V Maďarsku se splnil sen, který sní i v České republice nemálo volebních a sociálních inženýrů. Pravicová strana Fidesz Viktora Orbána rozdrtila socialisty a získala v parlamentních volbách ústavní většinu, což by podle výše zmíněných přívrženců silných vlád mělo zajistit všechny potřebné reformy. Češi, se svými slabými vládami, by se tak měli Maďarům brzy dívat na záda, zejména v ekonomice.

Bohužel se lze domnívat, že tak přesvědčivé vítězství jedné strany nepřinese Maďarsku nic dobrého, stejně jako by nepřineslo jinde v postkomunistickém světě.

Mladé demokracie v našem regionu jsou ještě stále „demokracie bez demokratů“. Demokracie se ustavila poměrně rychle a úspěšně coby institucionální systém, k čemuž nepochybně přispěl i masivní transfer know-how, s jehož pomocí instituce, jako je Evropská unie, podpořily, institucionální modernizaci. Jenže vytvoření demokracie jako kultury, tedy jako jistého stavu společenské a individuální mysli, je běh na dlouhou trať, takže demokratické kultury se v našem regiónu zatím zoufale nedostává.

Předpovídání je vždy ošidné, ale bohužel se dá téměř jistě předvídat, že Fidesz svoji absolutní moc nevyužije na prvním místě k rychlému provedení ekonomických reforem, o kterých sní mnozí neoliberálové. První, co takto silná strana v „demokracii bez demokratů“ udělá, je, že si začne vyřizovat účty s bývalými politickými protivníky.

Následovat bude masivní útok na nezávislost institucí, které jsou základem moderních liberálních demokracií: na veřejnou správu, média (ta veřejnoprávní obzvlášť), centrální banku, justici. Neodolatelné bude i pokušení změnit pravidla hry: tedy volební zákon a ústavu tak, aby v budoucnosti bylo pro opozici těžší vystřídat Fidesz u moci.

V nevyzrálé demokracii také absolutní moc zatemňuje mysl politiků v zahraniční politice. Bez opozice mají přece vždy pravdu! Vzhledem k nacionalismu Orbánovy strany se máme v regionu na co těšit.

Výše řečené není nějakým nářkem nad maďarskými socialisty. Vládli mizerně, prohru si zasloužili. Jde o to, že vláda jedné strany vyžaduje i jistou demokratickou kulturu. Zatímco například ve Velké Británii se nikdo nestrachuje, když jedna z velkých stran nadpolovičně vládne, neboť většinu politiků by ani nenapadlo své moci zneužít k útoku na některé pilíře demokracie, absolutní vláda jedné strany v našem regiónu je bohužel i dvacet let po pádu komunismu noční můrou.

Právo, 27.4.2010