Evropské sankce měly odstřihnout ruský režim od peněz, které používá na financování útočné války na Ukrajině. Firmy s vazbami na sankcionované osoby nesmí v EU od února 2022 získávat veřejné zakázky. Aktuální studie Datlab však ukazuje, že firmy napojené na Rusko v EU získávají stejný objem zakázek jako před ruskou invazí na Ukrajinu a zavedením sankcí.


Podle evropských sankčního balíčku nemohou firmy vlastněné oligarchy blízkými Kremlu získávat nadlimitní veřejné zakázky. (O dotace se však paradoxně hlásit v EU stále mohou, o čem svědčí i případy z ČR.) Ani zákaz v oblasti veřejných zakázek ruským podnikatelům velké vrásky na čele nedělá. Studie Datlabu ukazuje, že objem veřejných zakázek, které jdou k rizikovým firmám oproti předchozímu roku (2021) nijak neklesl. Firmy napojené na Rusko celkově získaly od počátku invaze na Ukrajinu zakázky v hodnotě 2,5 miliardy eur.

Jakkoliv lze pochválit českou vládu i lídry Evropské unie za rychlou a jednotnou reakci na ruskou útočnou válku, je před politiky ještě spousta práce. Část sankcí proti osobám spojeným s Putinovým režimem totiž stále lépe funguje na papíře než v praxi. Vymáhání sankčních opatření je složité kvůli odlišnému přístupu členských států EU a samozřejmě i dírám v jejich zákonech, nedostatečných analytických nástrojích a problémech v koordinaci příslušných úřadů.

Experti na právní, protikorupční i bezpečnostní otázky spojení v projektu Odolnější Česko (a Odolnější Evropa) proto vypracovali seznam úkolů, které by rozhodně měly patřit mezi priority bezpečnostní politiky každé země EU, přestože se netýkají ani armády, ani energetiky.

Posílení evidence skutečných majitelů
Evidence skutečných majitelů firem umožňuje úřadům hledat informace pro uplatňování sankcí. Bohužel není evidence tak spolehlivá, jak by bylo potřeba. Studie Datlabu připomíná, že pouze 35 % sankcionovaných a ruských vlastníků firem je správně uvedeno v české evidenci skutečných majitelů.

Vláda by proto měla co nejdříve zpracovat analýzu úplnosti a aktuálnosti jejích údajů (Datlab to zkusil tady). A pak také navrhnout další kroky, jak evidenci posílit. Lze uvítat, že se vláda v novém Akčním plánu vlády pro otevřené vládnutí zavázala kvalitu údajů v evidenci posílit.

Již dnes je jasné, že bude nutné změnit i zákon o evidenci skutečných majitelů, aby se v ní mohli v budoucnu objevit i zahraniční majitelé českých nemovitostí. Nemovitosti jsou totiž skvělá “úschovna peněz”, samozřejmě čím dražší, tím lepší. A oligarchové napojení na Putinův režim tohle dlouhá léta věděli a investovali.

Vyhnání veřejných peněz z daňových rájů
Další překážkou v rozkrývání majetkových struktur je to, že většina vlastníků používá k zakrytí svého angažmá ve firmě řetězec dvou i více dalších firem, což znemožňuje zjistit, kdo konkrétní za firmou stojí. Zcela nedohledatelné jsou pak firmy zaparkované v daňových rájích.

Vhodným krokem pro omezení (nejen) ruských finančních operací je stopka pro veřejné zakázky a dotace firmám vlastněným z daňových rájů, kde se praví majitelé rádi schovávají v nepřehledné struktuře firem-schránek a jejich správců. Podle dřívější studie Datlab Institutu skončí ročně v takových firmách asi 18 miliard korun z českých zakázek. V EU jsme v disciplíně “rozdávání veřejných peněz anonymům” čtvrtí nejhorší!

Vláda Petra Fialy by měla co nejdřív připravit pravidla, která omezí přísun veřejných peněz firmám vlastněným z daňových rájů. Mohla by tak mimo jiné splnit svůj vlastní slib z programového prohlášení.

Chybí lidé, chybí specialisté, chybí nástroje
Rozkrývání vlastnických struktur firem není jednoduchá disciplína. Před lety vydala Rekonstrukce státu se spolkem Lexperanto manuál pro zadavatele veřejných zakázek, jak na to. Po ruské invazi na Ukrajinu vydal Datlab zase provizorní sankční seznam českých firem napojených na Rusko.

V případě sankcí však stát nemůže nechat vše na jednotlivých zadavatelích a musí sám aktivně jednat. Má k dispozici Finanční analytický úřad, analytické útvary na ministerstvu průmyslu a obchodu a nově budované oddělení na ministerstvu zahraničních věcí. Ani na specializovaných pracovištích však není dostatečná kapacita lidí k tomu, aby zvládli pokrýt všechny úkoly, které vymáhání sankcí v praxi přináší.

Lze ocenit, že byl Finanční analytický úřad posílen o deset lidí, pokud to však má být první a poslední zvýšení jeho schopností, je to stále velice málo. Úřady potřebují hlavně efektivní analytické nástroje a sdílení informací napříč Evropou, které také může ušetřit mnoho “člověkohodin”. Inspirací by měly být právě robustní analytické nástroje Datlabu, které odkrývají mnohem více informací, než zmíněná evidence skutečných majitelů.

Rozšíření sankcí i priorit
Sankční seznamy EU jsou i více než rok od ruské invaze na Ukrajinu podstatně méně rozsáhlé, než sankce jiných států proti Rusku. Nejnovější studie Datlabu zmiňuje například Jurije Trutneva (zástupce ruského premiéra) a Viktora Vekselberga (ruský oligarcha jehož firmy dodávají zakázky v sedmi zemích EU), kteří jsou sankcionování v USA a na Ukrajině, ale ne v EU.

Rozšíření sankčních seznamů na evropské úrovni společně s lepším využitím nástrojů na rozkrývání majetkových struktur by mohlo významně zvýšit reálný dopad sankční politiky.

Všechna zmíněná opatření představují jen část kroků, jak přestat posílat peníze daňových poplatníků ze zemí EU rovnou oligarchům blízkým Putinovi. Další jsou zmíněna na webu Odolnější Česko. Kdyby šlo o přímou platbu, jistě by všechny pobouřilo, jak ohromný objem peněz stále proudí z demokratického západu do Putinova Ruska. Nic se přitom nezmění, pokud si vlády jednotlivých zemí EU a špičky unie nevezmou posílení vymahatelnosti sankcí za nejvyšší prioritu.

Josef Karlický s přispěním Lukáše Krause, hlavního analytika Rekonstrukce státu a koordinátora projektu Odolnější Česko