Vážený pane ministře,

přes nepříliš lichotivé dobrozdání, které Vám vystavil na samém počátku prezident, jste prokázal, že v české politice stále existují třídy. Vlastním způsobem jste ukázal, jak vypadá politická extratřída. Ostatní neukázali mnoho. Taková, řekněme normální třída. Průměrní, kteří od nás občanů chtějí, abychom byli jako oni, kterým vadí lidská aktivita, zájem nás občanů o věci veřejné, naše větší nároky na jejich odpovědnost. A zbytek ukázal, co znamená v politice pomocná. Takoví ti malí sígři, co zatloukají a zatloukají či hrají na sebe.

Zatím jste v té extratřídě sám, bohužel. Nejen proto, že by bylo potřeba této zemi více ušlechtilejších, ale i proto, že nemáte konkurenci. Jak známo, kde není konkurence, je pravděpodobné, že se přestanou z diskuse rodit nové myšlenky, nové přístupy. Měl jsem to potěšení strávit společně s bývalým náměstkem ministra obrany Philipem Coylem a s Vámi nějakou tři čtvrtě hodinu diskusí o radaru. Musím připustit, že jsem byl náramně pobaven, přesto, že mi dodnes chybí věcné argumenty k vyvrácení technických a geopolitických argumentů pana Coyla, proč by se česká strana neměla pouštět do dobrodružství, která pocházejí z hlav současné americké administrativy.

Právě Vaše závěrečné shrnutí o nutnosti zabránit návratu pod vliv Ruska mě přesvědčuje, že chybí ona myšlenková konkurence, která by přinesla náměty umožňující překonat současné politické myšlenkové paradigma o „my a oni“, o nutnosti zbrojení proti těm druhým. Je dost těch, kteří nejsou schopni vidět, jak propletené problémy stojí před lidstvem v důsledku zvyšující se konkurence o energetické suroviny, pitnou vodu, v důsledku klimatických změn. Ti budou neustále horovat pro vojenská řešení, byť dnes údajně obranná, jež se však obratem stránky v zahraničně politické doktríně stanou útočnými. Věřím, že Vy mezi ně nepatříte.

Pane ministře, myslím, že by Vám osobně stejně jako skutečné prestiži České republiky v této chvíli velmi slušelo, kdybyste přišel s něčím úplně novým. Například zařadil Českou republiku po bok jiných malých zemí, jako např. Island nebo Finsko, které se v minulosti staly skutečnými politickými „pupky světa“, když vstoupily jako aktivní zprostředkovatelé komunikace mezi na smrt znepřátelené bloky. To je totiž role, kterou dnes svět potřebuje, s prominutím, jako prase drbání.

To poslední co potřebujeme, je stavět stále sofistikovanější zbraně. Potřebujeme naopak dohodu o tom, jak si společně užívat plavby na této výletní lodi. A nikoli pouze mimochodem, morální stav obyvatel této země potřebuje velkou injekci nezávislého sebevědomí. Potřebuje se zbavit pocitu být opět poslušným, byť někomu jinému.

Prosím také pane ministře, abyste instruoval Vaše podřízené Alexandra Vondru, Tomáše Pojara i paním Kuchyňovou, aby se při zdůvodňování nutnosti údajné raketové obrany raději drželi vaší interpretace. Nechť již nechají Irán a Severní Koreu spát. Snad již všichni vědí, že to jsou dočasné epizody v daleko větší hře, o kterou tady jde.

Přeji si z celého srdce, abyste ministrem zahraničí zůstal. Přeji si, abyste po zvážení mého výše uvedeného návrhu svou historickou roli i pro Českou republiku přijal, dá-li pán bůh. Máte proto vlastní bohaté zkušenosti, znalosti a respekt. A vím, že na to máte energie dost i bez energetických nápojů.

Se srdečným pozdravem a v očekávání nového ministra stejného jména,

Jiří Tutter