Memorandum Condoleezze Riceové
Vážená paní státní tajemnice, nepovažujte prosím následující řádky za agitaci odpůrce radaru, jehož umístění na českém území přijíždíte stvrdit svým podpisem. Naopak, při vyhodnocení všech strategických a geopolitických souvislostí se autor těchto řádek řadí spíše k zastáncům radaru.
Nicméně nelze než doufat, že víte, že se podpisem smluv vystavujete velkému riziku. Tak především vláda, která s Vámi tyto smlouvy bude podepisovat, nebyla schopná efektivně komunikovat ani s opozicí, ani s veřejností. Výsledkem je, že proti radaru je v současnosti okolo 70 procent veřejnosti a celá opozice.
Jistě přitom uznáte, že rozhodnutí, jehož důsledky jsou tak dlouhodobé a závažné, jako je umístění cizího vojenského zařízení na území státu, a s ním spojený příchod vojenských jednotek, vyžaduje přiměřenou míru společenského a politického konsensu.
Potřebná míra konsensu neexistuje dokonce ani v samotné vládní koalici. Ta, pokud by se k ní neočekávaně nepřidali někteří poslanci z opozičních řad, nemá pro schválení smluv o radaru dostatek hlasů. V případě jejich neschválení hrozí blamáž nejen české vládní koalici, a potažmo České republice, ale i americké administrativě, kterou reprezentujete, neboť ta si měla politickou situaci v České republice nejprve zmapovat.
Pokud Vás vláda ujišťuje, že radar schválen bude, měla byste vědět, že se v naší zemi ujala podivná politická praxe, v níž při nejdůležitějších hlasováních v parlamentu přebíhají za velmi podivných okolností k vládnímu táboru někteří opoziční poslanci, aby se u některých vzápětí ukázalo, že jsou vydíratelní. Pokud i radar bude schválen s pomocí podobných politických praktik, učiní to zcela legitimními hrozby současné opozice, že v případě svého volebního vítězství smlouvy napadne.
Sluší se též poznamenat, že jelikož se vyjednávání od začátku týkala systému, jenž má mít svou druhou část v Polsku, a to zatím nedalo souhlas s umístěním raket na svém území, nemusí být velké části české veřejnosti jasné, k čemu vlastně radarová komponenta na českém území bude sloužit. Bez této části se radar jeví spíše jen jako velké špionážní ucho. Možná byste proto měla vysvětlit, zda v případě nesouhlasu Polska, bude smysl celého zařízení pozměněn.
Stejně tak byste měla vysvětlit, zda máte záruky, že systém, do něhož česká vláda investovala takový politický kapitál, bude akceptován i nástupcem George W. Bushe v Bílém domě.
Vyšlo v Právu, 8.7.2008
Nicméně nelze než doufat, že víte, že se podpisem smluv vystavujete velkému riziku. Tak především vláda, která s Vámi tyto smlouvy bude podepisovat, nebyla schopná efektivně komunikovat ani s opozicí, ani s veřejností. Výsledkem je, že proti radaru je v současnosti okolo 70 procent veřejnosti a celá opozice.
Jistě přitom uznáte, že rozhodnutí, jehož důsledky jsou tak dlouhodobé a závažné, jako je umístění cizího vojenského zařízení na území státu, a s ním spojený příchod vojenských jednotek, vyžaduje přiměřenou míru společenského a politického konsensu.
Potřebná míra konsensu neexistuje dokonce ani v samotné vládní koalici. Ta, pokud by se k ní neočekávaně nepřidali někteří poslanci z opozičních řad, nemá pro schválení smluv o radaru dostatek hlasů. V případě jejich neschválení hrozí blamáž nejen české vládní koalici, a potažmo České republice, ale i americké administrativě, kterou reprezentujete, neboť ta si měla politickou situaci v České republice nejprve zmapovat.
Pokud Vás vláda ujišťuje, že radar schválen bude, měla byste vědět, že se v naší zemi ujala podivná politická praxe, v níž při nejdůležitějších hlasováních v parlamentu přebíhají za velmi podivných okolností k vládnímu táboru někteří opoziční poslanci, aby se u některých vzápětí ukázalo, že jsou vydíratelní. Pokud i radar bude schválen s pomocí podobných politických praktik, učiní to zcela legitimními hrozby současné opozice, že v případě svého volebního vítězství smlouvy napadne.
Sluší se též poznamenat, že jelikož se vyjednávání od začátku týkala systému, jenž má mít svou druhou část v Polsku, a to zatím nedalo souhlas s umístěním raket na svém území, nemusí být velké části české veřejnosti jasné, k čemu vlastně radarová komponenta na českém území bude sloužit. Bez této části se radar jeví spíše jen jako velké špionážní ucho. Možná byste proto měla vysvětlit, zda v případě nesouhlasu Polska, bude smysl celého zařízení pozměněn.
Stejně tak byste měla vysvětlit, zda máte záruky, že systém, do něhož česká vláda investovala takový politický kapitál, bude akceptován i nástupcem George W. Bushe v Bílém domě.
Vyšlo v Právu, 8.7.2008