Nové výzkumné výzvy: Cheap Fakes, demokratizace a fragmentace
Dynamika šíření dezinformací v českém informačním prostoru se mění a výzkumníci na tento fakt musejí reagovat.
Pozornost konspirátorů v minulých týden přirozeně přitáhla situace v Afganistánu a evakuace místních spolupracovníků českých institucí. V řadě textů se objevovala již dobře známá anti-imigrační a anti-muslimská rétorika. Jedním ze zajímavých případů manipulace byl meme, dle něhož byl právě afgánský tlumočník spolupracující s českými vojáky odpovědný za smrt rotného Tomáše Procházky v roce 2018. Na tento facebookový příspěvek, který sdíleli i člen SPD Jan Čížek, upozornil web Faktické Info.
Pro tento text není zas tak důležitý obsah a symbolika, k níž se tento případ odkazuje. Ostré xenofobie a odmítání migrace jsou totiž v českém konspiračním ekosystému dlouhodobě dominující tendence. Autor považuje za důležitější formu příspěvku a prostředí, v němž se objevil. Na nich lze totiž dobře ilustrovat, jak se šíření dezinformací v českém informační prostoru vyvíjí a zamyslet se nad tím, co to znamená pro výzkumníky.
Manipulativní sdělení se totiž šířilo ve formě internetové memu – tedy obrázku doprovázeného určitým sdělením. Pro jeho rozšíření nebyl třeba propracovaný text s argumenty, ale pouze schopnost jednoduše a výstižně apelovat na emoce hýbající společností. Pro analytiky zabývající se detekcí dezinformací to znamená nutnost většího soustředění na jiné než textové formáty jakou jsou obrázky, videa nebo podcasty. Ač to zní banálně, představuje tato skutečnost velkou technickou výzvu, jelikož - alespoň pokud je autorovi známe - dostupné monitorovací nástroje se primárně soustředí na text prostřednictvím volby klíčových slov.
Vybraný případ ukazuje i relativní technickou jednoduchost vytváření dezinformací. Připomíná, že manipulace se nešíří, protože jsou sofistikované, ale spíše díky tomu, že dokáží reagovat na aktuální emocionální poptávku. Autor se proto domnívá, že hlavní výzvou budoucnosti nejsou centralizované dezinformací kampaně využívající sofistikované techniky, ale spíše primitivní Cheap Fakes umožňující rychlé vytváření a šíření. Jednoduchost vytváření obsahu navíc vytváří prostor pro širší participaci komunity pohybující se kolem konspiračních webů, která si může určité sdělení upravit do formy odpovídající jejich preferenci. Jinými slovy dlouhý a podrobný text sofistikovaných manipulací míchající v tom správném poměru pravdu a lež vyžaduje určité dovednost, zatímco k vytvoření memu, instagramového příběhu nebo krátkého videa stačí schopnost rozumět náladě cílové komunity. Což zejména pro jejího příslušníka sotva bude problém.
Ruku v ruce s demokratizací vytváření dezinformací jde i jejich proliferace na různé platformy vyhovující potřebám dané komunity. Zatímco výzkumnická pozornost je často zaměřena na notoricky známé konspiračních weby, dle názoru autora jejich důležitost postupně klesá, i přestože stále budou představovat lakmusový papírek postojů aktéru této části informačního prostoru. Naopak do popředí se dostávají komunikační kanály samotné (řetězové emaily, facebookové skupiny, chatovací aplikace nebo internetová fóra), která jsou silná i díky schopnosti vytvářet komunity. Jejich do značené míry uzavřená a anarchická povaha výzkumníků značně komplikuje detekci původce zprávy a také možnost odhadnout její reálný dosah. Při monitorinzích je tedy si nutné být vědom, že výzkumník vždy vidí pouze špičku ledovce a může pouze kvalifikovaně odhadovat, co se děje pod hladinou.
Další výzkumy by se tedy měli zaměřit na dynamiku (dez)informace v celém kontextu informačního prostoru a sledovat její cestování mezi jednotlivými platformami a případnou změnu její formy. To však bude možné pouze za použití kombinace různých monitorovacích nástrojů a výzkumných přístupů. Omezená schopnost zmapovat informační prostor komplexně jasně ukazuje nutnost výzkumného obratu k publiku a pochopení jeho interakce se sděleními, které se k němu dostávají. České parlamentní volby pro vyzkoušení navržených přístupů nabízejí ideální příležitost a autor může svým čtenářů přislíbit, že se o jejich testování v Prague Security Studies Institute budeme pokoušet.
Pozornost konspirátorů v minulých týden přirozeně přitáhla situace v Afganistánu a evakuace místních spolupracovníků českých institucí. V řadě textů se objevovala již dobře známá anti-imigrační a anti-muslimská rétorika. Jedním ze zajímavých případů manipulace byl meme, dle něhož byl právě afgánský tlumočník spolupracující s českými vojáky odpovědný za smrt rotného Tomáše Procházky v roce 2018. Na tento facebookový příspěvek, který sdíleli i člen SPD Jan Čížek, upozornil web Faktické Info.
Pro tento text není zas tak důležitý obsah a symbolika, k níž se tento případ odkazuje. Ostré xenofobie a odmítání migrace jsou totiž v českém konspiračním ekosystému dlouhodobě dominující tendence. Autor považuje za důležitější formu příspěvku a prostředí, v němž se objevil. Na nich lze totiž dobře ilustrovat, jak se šíření dezinformací v českém informační prostoru vyvíjí a zamyslet se nad tím, co to znamená pro výzkumníky.
Manipulativní sdělení se totiž šířilo ve formě internetové memu – tedy obrázku doprovázeného určitým sdělením. Pro jeho rozšíření nebyl třeba propracovaný text s argumenty, ale pouze schopnost jednoduše a výstižně apelovat na emoce hýbající společností. Pro analytiky zabývající se detekcí dezinformací to znamená nutnost většího soustředění na jiné než textové formáty jakou jsou obrázky, videa nebo podcasty. Ač to zní banálně, představuje tato skutečnost velkou technickou výzvu, jelikož - alespoň pokud je autorovi známe - dostupné monitorovací nástroje se primárně soustředí na text prostřednictvím volby klíčových slov.
Vybraný případ ukazuje i relativní technickou jednoduchost vytváření dezinformací. Připomíná, že manipulace se nešíří, protože jsou sofistikované, ale spíše díky tomu, že dokáží reagovat na aktuální emocionální poptávku. Autor se proto domnívá, že hlavní výzvou budoucnosti nejsou centralizované dezinformací kampaně využívající sofistikované techniky, ale spíše primitivní Cheap Fakes umožňující rychlé vytváření a šíření. Jednoduchost vytváření obsahu navíc vytváří prostor pro širší participaci komunity pohybující se kolem konspiračních webů, která si může určité sdělení upravit do formy odpovídající jejich preferenci. Jinými slovy dlouhý a podrobný text sofistikovaných manipulací míchající v tom správném poměru pravdu a lež vyžaduje určité dovednost, zatímco k vytvoření memu, instagramového příběhu nebo krátkého videa stačí schopnost rozumět náladě cílové komunity. Což zejména pro jejího příslušníka sotva bude problém.
Ruku v ruce s demokratizací vytváření dezinformací jde i jejich proliferace na různé platformy vyhovující potřebám dané komunity. Zatímco výzkumnická pozornost je často zaměřena na notoricky známé konspiračních weby, dle názoru autora jejich důležitost postupně klesá, i přestože stále budou představovat lakmusový papírek postojů aktéru této části informačního prostoru. Naopak do popředí se dostávají komunikační kanály samotné (řetězové emaily, facebookové skupiny, chatovací aplikace nebo internetová fóra), která jsou silná i díky schopnosti vytvářet komunity. Jejich do značené míry uzavřená a anarchická povaha výzkumníků značně komplikuje detekci původce zprávy a také možnost odhadnout její reálný dosah. Při monitorinzích je tedy si nutné být vědom, že výzkumník vždy vidí pouze špičku ledovce a může pouze kvalifikovaně odhadovat, co se děje pod hladinou.
Další výzkumy by se tedy měli zaměřit na dynamiku (dez)informace v celém kontextu informačního prostoru a sledovat její cestování mezi jednotlivými platformami a případnou změnu její formy. To však bude možné pouze za použití kombinace různých monitorovacích nástrojů a výzkumných přístupů. Omezená schopnost zmapovat informační prostor komplexně jasně ukazuje nutnost výzkumného obratu k publiku a pochopení jeho interakce se sděleními, které se k němu dostávají. České parlamentní volby pro vyzkoušení navržených přístupů nabízejí ideální příležitost a autor může svým čtenářů přislíbit, že se o jejich testování v Prague Security Studies Institute budeme pokoušet.