English Oxford Dictionary označil novotvar post-truth (do češtiny překládán jako post-faktický či post-pravdivý) za „slovo roku 2016“. Podle definice slovníku tento pojem označuje situaci, kdy se lidé začnou rozhodovat spíše na základě emocí a dojmů než reálných faktů. Na prvního pohled se může zdát, že tento pojem přesně vystihuje povahu současného světa, v němž ve volbách vítězí populisté a lidé se uzavírají do názorových bublin na sociálních sítích.

Při důkladnější analýze se však ukáže, že se jedná o novotvar nejen bezobsažný, ale také nebezpečně zavádějící. Použití pojmu post-faktický tak poctivou analýzu současné společenské a politické situace spíše komplikuje než usnadňuje.

Problém začíná již u velmi vágní definice pojmu post-faktický. Pojem sice popisuje určitý stav (a může tak sloužit například jako základ pro formulaci výchozích hypotéz u sociálně-vědního výzkumu), avšak pro výzkum samotný už příliš přínosný není. Nenabízí totiž možnosti, jak jej převést do měřitelných konceptů. I při zkoumání zdánlivě souvisejících fenoménů (jako jsou například dezinformace či vytváření názorových skupin na sociálních sítích) tak výzkumník tento pojem může využít spíše jako chytlavou floskuli sloužící ke zvýšení atraktivnosti textu než jako seriózní analytický nástroj. Nehledě na to, že se obloukem vyhýbá filozoficko-metodologické debatě o epistemologii – tedy samotné schopnosti dobrat se pomocí vědeckých metod objektivního poznání.

Dalším problém tohoto pojmu tkví ve skutečnosti, že je definován negativně (jako protiklad něčeho, co bylo) a nemá tak žádné vlastní kvality (což se ukazuje na jeho složitém převedení do měřitelných pojmů zmíněném výše). Doba post-faktická – plná iracionality a ignorování faktů – představuje protiklad předchozího období (zřejmě faktického nebo dokonce pravdivého). To se logicky muselo vyznačovat opačnými znaky – racionalitou a rozhodováním na základě objektivních faktů. Tento závěr se však nejen neopírá o žádnou obstojnou analýzu, ale přesně zapadá do psychologického klamu o „mýtu zlatém věku“ postaveného na porovnávání nedokonalé současnosti s idealizovanou verzí minulosti. Používání pojmu post-faktický tak přispívá k budování kolektivní iluze současném stavu věcí a zamezuje hledání příčin dnešních problémů (protože „zlatý věk“ byl přeci tak dokonalý, že nemohl obsahovat zárodky problémů dneška).

Skutečnost, že samotný pojem není neutrální, ale obsahuje hodnotové (a tím pádem i politické) konotace, vyplyne jasně na povrch, pokud se do protikladu postaví dnešní post-pravdivá doba a dřívější pravdivá doba. Už samotné srovnání pojmů jasně ukazuje, kterou z těchto dob mluvčí považuje za lepší a morálnější. Je proto na místě se vrátit k období, kdy se pojem stal populární – tedy k roku 2016 – a připomenout si tehdejší kontext. Celý svět byl šokován výsledkem referenda o vystoupení Velké Británie z Evropské unie a zvolením Donalda Trumpa americkým prezidentem. I přestože obě tato hlasování jistě ovlivnilo šíření dezinformací, bylo by příliš zjednodušující vysvětlovat jejich výsledky pouze tímto fenoménem. A stejně tak by bylo přespříliš zjednodušující v návaznosti na průběh těchto události označit celou společenskou realitu jako post-faktickou.

Navíc toto vysvětlení Brexitu a Trumpova vítězství v sobě nese i odsudek politických vítězů a jejich podporovatelů (tedy více než poloviny voličů, kteří se k volbám dostavili). Vysvětlovat jejich rozhodnutí pouze jako podlehnutí dojmům a emocím, znemožňuje pochopit (či vůbec zkoumat) skutečné motivace stojící za jejich volbu. Mimochodem je zajímavé, že tato zdánlivá ztráta soudnosti přišla zčistajasna a bez jasné příčiny. Rezignace na snahu o hledání kauzálních vztahů poukazuje nejen na intelektuální lenost ale také na emocionální náboj celého pojmu post-faktický, který slouží jako pohodlné vysvětlení pro nečekané a nepříjemné události.

Avšak ti, kteří takovýmto způsobem pojem post-faktický chápou a používají, sami přispívají ke krizi, v níž se liberální demokracie v dnešní době ocitly. Post-faktická společnost není politickou obcí umožňující diskuzi řízenou určitými normami, ale souborem kmenů, které si nemohu rozumět. Každý, kdo pojem post-faktická používá, již sám dělí společnost na dvě skupiny – ty, kteří se nechali zmanipulovat svými emocemi, a ty, kteří prohlédli, chápu celou situaci a proto jednají racionálně. A opět je zcela evidentní, která z těchto skupin je sympatičtější. Podobně mohou fungovat i další populární pojmy dnešní doby – například dezinformace – pokud jsou používány pouze jako efektní nálepky beze snahy o poctivou analýzy problému. Poté přestávají být tyto pojmy analytickými pomůckami a stávají se nástroji politického boje sloužícími pro umlčení každého, kdo má jiný názor. Komu toto hodnocení přijde příliš přehnané, nechť si připomene tažení amerického prezidenta proti tzv. falešným médiím.

Jedinými přidanými hodnotami bezobsažného a rádoby fundovaného pojmu post-faktický zůstává schopnost působit jako placebo na současné znejistění části západních společností z dějinného vývoje a nástroj pro nálepkování určitých názorových proudů. Nic pozitivního, co by pomohlo současnou krizi důvěry v demokratický systém analyzovat a vysvětlovat, toto slovo nepřináší. A proto by bylo jedině dobře, pokud by z debaty o současné politické krizi zmizelo.