Vážený pane ministře,
přes nepříliš lichotivé dobrozdání, které Vám vystavil na samém počátku prezident, jste prokázal, že v české politice stále existují třídy. Vlastním způsobem jste ukázal, jak vypadá politická extratřída. Ostatní neukázali mnoho. Taková, řekněme normální třída. Průměrní, kteří od nás občanů chtějí, abychom byli jako oni, kterým vadí lidská aktivita, zájem nás občanů o věci veřejné, naše větší nároky na jejich odpovědnost. A zbytek ukázal, co znamená v politice pomocná. Takoví ti malí sígři, co zatloukají a zatloukají či hrají na sebe.
Zatím jste v té extratřídě sám, bohužel. Nejen proto, že by bylo potřeba této zemi více ušlechtilejších, ale i proto, že nemáte konkurenci. Jak známo, kde není konkurence, je pravděpodobné, že se přestanou z diskuse rodit nové myšlenky, nové přístupy. Měl jsem to potěšení strávit společně s bývalým náměstkem ministra obrany Philipem Coylem a s Vámi nějakou tři čtvrtě hodinu diskusí o radaru. Musím připustit, že jsem byl náramně pobaven, přesto, že mi dodnes chybí věcné argumenty k vyvrácení technických a geopolitických argumentů pana Coyla, proč by se česká strana neměla pouštět do dobrodružství, která pocházejí z hlav současné americké administrativy.
Právě Vaše závěrečné shrnutí o nutnosti zabránit návratu pod vliv Ruska mě přesvědčuje, že chybí ona myšlenková konkurence, která by přinesla náměty umožňující překonat současné politické myšlenkové paradigma o „my a oni“, o nutnosti zbrojení proti těm druhým. Je dost těch, kteří nejsou schopni vidět, jak propletené problémy stojí před lidstvem v důsledku zvyšující se konkurence o energetické suroviny, pitnou vodu, v důsledku klimatických změn. Ti budou neustále horovat pro vojenská řešení, byť dnes údajně obranná, jež se však obratem stránky v zahraničně politické doktríně stanou útočnými. Věřím, že Vy mezi ně nepatříte.
Pane ministře, myslím, že by Vám osobně stejně jako skutečné prestiži České republiky v této chvíli velmi slušelo, kdybyste přišel s něčím úplně novým. Například zařadil Českou republiku po bok jiných malých zemí, jako např. Island nebo Finsko, které se v minulosti staly skutečnými politickými „pupky světa“, když vstoupily jako aktivní zprostředkovatelé komunikace mezi na smrt znepřátelené bloky. To je totiž role, kterou dnes svět potřebuje, s prominutím, jako prase drbání.
To poslední co potřebujeme, je stavět stále sofistikovanější zbraně. Potřebujeme naopak dohodu o tom, jak si společně užívat plavby na této výletní lodi. A nikoli pouze mimochodem, morální stav obyvatel této země potřebuje velkou injekci nezávislého sebevědomí. Potřebuje se zbavit pocitu být opět poslušným, byť někomu jinému.
Prosím také pane ministře, abyste instruoval Vaše podřízené Alexandra Vondru, Tomáše Pojara i paním Kuchyňovou, aby se při zdůvodňování nutnosti údajné raketové obrany raději drželi vaší interpretace. Nechť již nechají Irán a Severní Koreu spát. Snad již všichni vědí, že to jsou dočasné epizody v daleko větší hře, o kterou tady jde.
Přeji si z celého srdce, abyste ministrem zahraničí zůstal. Přeji si, abyste po zvážení mého výše uvedeného návrhu svou historickou roli i pro Českou republiku přijal, dá-li pán bůh. Máte proto vlastní bohaté zkušenosti, znalosti a respekt. A vím, že na to máte energie dost i bez energetických nápojů.
Se srdečným pozdravem a v očekávání nového ministra stejného jména,
Jiří Tutter
Když dojdou argumenty, stává se zneuctění protivníka osvědčeným nástrojem. Učebnicový pokus ukázala vláda v případě bývalého náměstka obrany USA Philipa Coyla, který během lednové návštěvy snesl na stůl řadu technických a geo-politických argumentů, proč by Česká republika neměla akceptovat americký požadavek na umístění radaru v Brdech.
Když už si s ním nikdo nevěděl rady, zaznělo unisono od pánů Vondry přes Klvaňu až po Oberinga: Coyle už je 7 let mimo americkou administrativu a nemá poslední informace. Jenom pro Hillary Clintonovou byl Coyle dostatečně kvalifikovaným poradcem během její volební kampaně. Naštěstí pro Američany, je jejich země na hony svobodnější v přístupu k informacím, než si představuje za možné česká vláda. A tak má i odborník stojící mimo stávající administrativu přístup k mnohonásobně detailnějším informacím, než český poslanec.
V pondělí armáda vyhnala aktivisty Greenpeace z jejich nového domova – Peacelandu na kótě 718. Věcné argumenty, opřené o fakta, které by důvod akce Greenpeace zpochybnily však ze strany proradarové koalice stále ne a ne zaznít (mantru o rostoucí hrozbě raketových útoků nelze bez odvolání na konkrétní důvěryhodné poznatky či dokument považovat za fakt). A tak se opět objevilo jádro celého radarového sporu: kdo vlastně ty naivní aktivisty platí? Oživuje se tím Klvaňův návod vládě: V první řadě se podíváme, kdo jsou ti odpůrci! Nádavkem někteří novináři, avantgarda demokracie, přidává něco o dobrém „jobu“ pro aktivisty neboť ti na stromech jsou placeni více, než ti na zemi. Jsme za tyto upřímně míněné úvahy vlastně rádi. Umožňují nám alespoň uvést věci na pravou míru.
Greenpeace má nejpřísnější finanční pravidla ze všech nevládních organizací. Žádné peníze od firem, od vlád, od politických institucí, od nadnárodních institucí typu EU apod. Příjem Greenpeace je postaven primárně na darech od jednotlivých soukromých osob. Nepatrná část pochází z nadací. Přitom se řádně zkoumá, zda zdroje těchto nadací nejsou v konfliktu s principy Greenpeace. Konkrétně v České republice však žádný příjem od nadací nefiguruje.
Pokud jde o placený aktivismus, máme atraktivní nabídku pro všechny, kteří jím tolik pohrdají. Zveme je, ať si přijdou zaaktivizovat jen tak, pro dobrý pocit. Nedostanou za to určitě ani korunu. Jenom najíst. Pokud jim však nevoní stále dokola chleba, fazole, zeleninové rizoto a podobné lahůdky, nechť si přinesou vlastní řízky.
A na závěr jedna snažná prosba: dohodněte se už konečně, kdo nás vlastně platí. Těžko se v tom orientujeme: uhlíři tvrdí, že jaderná lobby, jaderníci zase, že uhelná, společně pak tvrdí, že za tím stojí větrná lobby. Rusofilové vědí o penězích CIA, američtí nadšenci jsou si jisti KGB atd.. Teď ještě zbývá Al Kaida a máme snad všechno. Doufáme, že ČEZ se nejdříve dohodne vnitřně, koho vlastně bude ze svých řad obviňovat.