc úspěšně vykrádá Babiš.

Hamáček tvrdí, že ČSSD je ve vládě, protože tak může prosazovat svůj program. Zdá se ovšem, že nadále platí, že většinu z toho, co prosadí v sociální politice, si Babiš úspěšně přivlastní, a navíc mu Petříček svojí prozápadní politikou dělá i jakési alibi, že ve vztahu k našim spojencům není jako Zeman. No, nekupte to!

Jinými slovy: ČSSD dnes především legitimizuje Babiše, a to, co by snad mohli voliči ocenit na jejích vlastních výkonech, padne v mocenském objetí s Babišem a Zemanem pod stůl.

ČSSD také nadále nejeví zájem o mladé voliče. Neumí s nimi komunikovat a rodičovská a další sociální dávky jich evidentně moc nepřilákají, protože potřebné miliardy nakonec „najde“ hádejte kdo.

Výsledky voleb do EP by měly být varováním, protože znamenají, že elektorát ČSSD, který jí zbyl poté, co jeho část přeběhla k Babišovi, nemá o témata, jako je budoucnost EU, evidentně žádný zájem. Bude proto těžké i v domácí politice těžké najít jakékoliv modernější téma, na které by tento elektorát slyšel. A strana, která má jen voliče hledící do minulosti či si striktně hledící přítomnosti, nemá budoucnost.