Česká média patří do Středomoří

27. 04. 2010 | 07:39
Přečteno 6265 krát
Mediální experti Paolo Mancini a Daniel P. Hallin ve své do češtiny nedávno přeložené knize „Systémy médií v postmoderním světě“ nabízejí tři modely fungování moderních médií ve vztahu k politice.

Prvním je model „středomořský“, v němž mediální scéna odráží vysokou míru politické polarizace, a je zatížena historickým vývojem, v němž média z různých důvodů tradičně fungovala jako služebník politiky. Novináři často neskrývají své politické preference, v novinách mají navrch komentáře nad zpravodajstvím, které je samo ideologicky vychýleno. Stát, když to jde, nepokrytě zasahuje do chodu médií, takže veřejnoprávní média jsou, nebo dlouho byla, spíše státní.

Druhý model, který autoři označují jako severoevropský-středoevropský, nebo také demokraticko-korporativistický, je ovlivněn tradičně silnou rolí zájmových skupin v demokratické politice, hledáním konsensu okolo politického středu, poměrně silnou občanskou společností a historicky silnou rolí právního státu i nestranné byrokracie. Výsledkem je, že stát vytvořil pro média jasný regulační rámec, v kterémžto kontextu existuje vysoká míra profesionalizace novinářů. Tradičně vedle sebe existují média sloužící různým zájmovým skupinám a média komerční, která jsou obvykle nezávislá a řídí se liberálními principy. Veřejnoprávní média jsou silná a poměrně účinně chráněna před zásahy státu.

Třetím modelem je model liberální, který je nejvíc rozšířen v USA, Kanadě a Velké Británii. Role státu v médiích je slabá, a s výjimkou Velké Británie jsou slabá i veřejnoprávní média. Převažují komerční média, politický paralelismus novinářů (tedy politické služebnictví) je slabý, míra profesionalizace novinářů je vysoká. Na druhé straně ale vysoká míra komercionalizace vede k ústupu seriózní politické novinařiny na úkor infotainmentu a zábavy.

Na Manciniho a Hallinově dělení je z našeho pohledu zajímavé především to, že ani Česká republika, ani ostatní post-komunistické země evidentně nepatří do středoevropského-severoevropského modelu demokratického korporativismu. Mnohem více se na ně hodí popis nabídnutý autory pro model středomořský.

Mohli bychom samozřejmě argumentovat, že tento model, ač ho autoři vymezili geograficky, je prostě modelem pro nové nebo neukotvené demokracie, v nichž je občanská společnost slabá, politická scéna vysoce polarizovaná, politická kultura vysoce konfrontační, a míra politické i novinářské profesionality nízká. Z hlediska České republiky je zařazení do tohoto modelu ovšem smutně ironické, protože média se u nás v době pozdní habsburské monarchie i první republiky úspěšně vyvíjela směrem k modelu „demokratického korporativismu“ středoevropského-severoevropského typu.

Vysokou mírou politického služebnictví se nemíní nezbytně ideologické ukotvení novináře nebo daného média. I v liberálním a demokraticko-korporativistickém modelu je vcelku jasné, zda ty či ony noviny nebo jiná média sympatizují s levicí či pravicí. Služebnictvím ve stylu typickém pro „středomořský“ model se myslí často neskrývané stranické sympatie či politická angažovanost novinářů v zájmu různých konkrétních politických agend, nízká míra profesionalizace, jakož i křehké postavení veřejnoprávních médií.

To vše je v našem kontextu umocňováno malým trhem, který média nutí se podbízet několika málo významným zadavatelům reklamy a hledat nejnižší společný jmenovatel v naději, že tak osloví co nejvíce čtenářů, posluchačů nebo diváků. Výsledkem jsou, jak říká Karel Hvíždala, pop-noviny.

Zajímavé na tom všem je, že mnohem profesionálnější než média pravicová se v českém kontextu stále více jeví levicová periodika, která mají výhodu v tom, že jsou ukotvena v politické filozofii, jež má u nás dlouhou, a tudíž jasnou a srozumitelnou tradici. Tato část mediální scény tak nemusí neustále hledat svoji identitu, nemusí se potýkat se základními definicemi politických ideologií a pojmoslovím. Handicapem této části mediální scény po dlouhou dobu bylo, že byla zatlačena do defenzívy černobílou interpretací komunistické éry coby údajně „levicové“, což umožnilo pravé části spektra, jak v politice, tak v médiích, házet vše levicové do jednoho pytle.

Druhá strana mediálního spektra je na tom o poznání hůře. Už od roku 1989 měla pravicová média velký problém s ideovou definicí sebe sama, protože skutečný význam pojmů, jako jsou liberalismus, konzervatizmus, libertinství, apod. byl po 40 letech komunismu víceméně zapomenut neb rozmazán. Politický liberalismus a konzervatizmus se tak volně mísil s ekonomickým neoliberalismem.

A jelikož v prvních letech po pádu komunismu udávala v politice tón skupina neoliberalismem oslněných ekonomů okolo Václava Klause, nakazila se i mladá a nezkušená novinářská obec, z níž zmizela celá jedna generace novinářů, triviálními hayekovsko-friedmannovskými poučkami, instrumentalizovaným používáním ideologického slovníku, ekonomizujícím viděním světa a nepokrytým politickým služebnictvím. To bylo umocňováno jakýmsi nepsaným imperativem, že každý nový „demokrat“, tedy i novináři, má za úkol pomoci transformačnímu procesu.

Naše největší současná potíž je v tom, že tyto „dětské“ nemoci postkomunistických médií neodezněly s pubertou, ale naopak se z nich staly docela vážné nemoci dospělosti. První porevoluční generace novinářů převzala v médiích velmi brzy i manažérské otěže, takže noviny i další periodika napravo od středu zůstala hluboce ponořena v přesvědčení, že musí dál bojovat svůj „třídní boj“ za konečné vítězství demokracie a tržního hospodářství, jakož i našeho pevného zakotvení v „západních“ strukturách—tedy, že mají vedle čistě mediální i jakousi edukační a sociálně-mobilizační roli, která se ovšem v mysli novinářů často pojí s konkrétními politickými subjekty.

Připočteme-li k tomu velkou míru zmatení, pokud jde o interpretaci nejrůznějších pravicových politických filozofií politologicky nevzdělanou novinářskou generací „devětaosmdesátníků“, šablonovité posuzování zahraniční politiky, jakož i pokračující intelektuální vliv guru české transformace Václava Klause na mysli mnohých pravicových novinářů (z nichž mnozí se od něj odvrátili politicky, ale dále k němu vzhlížejí jako k intelektuální autoritě), je výsledkem dosti tristní obrázek české mediální pravice.

Vlastně má tento obrázek i svou komickou tvář. Nejrůznější myšlenkové směry západní pravice, jako jsou neokonzervatizmus nebo neoliberalimus, kritická diskuse o multikulturalismu, popřípadě nedůvěra k nadnárodní integraci, se v českém mediálním pojetí stávají pravidelně karikaturami. Jedním z důvodů je mylné přesvědčení, že politicky a mediálně patříme, nebo můžeme patřit k výše zmíněnému liberálnímu „anglosaskému“ modelu, zatímco ve skutečnosti nemáme zatím ani na model demokraticko-korporativistický, rozvinutý nejvíce například v Německu a skandinávských zemích.

Česká média, zejména ta napravo od politického středu, tak mnohem více připomínají média v Portugalsku, Španělsku, Řecku nebo Itálii, než v oněch kýžených USA či Velké Británii.

Výsledkem je, že nové myšlenky nejsou českou mediální pravicí přijímány s liberální otevřeností nebo nehraným (neboť historicky organickým) konzervatizmem, které jsou vlastní anglosaskému větu, ale jsou v systému politické služebnosti, nálepkování oponentů, a v kontextu provinciálního mesianismu (my víme nejlépe, co je správné) obvykle přetaveny do jakéhosi názorového bahýnka. Vlastně se zde vyjevuje mnohem větší příbuznost s poněkud zdegenerovanou českou politikou, než by si mnozí novináři chtěli připustit. Jsou to jen dvě strany téže mince.

Chce se ironicky poznamenat, že když pravicová česká média opakovaně varují, že se Česká republika řítí do situace Řecka, pokud zvítězí sociální demokracie, asi vůbec netuší, že ony samy, jakož i česká politika v Řecku už dávno jsou.

Deník Referendum, 26.4.2010

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy