Evropská unie chystá konec divokého západu v digitálním světě. Chce zásadně posílit práva uživatelů internetu a dát provozovatelům online platforem jasné hranice. Nové nařízení EU, takzvaný Akt o digitálních službách, funguje na jednoduchých principech: 1) Základní lidská práva a svobody musí být garantovány i v online prostředí. 2) Co je nelegální offline, musí být nelegální i online. Přes dobré úmysly si už nyní našlo řadu kritiků. Co přináší?

Akt o digitálních službách (Digital Service Act - DSA) má zajistit svobodu projevu na sítích, chránit uživatele internetu před podvody a manipulativními technikami online prodeje, má více chránit nezletilé uživatele internetu, přinést větší transparentnost online reklamy a zlepšit ochranu osobních údajů uživatelů napříč EU. Přináší mimo jiné konec “temných vzorců” (dark patterns), tedy manipulativních uživatelských rozhraní - třeba, když je lehčí objednat předplatné než ho odhlásit nebo server lživě označuje (ne)dostupnost zboží.

Do budoucna je klíčová informovanost lidí o tom, jaká jsou jejich práva v online prostředí. Proto experti Rekonstrukce státu připravili příručku Konec divokého západu v digitálním světě, která srozumitelně vysvětluje, co nová pravidla přináší pro běžné uživatele a firmy, které přes online platformy nabízí své zboží a služby.

Leitmotivem nařízení je snaha vrátit uživatelům větší moc nad svým jednáním na internetu. Pravidla přípustného chování na sítích nyní určují velcí technologičtí hráči - Google, Meta (dříve Facebook), Twitter a další. Každá platforma má vlastní pravidla, ta ovšem obecně směřují k přenesení odpovědnosti i rizik na uživatele, a často mu nedávají velké možnosti dovolat se svých práv.

Svoboda slova jako základ demokratické diskuze

Pokud by šlo pouze o osobní křivdu, není ještě na místě poplach. Žijeme však v éře informací. Jejich tok a vyhodnocování zásadně určují internetové platformy. Ale nejde jen o technologie. Důležitá je i míra (ne)moderování obsahu. Vše dnes mají pod palcem provozovatelé největších platforem, kteří tak fakticky působí jako novodobí gatekeepeři (strážci obsahu) a jejich algoritmy mohou (ať už záměrně či ne) vychýlit i výsledky voleb.

Je možné vést veřejnou debatu v prostředí, které skrytě ovlivňují algoritmy? Na místě, kde občas někdo ztratí přístup ke svému účtu, protože podle hlášení zřejmě “porušil pravidla komunity”? Na místě, kde je těžké se odvolat, protože globální giganti nechápou místní kontext sdělení? Mají pro internet opravdu platit jiná pravidla, než ta, která určují české zákony? To vše jsou podstatné otázky související se svobodou projevu a vyjádřením dalších demokratických práv.

Akt o digitálních službách dává digitálnímu “tržišti informací” společný právní rámec. Alespoň v zemích EU. Pochopitelně neřeší každou jednotlivou situaci, ale říká provozovatelům, že musí přijmout odpovědnost za to, koho u sebe nechávají nabízet služby a prodávat zboží. Říká, že musí nastavit zcela jasná pravidla a proces toho, jak je možné moderovat obsah na sociálních sítích.

Uživatelé se budou moci odvolat

Jedním z přínosů DSA je silnější pozice uživatele v případech, kdy poskytovatel služby rozhodne o omezení přístupu, smazání obsahu nebo i celého účtu. Uživatelé budou mít možnost tato rozhodnutí napadnout.
Provozovatelům vznikne povinnost jasně a konkrétně informovat uživatele o všech rozhodnutích týkajících se jejich obsahu. Budou muset zřídit interní systém stížností proti jejich zásahům do obsahu. Pokud nedojde k dohodě interně, je dále v pořadí mimosoudní vyrovnání. V nejzazším případě pak soudní žaloba.

Když vznikne uživateli následkem nedodržení povinností plynoucích z DSA újma, bude mít právo požadovat náhradu škody nebo ztráty. Díky institutu tzv. zástupné žaloby přitom bude možné žalovat i provozovatele, kteří nemají sídlo ve stejném členském státě EU.

Pozitiva a negativa DSA

Jakkoliv je drtivá většina prvků DSA přijímána experty pozitivně, má toto nařízení jako výsledek složité politické geneze také své negativní stránky. Odborníci projektu svobodaslova.online upozorňují hlavně na to, že akt může do určité míry motivovat poskytovatele digitálních služeb k preventivnímu odstranění obsahu již při náznaku jeho rozporu se zákonem.

Nařízení totiž postihuje sankcemi takové provozovatele, kteří nechávají na svých platformách nelegální obsah. Nepostihuje však sankcemi ty, kteří mažou obsah legální - byť jim nařizuje sjednat nápravu a dává dotčeným uživatelům právo se odvolat. Nutno dodat, že mnohé sociální sítě tímto stylem fungují již dnes - jelikož je pro ně příliš nákladné posoudit okolnosti konkrétního případu, smažou jej. Ekonomika provozu sítí je v tomto ohledu neúprosná.

Někteří kritici DSA také uvádí, že zkrocení algoritmů doporučovacích systémů mělo jít v tomto nařízení více do hloubky.

Digitální “take back control”

Akt o digitálních službách je prvním a velice ambiciózním pokusem EU o navrácení kontroly nad obsahem více do rukou uživatelů internetu. Nařízení bude letos postupně vstupovat v platnost - není jej třeba přepsat do české legislativy, pouze zajistit vymáhání povinností, které stanovuje. Akt o digitálních službách je přitom vlajkovou lodí, ale ne jediným počinem EU v digitální oblasti. Doplní jej antimonopolní pravidla, regulace umělé inteligence, nebo dohled nad politickou reklamou.

Klíčovým úkolem pro národní státy EU je nyní sjednocení a vymáhání nových pravidel. Na digitální obry má dohlížet samotná Evropská komise. Pokud by pravidla nechtěli dodržet, hrozí jim vysoké pokuty - až 6 % jejich celosvětového ročního obratu. To je v případě Meta pokuta až 7 miliard dolarů, což odpovídá asi 8 % českého státního rozpočtu.

Na menší provozovatele online služeb budou dohlížet samotné členské státy. Česko by proto mělo co nejdříve zřídit odpovědný úřad (nebo vyčlenit kapacitu na existujícím úřadu). I to bude vizitkou toho, nakolik naše státní správa dokáže čelit klíčovým výzvám 21. století.


Josef Karlický s přispěním Ladislava Zemana a Miroslava Crhy, expertů projektu svobodaslova.online