Výsledky výzkumu Prague Security Studies Institute analyzujícího způsob, jakým platformy šířící dezinformace informovaly o kampani před senátními volbami, ukazují, že zájem o tuto událost byl minimální. Jednu z mála výjimek přestavovala osoba Jiřího Drahoše, který kandiduje jako nezávislý na Praze 4.


Právě Drahoš si vysloužil hned několik prvenství – byl nejen tím, koho platformy šířící dezinformace zmiňovaly nejvíce ze všech kandidátů (celkem v 17 textech), ale také tím, kdo byl nejčastěji kritizován. Témata, v souvislosti s nimiž byl Drahoš kritizován, osoby alespoň minimálně sledující politické dění příliš nepřekvapí. Mimo několika novinek – neobjektivního popisu sporů mezi Drahošem a jeho protikandidátkou na Praze 4 a bývalou členkou Akademie věd Evou Sykovou Parlamentními listy a kritického komentáře k Drahošově záměru zavést mediální výchovu na webu Sputnik CZ – se kritika tohoto kandidáta (podobně jako při prezidentských volbách) točila okolo migrace. Za podporovatele migrace Drahoše v textech publikovaných na Parlamentních listech označoval zejména spisovatel Benjamin Kuras kandidující taktéž na Praze 4 za Realisty.

Drahošovo jméno přitom nebylo zmiňováno pouze v textech samotných, ale ve všech případech i v titulku článku. Za nejočividnější případ snahy dostat jméno tohoto kandidáta do titulku lze označit text Parlamentních listů shrnující stavy sázek na výsledky senátních voleb. Autor daného článku totiž neopomněl do titulku připsat, že právě Drahoš chybí mezi těmi na něž byly vypsány nejlepší kurzy.

Snaha zmiňovat Drahoše pokaždé, pokud to je jen trochu možné, názorně ilustruje jednu z často opomíjených charakteristik platforem šířících dezinformace. Nejedná se totiž pouze o nástroje sloužící k propagaci a šíření určitého světonázoru, ale též o subjekty snažící se přežít se na vysoce konkurenčním (dez)informačním trhu. Každá z těchto platforem musí své čtenáře pravidelně zásobovat emocionálně nabitými články schopnými upoutat pozornost. Ten, kdo špatně odhadne očekávaní publika nebo není dostatečně aktivní, přestane být zajímavým a začne ztrácet publikum. A tím pádem i vliv a příjmy z darů či reklamy. Proto je každý z publikujících na platformách šířících dezinformace nucen hnát věci na ostří nože, aby právě jeho článek vynikl.

Ilustrativním příkladem tohoto konkurenčních boje může být neúspěšných pokus Parlamentních listů expandovat na slovenských mediální trh za použití podobných taktik jako v České republice. Na slovenské mediální scéně se však již jako médium, které mixuje politický bulvár s konspiracemi a komentáři z okraje politického a expertního spektra, etablovaly Hlavné správy. Slovenská odnož Parlamentních listů se tak musela zaměřit na jiné publikum a proto se i její tón a obsah liší od české verze.

Přicházet se stále novými tématy je však relativně náročné a metodu pokus-omyl si ve vysoce konkurenčním prostředí může dovolit málokdo. Proto se vyplatí spoléhat se na osvědčená témata apelující na již existujících předsudků publika – agresivní politiku USA, nebezpeční vyplývající z islámu a migrace nebo kritiku liberálních elit. I přestože platformy šířící dezinformace reagují na aktuální dění (zvláště pokud jej mohou snadno interpretovat pro ně vhodným způsobem), témata zmíněná v předchozí větě jsou dlouhodobě přítomná a (soudě dle reakcí na sociálních sítích) stále dokáží vyvolat pozornost a emoce.

Využití Jiřího Drahoše pro zvýšení čtenosti tak vlastně vůbec není překvapivé. Drahoš totiž díky své účasti ve vyostřené kampani představuje osvědčenou značku, která přitáhne pozornost a vyvolá silnou emocionální reakci. V tomto ohledu však není Drahoš žádnou výjimkou – platformy šířící dezinformace využívají k podobnému účelu výroky řady osobností vnímaných jejich publikem negativně – liberálními politiky počínaje, expertní komunitou zaměřenou na problematiku dezinformací konče.

Kritické texty publikované o Jiřím Drahošovi před senátním volbami by tedy neměly být vnímány jako propracovaná dehonestující kampaň, ale spíše jako snaha parazitovat na jeho známosti sloužící ke zvýšení čtenosti daného kvazimédia. Je ovšem pravdou, že tento cynický byznysový záměr může mít dopady na politické rozhodování některých skupin obyvatelstva. Je na místě doufat, že v nadcházejících senátních volbách se tento efekt neprojeví.