Budeme jako členský stát EU ještě dlouho podporovat vrahy?

Hovořit v souvislosti s palestinskými územími o excesech radikálních skupin je zavádějící.

V roce 2006 si v parlamentních volbách zvolili palestinští arabové vládu organizace Hamas, kterou většina států pokládá za teroristickou organizaci, jejímž programovým cílem je zničení státu Izrael. Hamas se nikdy nezřekl násilí a neprojevil sebemenší ochotu uznat právo Izraelců na samostatný stát. Z pásma Gazy jsou permanentně ostřelovány raketami civilní cíle na území Izraele.

Bez ohledu na to, věnovala EU jen v roce 2009 Palestincům „finanční pomoc“ ve výši 436 milionů EUR (asi 12,2 miliardy korun).

V současné době žádá Palestinská správa západní představitele o 5 miliard dolarů ( cca 85 miliard Kč) na vznik nezávislého Palestinského státu (zdroj: Reuters).

Tato finanční podpora přináší průběžně výsledky, které kupodivu evropské ani české humanisty neznepokojují.



7.4.2011 zaútočili arabští teroristé protitankovou střelou na školní autobus u přechodu Nachal Oz mezi jižním Izraelem a teroristy ovládanou Gazou. 16ti letý Daniel Viflic po deseti dnech na následky těžkých zranění zemřel.



Dva arabští vrazi Amdžad Awad (19) a Hakím Awad (18) se přiznali k odporné pětinásobné vraždě, kterou spáchali ve čtvrtek 14. dubna 2011. Obětí byly i tři malé děti. Ve výpovědi vrahové uvedli, že kdyby věděli, že v domě Fogelových jsou ještě další děti, zavraždili by je také. Nejde o exces psychopatických mladíků - jejich rodinná anamnéza je velmi výmluvná:

Otec Hakíma Awada je členem teroristické Lidové fronty za osvobození Palestiny, který byl 5 let ve vězení Palestinské autonomie za vraždu své sestřenice. Hakímův strýc Džibríl se zúčastnil vražedné teroristické akce před devíti lety také v Itamaru. Před osmi lety byl zabit v přestřelce s izraelskou armádou.

Oba činy ponechala česká média zcela na okraji zájmu (pokud o nich informovala vůbec).

Je otázkou, zda by palestinský problém ještě dnes existoval, pokud by nebyl systematicky zneužíván arabskými státy proti Izraeli a pokud by nebylo štědrých zahraničních sponzorů a nepochopitelné mediální jednostrannosti.