Nemám ve zvyku vyjadřovat se k práci svých kolegů. V tomto případě nejde o hodnocení filmového díla, které jsem neviděl; ani o nepochybný mravní a etický význam filmu "MUŽ, KTERÝ STÁL V CESTĚ o Františku Krieglovi". Jde mi o etické klima, v němž film vznikl, které se stává příznačné pro celou společnost.

Na úvod považuji za nezbytné podotknout, že s kolegou - spisovatelem, scénáristou, režisérem a fotografem Ivanem Fílou jsem se viděl asi třikrát v životě. Více, než pozdravy jsme si nevyměnili. Ještě méně znám producenta Miloslava Šmídmajera a kolegu Petra Nikolaeva jsem viděl pouze jednou a z dálky. Nejsem tedy vůči nikomu ze zúčastněných podjatý.

Ivan Fíla je nezpochybnitelně kvalitní filmový režisér (filmy Lea a Král zlodějů patří zcela jistě k tomu nejlepšímu, co z české filmové kinematografie vzešlo). Je rovněž brilantním spisovatelem a skvělým fotografem. Jako jednadvacetiletý emigroval do zahraničí, kde vystudoval filmovou režii.

Nápad natočit (ať už byl nápad kohokoli) film o rozporuplné osobě MUDr. Františka Kriegla, který jako jediný z československé delegace, unesené v roce 1968 sovětskými okupanty do Moskvy, ani pod brutálním nátlakem nepodepsal tzv. "Moskevský protokol", který de facto legalizoval přepadení a okupaci Československa a posléze jako jeden ze čtyř statečných poslanců hlasoval v ústavodárném shromáždění proti přijetí hanebné kapitulace, se nabízel dlouhodobě. Myslím, že jeho dřívější realizaci bránila pouze nákladnost filmu.

Ivan Fíla napsal pro producenta Miloslava Šmídmajera scénář a posléze vydal stejnojmenný skvělý román, který se dočkal reedice. Ivan Fíla byl přirozeně nejpovolanějším kandidátem na to, aby film také režíroval.

Mezi producentem a režisérem vznikly časem rozpory a ze vzniku mravně a politicky nepochybně potřebného filmu se stala poněkud nechutná causa, ve které se obě strany uchýlily k argumentaci finanční a právní a vzájemným výhružkám soudy.

Moje spolužačka na FAMU Agneszka Holland ke vzniku projektu zaslala stanovisko:

„Zdravím, zde je Agnieszka Holland. Chci vyjádřit nejvyšší podporu projektu Ivana Fíly Muž, který stál v cestě. Myslím, že je to jeden z nejdůležitějších a nejrelevantnějších scénářů, jaký jsem za dlouhou dobu četla. Vyprávět příběh tohoto odvážného muže, Františka Kriegla, vyprávět o následcích násilného potlačení pražského jara je v dnešní době něco, co musíme vědět, pamatovat si a přemýšlet o tom. Osobně pokládám tento projekt nejen za cenný tím, že se natočí, ale i ukáže v co nejvíce zemích světa.“

Pro méně zasvěcené ve filmové branži, Agnes žije dlouhodobě v zahraničí, jedno období působila jako předsedkyně Evropské filmové akademie, několikanásobně kandidovala na filmového OSCARA a její názor vnímám jako nanejvýš věrohodný.

Ivan Fíla film nenatočil. Producent se s ním rozešel a začal hledat jiného režiséra. Právní argumenty, kdo měl při podepisování smlouvy za sebou lepšího advokáta, pro mne nehrají roli. Advokáti a konta dnes hrají dominantní roli v životě společnosti. Zkouším si ale představit, zda by si za minulého režimu z ryze etických důvodů odvážil státní film sebrat Miloši Formanovi scénář filmu Lásky jedné plavovlásky a přidělit ho jinému režisérovi. Pokouším si představit, že by se našel v tehdejším Československu režisér, který by kývnul na výzvu režírovat film Panelstory, který připravovala a natočila režisérka Věra Chytilová. Na Barrandově jsem pracoval 22 let a podobný případ si nepamatuji.

Vzpomínám si jen, jak mně byl nabídnut scénář Prodavač humoru, jehož scénář napsal Roman Ráž. Kolem scénáře se potenciálně pohyboval režisér Jiří Krejčík a Věra Chytilová. Scénář mně byl nabídnut s komentářem, že vedení filmu ani jednomu z nemilovaných režisérů film nesvěří. Zvedl jsem telefon a dotázal se obou, zda film stále chtějí dělat, nebo od záměru odstoupili. Jakmile mi Věra řekla, že o scénář nadále stojí, zavolal jsem vedoucímu skupiny, že považuji za eticky zcela nepřijatelné, abych scénář bez mrknutí oka přijal. Zdůrazňuji, že ani jeden z režisérů nebyl autorem scénáře a ani jeden z předurčených režisérů neměl žádný závazný dokument, že je mu režie přislíbena. Kdybych byl reagoval jinak, vyčlenil bych se z pospolitosti barrandovských tvůrců a nepochybuji, že můj kamarád, spisovatel Roman Ráž, by mi to neodpustil.

Nejen na film, ale na památku nesmírně statečného Františka Kriegla, který doslova riskoval v Moskvě život brežněvovskou kamarilou, vrhají právní tahanice i způsob, jakým byl Ivan Fíla bezskrupulózně nahrazen jeho kolegou, skvrnu, jakou si dějinný hrdina sovětské okupace 1968 rozhodně nezaslouží.

Na závěr připomínám slova své vážené kolegyně:

„Zdravím, zde je Agnieszka Holland. Chci vyjádřit nejvyšší podporu projektu Ivana Fíly Muž, který stál v cestě. Myslím, že je to jeden z nejdůležitějších a nejrelevantnějších scénářů, jaký jsem za dlouhou dobu četla. Vyprávět příběh tohoto odvážného muže, Františka Kriegla, vyprávět o následcích násilného potlačení pražského jara je v dnešní době něco, co musíme vědět, pamatovat si a přemýšlet o tom. Osobně pokládám tento projekt nejen za cenný tím, že se natočí, ale i ukáže v co nejvíce zemích světa.“