I přestože je na místě pokoušet se identifikovat skupiny, které mohou snáze podlehnout dezinformacím, je nutné nezapomínat, že obětí manipulací se může stát každý z nás.

V internetovém projektu zpravodajského webu Aktuálně.cz „Dezinformace: Co pro Vás znamenají lži?“ věnovanému problematice dezinformací se mimo jiné objevuje odstavec věnovaný skupinám, které nejčastěji propadají dezinformacím. Text identifikuje dvě skupiny lidí – staré a méně vzdělané osoby, které jsou kvůli zhoršení socioekonomických podmínek zklamáni z vývoje po roce 1989, a příslušníky mladší generace, kteří se ocitli na straně „poražených globalizace“. I některé další průzkumy ukazují například, že starší lidé ve větší míře čtou „alternativní weby“, mají vyšší tendenci věřit některým konspiračním teoriím a cítí se méně kompetentní při hodnocení kvality médií.
I přesto však není na místě tvrdit, že vyšší zranitelnost vůči dezinformacím je typická pouze pro jednou snadno definovatelnou skupinou. Pojem dezinformace totiž označuje formu sdělení komunikovaného s určitý účelem a nic neříká o jeho obsahu. Ten se logicky bude přizpůsobovat publiku, na které šiřitel dezinformace hodlá působit. Například sdělení mající za cíl ovlivnit vyučeného a sociálně nezabezpečeného seniora žijícího na venkově, budu mít jiný obsah než sdělení cílící na vysokoškolského měšťáka se nadprůměrným příjmem.
Výzkum nedávno provedený ve Spojených státech navíc ukázal, že to, zda respondenti dokázali odhalit nepravdivost určitého sdělení, nebylo výrazně ovlivněno jejich věkem, vzděláním nebo příjem. Nepomohlo ani to, když byl respondent přímo vybízen k ověřování informací. Hlavní roli sehrálo, do jaké míry dané sdělení konvenovalo jejich dřívějším postojem. V souladu s biblickým postřehem o „třísce v oko bratra svého“ byla navíc vypozorována vyšší míra kritičnosti k tvrzením, která se neshodovala s postoji respondenta. Proto je na místě být opatrný nikoli ve chvílích, kdy člověk narazí na absurdní konspirační teorie (které jsou v médiích až příliš často používány k ilustrování problematiky dezinformací), ale právě tehdy, když se setká se sdělením, které jej utvrzuje v jeho světonázoru. V této chvíli je na místě zpozornit a začít myslet kriticky.
V tomto kontextu je nutné upozornit na možný negativní následek snahy výzkumníků nalézt společenské skupiny, které jsou snadno zmanipulovatelné. Právě bohorovný dojem, že dezinformace jsou problémem někoho jiného – starých, neúspěšných nebo méně vzdělaných – totiž představuje ideální způsob, jak být sám zmanipulován.