Dva roky po svého propuknutí zůstává "kauza lithium" nejen odstrašujícím případem, ale také inspirací pro opatření proti dezinformacím. Dnes bychom si s podobnou dezinformací poradili lépe, avšak i přesto je stále prostor pro zlepšení.

Přesně před dvěma lety se konala mimořádná schůze Poslanecké sněmovny věnovaná memorandu o spolupráci mezi českým státem a australskými těžaři při výzkumu ložisek lithia. Objevilo se totiž podezření, že toto memorandu bylo podepsáno krátce před volbami záměrně, jelikož na něm měla zájem ČSSD (jejíž představil v té době stále v čele Ministerstva průmyslu a obchodu). Sociální demokraté totiž údajně měli být součástí komplotu, jehož cílem bylo prostředky získané z těžby lithia vytunelovat. Tato teze představovala vítanou munici zejména pro hnutí ANO, které s ČSSD soutěžilo o podobné voliče. Vyobrazení hlavních konkurentů jako korupčníků a tunelářů se – zejména v kontext stálé přítomné pachuti z neprůhledných privatizací 90. letech – ukázalo jako efektivní taktika, která hnutí ANO skutečně přinesla politické body. Po volbách se však na celou kazu rychle zapomnělo a problematika lithia víceméně zmizela ze společenské diskuze.

Tento příběh by však zapomenut být neměl, jelikož se jedná o něco více něž jednu z mnoha neférových kampaní, které ve vyostřené atmosféře volební kampani nejsou žádnou výjimkou. Situace byla totiž poněkud složitější. Poprvé se teze o zkorumpované ČSSD snažící se vytunelovat zásoby lithia totiž poprvé objevila na webu známém šířením dezinformací jménem Aeronet, jehož neprůhledné pozadí se již předtím pokoušel rozkrýt novinář Ondřej Kundra. Z něj se spiklenecká teorie o krádeži lithia začala šířit na další weby inklinující ke konspiračním teoriím. A zde také – podobně jako drtivá většina obsahu, která se v tomto okrajovém koutu mediálního prostoru objeví – mohl také zůstat. Bohužel se tak nestalo, protože politici s exkluzivním přístupem do mainstreamových médií se rozhodli (i přestože bylo v dané době již bylo prokázáno, že celý příběh se poprvé objevil na pochybném anonymním webu), že konspirační teorii o lithium využijí v rámci své kampaně a tím pádem se z ní stalo téma veřejné debaty. Na vině však jsou nejen politici, ale také pomalá reakce novinářům a výzkumníkům. První článek o původu lithiové kauzy se například objevil až po volbách.

Kauza lithium proto představuje ukázkové selhání všech těch, kteří se oblastí dezinformací zabývají a proto je na místě se ptát, zda jsme se za uplynulé dva roky poučili. Pohled na politickou úroveň bohužel není příliš pozitivní. Stačí připomenout například tvrzení premiéra Andreje Babiše, dle něhož řetězové maily (jeden z nejhůře sledovatelných zdrojů dezinformací) představují lepší informační zdroj než média, nebo výroky prezidenta Miloše Zemana v kauze novičok. Se stejnými rozpaky však lze sledovat také pokusy některých politiků svalovat – bez pádných důkazů – na dezinformace vinu za své volební neúspěchy.

Na straně novinářů a výzkumníků je však rozhodně viditelný pokrok. Každé další volby bylo témat dezinformací v médiích diskutováno a rozličné organizace se snažili přijít na způsoby, jak omezit jejich vliv na volební kampaň. Díky tomuto se například při prezidentských volbách podařilo velmi brzy vyvrátit dezinformaci o financování protikandidátů Miloše Zemana Georgem Sorosem, což zásadně zkomplikovalo možnost, že by se zabydlela ve společenském mainstreamu.

A to je vlastně hlavní poučení kauzy lithium. Požár je totiž nejúčinnější hasit již v zárodku, ještě předtím než se stihne rozšířit. V současné době roli hlídače výborně zastává například Bezpečnostní centrum Evropské hodnoty (monitoring webů známých šíření dezinformací), Čeští elfové (mapování témat řetězových mailů), Blbec.online (obsah účtů na sociálních sítích) nebo Manipulátoři.cz. Všechny tyto aktivity umožňují sledovat dezinformační ohníčky, které plápolají na alternativních médiích. Je však na místě nejen čekat na požár, ale zaujmout proaktivní přístup. Zde dle názoru autora mají co dohánět státní instituce, které se musí naučit lépe vysvětlovat občanům svou činnost a bleskově reagovat na šířící se konspirace. V roce 2017 sice Ministerstvo průmyslu a obchodu zveřejnilo tiskovou zprávu, v níž se snažilo memorandu o lithiu vysvětlit. Kdyby však místo toho spustilo (s vědomím toho, že dezinformace se rychle šíří po alternativní scéně a potenciálně může zasáhnout do voleb) jasnou vysvětlovací kampaň, která by pomohla novinářům se v celé otázce zorientovat, lze se domnívat, že by se politici dvakrát zamysleli, předtím než by se toto téma pokusili vytěžit.

Dva roky poté bychom tedy my – výzkumníci – zřejmě novou lithiovou kauzu dokázali snáze a rychleji detekovat a upozornit na její šíření. Novinářskou komunitu by zřejmě tato zpráva též nenechala chladnou. Je však otázkou, zda by státní instituce dokázaly dodat informace, které by pomohli celou záležitost objasnit předtím než se jí chopí některý z politických aktérů, který ji využije jako zbraň proti svým odpůrcům.

Taková je tedy situace dva roky od vypuknutí kauzy lithium – je na čtenáři, ať zhodnotí, zda se dívá na z poloviny plnou či prázdnou sklenici.