Kdo (vy)řeší dezinformace?
Téma dezinformací, propagandy a informačních operací přitahuje pozornost české veřejnosti. Jaké recepty na řešení této výzvy nabízejí ve svých předvolebních programech politické strany?
Průzkum CVVM z roku 2019 ukázal, že 52 % respondentů považuje dezinformace za vážnou nebo velmi vážnou hrozbu. Existující společenská poptávka umožňuje politickým stranám toto téma zvednout a nabídnout řešení, která jim mohou pomoci získat voličské hlasy. Při čtení volebních programů se ukazuje, že této možnosti skutečně využívají.
Dezinformacím se totiž – přímo nebo nepřímo – věnuje ve svých programových dokumentech většina relevantních kandidujících subjektů. Zejména se tak děje v kapitolách věnovaných obraně a bezpečnosti stát. Na relativně vágně definované hybridní působení, hrozby nebo útoky (tedy termíny, které vedle další rizik zpravidla zahrnují také dezinformace) chce totiž reagovat hnutí ANO, SPD i KSČM. Zatímco tyto subjekty dané problematice věnují pouze krátkou zmínku, program koalice SPOLU se nutnosti obrany informačního prostoru věnuje v samostatném bodě zmiňujícím, že musí být rychlá a škálovatelná.
Koalice Pirátů a Starostů k problematice dezinformací přistupuje odlišně, jelikož vyzdvihuje nikoli bezpečnostní, ale sociální kontext. Programová kapitola nazvaná Chytrá válka s dezinformátory akcentuje vzdělávání, podporu občanské společnosti monitorující dezinformace nebo vytváření legislativního rámce pro vymáhání práva v online prostoru. Akcent na mediální vzdělávání a kritické myšlení je krátce zmíněn také v programu koalice SPOLU.
Specifické téma související s problematikou dezinformací představující bod názorového střetu, představuje regulace obsahu na sociálních sítích. SPD podobné kroky vnímá jako porušení svobody slova a navrhuje platformy za tyto snahy finančně sankcionovat. KSČM se (k nejasně definované cenzuře internetu) staví také negativně a odmítá, aby vláda rozhodovala, které informace jsou pro občany přínosné. Její role by měla být nikoli v omezování určitých informací, ale v jejich (nepříliš jasně vysvětleném) komentování. Varování před cenzurou se objevuje i v programu hnutí ANO, které klade důraz na vymáhání práva v online prostoru. Jakákoli omezení jdoucí za existující právní rámec jsou pro něj nepřípustná. Koalice Pirátů a Starostů navrhuje právě u příspěvků na sociálních sítích porušujících zákon nutnost (jako příklad uvádí poplašné zprávy) povinnost uvádět pravdivých obsah. Naopak postihování překvapujících, alternativních, šokujících nebo otřesných informací je považováno za nepřijatelné. Ve svém programu tato koalice také akcentuje nutnost spolupráce státních institucí a platforem při postihování organizovaného šíření dezinformací a zasazení české debaty do evropského kontextu (zmínka o připravovaném Digital Service Act (DSA)).
Ze srovnání programových dokumentů kandidujících subjektů vyplývá, že české politické scéna má určité povědomí o tématu dezinformací a minimálně deklaruje, že jej hodlá řešit. Její pohled je však většinově limitován na bezpečnostní oblast a nutnost zvýšení odolnost státu vůči informačním operacím. Lze tedy předpokládat, že budoucí vláda (bez ohledu na její složení) bude ochotna pokračovat s implementací Národní strategie proti hybridnímu působení schválené na jaře tohoto roku. Pro politiky však téma dezinformací zůstává relativně úzce svázané s bezpečností a je otázkou nakolik budou akcentovat další roviny této problematiky - mediální vzdělávání, podporu občanské společnosti nebo posilování schopnosti státu vymáhat právo v online prostoru. Ve střednědobém horizontu bude zajímavé sledovat postoj politických stran k DSA, který bude testem toho, jakým způsobem čeští politici budou k řešení problematiky dezinformací reálně přistupovat.
Programové dokumenty byly převzaty z webu Programy do voleb.
Průzkum CVVM z roku 2019 ukázal, že 52 % respondentů považuje dezinformace za vážnou nebo velmi vážnou hrozbu. Existující společenská poptávka umožňuje politickým stranám toto téma zvednout a nabídnout řešení, která jim mohou pomoci získat voličské hlasy. Při čtení volebních programů se ukazuje, že této možnosti skutečně využívají.
Dezinformacím se totiž – přímo nebo nepřímo – věnuje ve svých programových dokumentech většina relevantních kandidujících subjektů. Zejména se tak děje v kapitolách věnovaných obraně a bezpečnosti stát. Na relativně vágně definované hybridní působení, hrozby nebo útoky (tedy termíny, které vedle další rizik zpravidla zahrnují také dezinformace) chce totiž reagovat hnutí ANO, SPD i KSČM. Zatímco tyto subjekty dané problematice věnují pouze krátkou zmínku, program koalice SPOLU se nutnosti obrany informačního prostoru věnuje v samostatném bodě zmiňujícím, že musí být rychlá a škálovatelná.
Koalice Pirátů a Starostů k problematice dezinformací přistupuje odlišně, jelikož vyzdvihuje nikoli bezpečnostní, ale sociální kontext. Programová kapitola nazvaná Chytrá válka s dezinformátory akcentuje vzdělávání, podporu občanské společnosti monitorující dezinformace nebo vytváření legislativního rámce pro vymáhání práva v online prostoru. Akcent na mediální vzdělávání a kritické myšlení je krátce zmíněn také v programu koalice SPOLU.
Specifické téma související s problematikou dezinformací představující bod názorového střetu, představuje regulace obsahu na sociálních sítích. SPD podobné kroky vnímá jako porušení svobody slova a navrhuje platformy za tyto snahy finančně sankcionovat. KSČM se (k nejasně definované cenzuře internetu) staví také negativně a odmítá, aby vláda rozhodovala, které informace jsou pro občany přínosné. Její role by měla být nikoli v omezování určitých informací, ale v jejich (nepříliš jasně vysvětleném) komentování. Varování před cenzurou se objevuje i v programu hnutí ANO, které klade důraz na vymáhání práva v online prostoru. Jakákoli omezení jdoucí za existující právní rámec jsou pro něj nepřípustná. Koalice Pirátů a Starostů navrhuje právě u příspěvků na sociálních sítích porušujících zákon nutnost (jako příklad uvádí poplašné zprávy) povinnost uvádět pravdivých obsah. Naopak postihování překvapujících, alternativních, šokujících nebo otřesných informací je považováno za nepřijatelné. Ve svém programu tato koalice také akcentuje nutnost spolupráce státních institucí a platforem při postihování organizovaného šíření dezinformací a zasazení české debaty do evropského kontextu (zmínka o připravovaném Digital Service Act (DSA)).
Ze srovnání programových dokumentů kandidujících subjektů vyplývá, že české politické scéna má určité povědomí o tématu dezinformací a minimálně deklaruje, že jej hodlá řešit. Její pohled je však většinově limitován na bezpečnostní oblast a nutnost zvýšení odolnost státu vůči informačním operacím. Lze tedy předpokládat, že budoucí vláda (bez ohledu na její složení) bude ochotna pokračovat s implementací Národní strategie proti hybridnímu působení schválené na jaře tohoto roku. Pro politiky však téma dezinformací zůstává relativně úzce svázané s bezpečností a je otázkou nakolik budou akcentovat další roviny této problematiky - mediální vzdělávání, podporu občanské společnosti nebo posilování schopnosti státu vymáhat právo v online prostoru. Ve střednědobém horizontu bude zajímavé sledovat postoj politických stran k DSA, který bude testem toho, jakým způsobem čeští politici budou k řešení problematiky dezinformací reálně přistupovat.
Programové dokumenty byly převzaty z webu Programy do voleb.