Novinářka a PR expertka Alexandra Alvarová obvinění poslance TOP 09 Dominika Feriho ze sexuálního obtěžování implicitně spojila s ruskými vlivovými operacemi. Nad takto absurdním a urážlivým tvrzením by se nemělo smysl se pozastavovat, pokud by neilustrovalo vážné nedostatky české debaty o dezinformacích.

Asi dvě hodiny poté, co byl na Deníku N publikován článek Apoleny Rychlíkové a Jakuba Zelenky odhalující případy sexuálního obtěžování, kterých se měl dopustit poslanec Dominik Feri, napsala Alexandra Alvarová na svůj Facebook pozoruhodný status. Tuto kauzu se jí podařilo smíchat s novými odhaleními ohledně ruského dluhu, (mimochodem doposud neprokázané) snahy ruských entity přesvědčit francouzské influencery o vedení kampaně proti západním vakcínám, aktivity Martina Nejedlého a mocenské boje v Radě České televize. Mírně zmatený text naznačoval, že obvinění vznesená pro Ferimu připomínají kompromitující materiál (i přestože Alvarová záhy tvrdila, že jim věří) a nějakým způsobem pomohou ruským zájmům.
Tato konstrukce je natolik bizarní, že by ji nestálo za to komentovat. Pokud by ji nevyřkla osoba, která je vnímána médii a některými veřejnými činiteli jako odbornice na oblast dezinformací. Což je paradoxní, protože Alvarová výše popsaným tvrzení dokazuje, že sama má sklony ke konspirativnímu myšlení – zejména pokud přijde na všehoschopné ruské tajné služby a všemocné algoritmy. Což se konec konců ukazuje i v její knize Krmit démony. Z jejího vyjádření také vyplývá i neúcta k profesionální práci, kterou oba zmínění novináři odvedli (autor si dovoluje doporučit rozhovor s Apolenou Rychlíkovou na Vinohradské 12). Alvarová navíc poškodila reputaci nejen svoji, ale její slova budou mít negativní dopad na celou seriózní debatě o dezinformacích, jelikož poskytnou munici všem, kteří toto téma bagatelizují. A demaskovala se jako někdo, kdo není schopen přijmout kritickou a polarizující debatu, která k životu v demokratické společnosti nutně patří.
Tento typ myšlení bohužel ukazuje na širší problém výzkumu a debaty o dezinformacích v České republice. Vzhledem k absentující debatě mezi jednotlivými výzkumnými a aktivistickými entitami totiž zoufale chybí nejen jednotné standardy kvality ale zejména impulsy, které by je hnali dopředu. Tím se otevírá prostor pro intelektuální lenost, stádní myšlení a neochotu metodologicky inovovat. Již před několika lety autor na jedné konferenci velmi ocenil repliku jednoho amerického novináře, které poznamenal, že v souvislosti s oblastí dezinformací je třeba „přestat obdivovat problém a snažit se hledat řešení.“ Případ Alexandry Alvarové ukazuje, že pokud toho nebudeme schopni, staneme se sami součástí problému.