VAŘENÉ ŽÁBY - JSME UŽ DOST UVAŘENÍ?

01. 05. 2022 | 15:56
Přečteno 3015 krát
Největší nebezpečí žabího syndromu aplikovaného na mezilidské vztahy spočívá v tom, že jen málokdo si dokáže uvědomit, že se právě nebo už delší dobu nachází v roli vařené žáby, tj. že ho někdo jiný nebo okolnosti pomalu vaří (tj. vmanipulovávají do určité role, situace nebo činu apod.), a tudíž je třeba jednat a „vyskočit“ z kotle, než bude nejhůř nebo pozdě.


Rozhovor pro Parlamentní listy

R: Připomínáme si dnes svátek 1. Máje. Ten u nás byl v posledních letech spojován spíše s nostalgií starších ročníků, ale letos možná není od věci připomenout si jeho původní smysl. Co má říci k dnešku?

Já: Očekáváte asi trochu jinou odpověď. Ale mně se vybaví průvod studentů křižujících v roce 1965 pražské ulice s králem Majálesu, kterého nesli studenti v čele průvodu. Byl jím beatnický básník Allen Ginsberg, autor proslulého Kvílení. Někteří studenti, pořádající velký happening byli tehdy nesmyslně zbiti rozdováděnou policií a Ginsberg byl z republiky vyhoštěn.

Původní smysl dal v Čechách prvnímu máji romantický básník K.H. Mácha – „Byl pozdní večer první máj, večerní máj, byl lásky čas…“. Básníka připomíná jeho socha na Petříně.

Vy ale možná míříte spíše na Svátek práce, který v roce 1889 zavedla II. internacionála na připomenutí stávky dělníků v Chicagu, která vyústila v tzv. Haymarketský masakr. Stávkující dělníci požadovali o tři roky dříve zavedení osmihodinové pracovní doby a při střetech s policií a výbuchu bomby zahynulo několik lidí.

„Lásky čas…“ si jistě připomínají všichni zamilovaní. Bohužel, pravda a láska nejsou dominantní prožitky současného světa, který se pohybuje spíše po trajektorii hrozící katastrofy.


R: Z devadesátých let si pamatuji postřeh Eduarda Goldstückera z nějakého televizního dokumentu, že „každá velká válka posouvá společnost doleva“. Dnes debatujeme o tom, jestli naše země ve válce je nebo není, ale sociální dopady už se rýsují poměrně jednoznačně. Můžeme tedy očekávat, že se společnost posune „doleva“?

Já: Upřímně řečeno, obávám se spíše posunu k nedostatku energií, green dealu v podobě v kamnech pálených plastových lahví, stoupající inflace (která se stane pro část společnosti neúnosná), nezaměstnanosti, stagflace.

Obávám se zdrcujícího omezování svobody, která zazářila v listopadu 1989 jako kometa naděje. Trvala jen pár let. Prvním signálem, že happening skončil, byl souhlas české vlády s přeletem bombardérů, útočících pak 75 dní na elektrárny, mosty i civilní obyvatelstvo Jugoslávie. Tehdy jsme měli „levicovou“ vládu. Pouze tři ministři Sociální demokraté hlasovali proti povolení přeletu vraždících bombardérů přes naše území.

Psaný zákon o legalitě nesvobody jsme přijali Lisabonskou smlouvou (2007). Jediným spravedlivým byl tehdy prezident Václav Klaus, vystavený na pranýř kupčíky v Chrámu, do jejichž čela se postavil tzv. Ústavní soud, aby legalitu nesvobody požehnal jako legální.
Nesvoboda není ideologie.

Nesvoboda je sociální katastrofa.

Po několika peripetiích svět zasáhla pandemie covidu-19, která si vyžádala astronomické náklady nemateriální i materiální povahy a ukázku, že vládnoucí vrstva nemusí ctít Ústavou zaručené svobody a může vytírat s obyvateli, jako s hadrem na podlahu kdykoli si usmyslí vůli a svobodu pracujících, učitelů, žáků, penzistů - kohokoli.

Obden nás zvali ke svatému přijímání na televizní obrazovce slovutní mužové, jejichž jména byla ozdobená všemožnými tituly. Občas k lidu promluvili i jejich guru Soros, Gates, Fauci a jejich koncelebranti.

24. září 2022 zemi zachvátilo šílenství válečného tažení Ruska proti Ukrajině, které znovu usvědčilo z omylu sny osvícenství o vývoji člověka jako druhu směřujícího k humanistickému konstruktu soužití. Rusko zradilo tradici svých velikánů světové kultury a bylo uvrženo zpět do časů, které tak sugestivně popisuje Naděžda Mandelštamová. Rusko Čajkovského a L.N. Tolstoje bez zaváhání vraždí kazetovými a thermobarickými bombami vojáky stejně jako civilní obyvatele, muže stejně jako ženy a děti. Nad Ruskem znovu ožívá stín povražděných 22.000 polských důstojníků a příslušníků inteligence, pohřbených v katyňském lese.

Ruské běsnění se stalo živou vodou pro zombie od psacích stolů někdejšího „Federálního úřadu pro tisk a informace“, radující se z cenzurní posedlosti vítězící nad svobodou informovat a být informován. Lid je tzv. elitou považován za hromadu hlupáků, kterým je třeba jediný správný názor vtlouct do hlavy bez špetky důvěry ve zdravý rozum. Rodí se nové pojmy v „post-orwelově“ řeči. Vláda vydává pro lid prostý i vzdělaný „Příručku pro boj s dezinformacemi“.

Syndrom vařené žáby nás ovšem uvrhl do apatie. Čekám jen, kdy budu muset pověsit na monitor počítače výstrahu: „Pamatuj, že poslouchání zahraničního rozhlasu je zakázáno a trestá se káznicí nebo i smrtí.“ Tak to bylo v Protektorátu Böhmen und Mähren. Snad ta káznice a smrt nebude v prvních fázích „boje“ nezbytná.

Velký ruský spisovatel, F.M. Dostojevský, prozřetelně napsal (Bratři Karamazovi):

„Jakmile se odřekneš Boha, všechno bude jiné. Padne morálka jako zanikající geologické období a lidé budou hledat radost tady na zemi. Člověk zvítězí svou vůlí a rozumem nad přírodou, pochopí, že je smrtelný, že nemá naději na vzkříšení a přijme smrt a přijme ji rád. Bude jako Bůh a všechno mu bude dovoleno. A jakmile se Člověk stane Bohem, přestane platit jakýkoli zákon. Všechno bude dovoleno, všechno!“

Goldstückerův výrok, který citujete, bych parafrázoval spíše: Každá velká válka posouvá člověka na škále živých tvorů zpátky ke zvířeti, které ovládají elementární pudy.


R: Jak podle vás zatím zvládá pomoc potřebným skupinám Fialova vláda?

Já: Všichni tušíme, že bude hůře. Vláda usiluje o sociální smír, jaký ve společnosti, zasažené šokem, dosud přetrvává. Většina občanů zatím není postižena nouzí až na dřeň. Setrvačností společnost funguje. Ve jménu globalizace jsme se na rozkaz vzdali potravinové soběstačnosti. Postará se teď o nás NWO (Nový světový řád, prorokovaný Bushem st.), který jsme přijali bez mrknutí oka.

Vládnou nám lidé, kteří ani nezalistovali knihou „Meze růstu“ (1975), nečetli knihu vydanou v téže době disentem „Jak přežít?“.

My všichni jsme „potřebná skupina“ lidí, kteří potřebují živou vodu vědomí suverenity lidu. Slova Abrahama Lincolna v Gettysburgu, definující demokracii: „…vláda lidu, lidem a pro lid…“ postupně degenerovala v parafrázi: vláda „elit“ nad lidem, které odmítají uskutečnit suverenitu lidu, plnit řádně jeho přání a realizují vládu peněz nad všemi hodnotami. A plní přání a pokyny jiných, kteří je nikdy nikam nevolili - zachovává se imitace demokratických procedur.

"Společenská smlouva" je směšným snem byvších filosofů. Přestaly platit smlouvy a dohody. Ani válka se už nevyhlašuje, ale zahajuje se šokem. Zelené mozky nejezdí na koni v prvních liniích, ale dřepí v křeslech v podzemních bunkrech a stisknutím příslušného tlačítka zavraždí stovku lidí. Pak jdou na mši do kostela.

Svět je zasypaný sutí astronomických dluhů, které jsou ve skutečnosti dávno splacené úroky. Vládnou nám banky, bankéři a lichva. Když se jim zachce, položí ekonomiku celého světa na lopatky. Finanční systém je z podstaty zvrácený ustavičnou touhou po růstu a růstu růstu. Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, jak o něm psal Adam Smith, překročilo meze distributivní spravedlnosti. Existuje sice deklarace formálně právní spravedlnosti, poměry ve světě se však každým dnem vzdalují přijatelným hranicím, které by zajišťovaly rovnovážný stav. Ztroskotání globalizace a nezbytný návrat k regionalismu bude bolestivým procesem pro všechny země. Bude se s ním potýkat i česká vláda. Nezáleží na tom, jak definují sebe sama subjekty, které jsou u moci.


R: Z vládní koalice zaznívají takové poznámky, jako že lidé si doposud žili nad poměry, či rady, že nemají „jezdit pro Putina“. Je vhodné a citlivé zrovna v této době komunikovat s veřejností tímto způsobem?

Já: Doposud byla zachováván relativní sociální klid vytvářením neexistujících nemateriálních statků v tiskárnách peněz. Souběžně probíhá glorifikace mnohdy zcela zbytného hmotného produktu jako nejvyšší hodnoty. Aby mohla bezkonfliktně fungovat společnost spotřeby, musí existovat trvalý růst objemu hmotných statků. Co ještě včera představovalo zdroj společenské pohody, se stalo samozřejmým standardem. Podél ulice do Bráníka vedla dobře vymalovaná cyklostezka. Nějaký příkaz, patřící patrně ke green dealu EU, stanovil normu kilometrů cyklostezek v Praze. A tak dobrý hospodář namaloval o metr dále do silnice druhou cyklostezku. Ne za své, ale z Vašich daní.
Max Weber popsal velice srozumitelně přednost kapitalismu zakotvenou v protestantské etice. Zvrat protestantské etiky v etiku rozpínající se spotřeby a hédonismu si vynutily růst růstu, udržitelný pouze dluhem, „kvantitativním uvolňováním“ – tiskem peněz, které postrádají materiální bázi. Jakými slogany se současná krize, která povede ke katastrofě, popíše, je pouze formální záležitostí.

R: Nejde jen o konkrétní jedince z vlády. Vycházení vstříc voličům je dnes médii a elitami nálepkováno jako „populismus“. Nemůže ten termín sám o sobě, a jeho užívání, mít na společnost rozkladný účinek? Že je zkrátka bude „dolních deset milionů“ vnímat jako arogantní výsměch svým potřebám?

Já: Doba přináší slogany, kterým většina těch, kdo je užívají, nerozumí. Nedávno to velmi přesně vyjádřil doc. Robejšek – copak davy, které podporovaly myšlenku socializmu, znaly dílo K. Marxe? Ani krátký „Komunistický manifest“ by nedokázali reprodukovat. Nebo snad ti, kdo se zaklínali neoliberalismem, někdy četli M. Smithe, či M. Friedmana?

A vy sám nakonec formulujete otázku, jakoby jakási vláda z vůle Boží vycházela, či nevycházela vstříc voličům! Voliči jsou zaměstnavatelé vlády, poslanců, senátorů, soudců. Neprodukují žádné materiální hodnoty, které by nabízeli.

Voliči zadávají v reprezentativní demokracii zákonodárcům úkoly, které si vybírají podle jejich programů, a zákonodárci mají za úkol zadání proměnit v zákony. Je jejich povinností vycházet vstříc svým voličům. Pokud to nečiní, jsou to záludní podvodníci, kteří by měli být vydáni právu. Nebo snad považujete za možné, že si v obchodu zaplatíte šaty a prodavač se vám vysměje a žádné vám nedá? Nebo vám dá, podle vlastního uvážení, místo šatů svetr?

Že máme politiky s tituly bez vzdělání, na to jsme si už zvykli. Fráze, které o tom svědčí, přejímají ale i novináři. Prosím vás, co je to ten "POPULISMUS", kterým se ohání každý, kdo přičichl k politice?

Mohli by si poslanci přečíst před jedním jalovým zasedáním nedlouhý citát z WIKIPEDIE:


Populismus (z latinského výrazu populus – lid) je politický přístup spočívající ve snaze oslovit běžného člověka, který se domnívá, že vládnoucí skupiny nehájí či přehlíží jeho zájmy. Populismus využívá dva základní termíny – lid a elitu. Pomocí těchto označení dělí společnost na dvě stejnorodé části. Lid je charakterizován jako zcela dobrý a politika by měla být vyjádřením jeho obecné vůle. Elita je naopak inherentně zlá a zkorumpovaná.

Elita sleduje jen své vlastní zájmy, nenaslouchá lidu a naopak jej připravuje o jeho práva. Pojem lid má v sobě zahrnovat obyčejné lidi, elita na druhou stranu představuje dosud vládnoucí vrstvu, kterou se populisté snaží zdiskreditovat, svrhnout a nastoupit na její místo, ale podle svého názoru v lepší podobě a na rozdíl od elity naslouchající lidu a jeho vůli.

Mezi první zaznamenaná populistická hnutí patří starořímská skupina populárů, kteří se stavěli na stranu plebejců proti patricijům. Mezi jejich nejznámější představitele patří bratři Tiberius Gracchus a Gaius Gracchus, Gaius Marius, Julius Caesar nebo první římský císař Gaius Octavius.


R: Vláda důsledně prosazuje „adresnou“ pomoc na základě žádosti o sociální příspěvek. A odmítá pomoc „plošnou“ s tím, že si to nemůžeme dovolit. Je tento přístup v situaci skutečné sociální krize udržitelný?

Já: Záleží na tom, jak budou vytvořené procesní situace. Vzpomínám si na volební kampaň ODS, kterou vedl v televizi Topolánek a Tlustý. Tehdy ukázali půlarch papíru a řekli, že tak bude vypadat po volbách daňové přiznání. A také, že nebudou muset obcházet úřady žadatelé, nýbrž že dokumenty budou obíhat jednotlivé úřady v elektronické podobě. Po volbách se voličům, kteří jim dali svůj hlas, vysmáli v Toskánsku spolu s politiky ČSSD a ve vile u magnáta Berlusconiho.
Tentokrát to snad ODS a její společníci myslí vážně. V takovém případě by selektivnost příspěvků nemusela být na závadu. Žadatel ve stavu sociální nouze by na půl stránky napsal důvod svého problému a žádost by si úřady ověřovaly elektronickou cestou na daňové správě, katastrálním úřadu, odboru registrace vozidel atd. Pokud ona „adresná“ pomoc bude ovšem vyžadovat, aby všechna tato fakta na všemožných úřadech ponižujícím způsobem vyřizoval žadatel sám, je to asociální nesmysl – žebrota.


R: Můžeme se v Česku dočkat protestů vedených nějakými radikálnějšími prostředky, které známe třeba z jihoevropských zemí? Doposud to tu moc zvykem nebylo, ale situace, do které se dostáváme, zjevně bude zcela mimořádná…

Já: To předvídat nedokážu. Záleží na míře psychologické tenze. A zároveň zapomínáte, že syndrom vařené žáby spolehlivě funguje. My už jsme z větší míry uvaření. Radikální prostředky jako zapalování aut, destrukce výloh, střety s policií ovšem ničemu nepomůžou. Problémy se dají řešit pouze racionálními nástroji. A skutečná demokracie racionální nástroje ve svém instrumentáriu rozhodně má. Například vyslovení nedůvěry vládě nebo občanskou neposlušnost. Bez významu by nebyla ani odvolatelnost poslanců, vyvolávající v politicích a jejich kamarile panickou hrůzu.


R: Vraťme se ještě k Prvnímu máji a ke klasikům socialismu. O ideologii marxismus se v poslední době mluvilo spíše v podobě „neomarxismu“, který si ochočily liberální elity pro prosazování agendy podpory menšin. Vrátí se podle vás do veřejné debaty klasický marxismus?

Já: Jsem přesvědčen, že nevrátí. Uspořádání společnosti a struktura a fungování ekonomiky jsou zcela odlišné, než jak to bylo za časů Karla Marxe. Od té doby analyzovali aktuální situaci desítky nových teoretiků. Na katedrách vysokých škol se Marxovy teorie v rámci sociologie a ekonomie nikdy přednášet nepřestaly. Na některých amerických univerzitách patří do povinného „metru“ knih, které posluchač musí znát. Je to nudné čtení. Stejně jako filosofické knihy Hegela a mnoha dalších německých filosofů.

„Neomarxismus“ nikde není exaktně definován. Je to také jen slogan. Používají to spíše publicisté, aniž se pokusí definovat základní znaky pojmu. Chtějí tak popsat nesvobodu, vnucenou společnosti třeba v závaznosti tzv. „politické korektnosti“, což je termínus technicus pro lhaní a překrucování skutečnosti.

R: Na české levici se v posledních měsících vedla debata, na koho se má orientovat. Jedna strana, třeba bývalá ombudsmanka Šabatová, trvala na tom, že levicová agenda musí být co nejširší a pomáhat všem skupinám, které se cítí znevýhodněné. Naproti tomu se objevila skupina kolem profesorů Kellera a Druláka nebo Matěje Stropnického, která formulovala tezi návratu k prioritnímu zaměření na třídu zaměstnanců. Která z tezí se podle vás v nastávající krizi prosadí?

Já: Marxistická levice nezastupovala nikdy zájmy „zaměstnanců“. Vždy se hovořilo o proletariátu. Ba dokonce o diktatuře proletariátu. Ale existuje dnes třída proletářů? I spodní vrstva společnosti se zájmy dělí na kvalifikované dělníky a nekvalifikovanou pracovní sílu. Zastupovat zájmy všech sociálních skupin není logicky možné. Kdo popíše ty univerzální zájmy? Nějaký levicový ústřední výbor? Ty podstatné jsou zakotvené v Ústavě a Listině základních práv. Dbát na jejich dodržování by měla vláda, poslanci, soudy. Potíž je v tom, že to jedni ani druzí nečiní. Kupř. poslední parlamentní volby zinscenoval Ústavní soud v čele s charakterově narušeným člověkem, který předchozí stav v Senátu bez zaváhání podporoval.
Moderní společnost je tak složitě rozvrstvená, že pojmy levice a pravice postupně ztratily reálný obsah. Od časů Blaira a Schrödera a jejich konceptů „nové levice“ se programy stran výrazně nepolarizují, jak to bylo v minulosti. Programy stran se liší detaily, či zahraničně politickou orientací (NATO, EU - ano, či ne, atd.). V církvi se kdysi vedla debata na téma „kolik andělů se vejde na špičku jehly“. Smysl debaty představitelů politické levice je přibližně stejný. KSČM i ČSSD měly jistě krásné programy a programové cíle. Ani jedna z těchto stran dnes nesedí v poslanecké sněmovně.

K pojmovému zmatku přispěl vznik NAL (Nová antikapitalistická levice), která se pokusila sjednotit radikální proudy na pomezí extremismu se Socialistickou solidaritou, Skupinou revoluční mládeže (REVO). Vidíte, že praktický význam takových pokusů je marginální. Tak programově rozdílné organizace nejsou schopné dosáhnout v zásadních otázkách konsensu. A vidíte na současném vládním slepenci, že nalézání shody je nesmírně složité a vyústí v kompromisy.

R: Nejde jenom o zaměstnance. Hlavním tahounem protestů v západní Evropě je dnes střední třída. Bude se levice muset naučit oslovovat i tuto skupinu, která je v řadě věcí jiná, řekněme individualističtější, než zaměstnanci?

Já: Část střední třídy se díky globalizaci začala sociálně propadat a splývat s vrstvou kvalifikovaných pracujících. Musíme ale vzít v úvahu, že na rozdíl od minulosti jsou v nejvyšších příjmových patrech manažeři a akcionáři, takže vyhledat teoreticky definovaného protivníka je prakticky nemožné. Moc je rozptýlená, občas neviditelná (různá nadnárodní fóra; před časem Bilderberg; Světové ekonomické fórum; Sorosův Open society Institute; velké banky; tajné služby…atd.) a rozptýlené jsou i skupiny zaměstnanců, které se snáze dohodnou prostřednictvím své odborové organizace s vedením firmy, než celostátní odborové centrály.

Zorganizovat generální stávku za zájmy všech je utopií. Hovoříme-li o tom, že 2% nejbohatších vlastní 80% světového bohatství, jejich majetkové zájmy jsou disperzně spravované právě manažery, členy správních rad a tisícovkami právních poradců, konzultantů a neziskových skupin, lobbistů, řízených skrytými strukturami. To by změnila pouze světová revoluce.

Bylo by patrně obtížné shromáždit masu lidí stejného smýšlení a podobných zájmů, která by takovou revoluci uskutečnila. Prosadit záměry NAL by znamenalo rozvrátit rozptýlené skupiny, zastupující vlastníky zeměkoule a ovládající politické struktury, působící za kulisami, případně zakázat zcela jejich existenci, což v současné společnosti není reálné.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy