Ministerstvo spravedlnosti představilo návrh zákona regulujícího lobbing. Jenže z něj na poslední chvíli vyřadilo největší a nevlivnější lobbisty působící v Česku. Výjimku ze zákona si ještě před přijetím zákona stihly vylobbovat profesní asociace a komory, svazy, samosprávy a církve. Transparentně informovat o své komunikaci s politiky tak zřejmě bude muset jen hrstka profesionálních lobbistů a někteří zástupci neziskového sektoru. Takto vykleštěný zákon bude nespravedlivý, neefektivní a nijak neomezí prostor pro korupci.

Experti už léta volají po tom, aby vznikla transparentní pravidla pro lobbing. Korupce a klientelismus totiž bují hlavně tehdy, když jsou lobbistické aktivity provozovány skrytě a bez veřejného dohledu. Profesní pravidla jako se chystají pro lobbisty mají všichni ostatní významní aktéři, kteří ovlivňují politiku - státní úředníci (služební zákon), politici nebo třeba vydavatelé novin (tiskový zákon).

Takový zákon by pomohl odlišit lidi pracující na „světlé straně síly“ (legálně a legitimně působící lobbisty) od různých šedých eminencí, korupčníků a šíbrů, kteří k dosažení svého používají úplně jiné prostředky, povětšinou na hraně či za hranou zákona. Zákon o lobbování by měl zvýšit důvěru v politiku a jasně ukázat, že se v ní neustále střetávají různé zájmy a je to v pořádku.

Spravedlnost chce mimo pravidla dostat všechny velké lobbisty
Přestože v minulém volebním období vznikl pod záštitou tehdejšího předsedy sněmovny Radka Vondráčka (ANO) životaschopný návrh zákona o lobbování, ministerstvo spravedlnosti se nyní rozhodlo jít vlastní cestou. Návrh z pera resortu Pavla Blažka (ODS) je bohužel daleko horší, než tehdejší podoba zákona.

Největším problémem aktuálního vládního návrhu je široká výjimka pro všechny klíčové lobbisty v českém prostředí. Dozvíme se, jestli zástupci Svazu vinařů ČR lobbovali u ministra? Těžko, zákon totiž s profesními svazy a nejrůznějšími asociacemi vůbec nepočítá. Hospodářská komora, Svaz průmyslu a dopravy a mnozí další tak budou lobbovat dál, ale nemusí o své komunikaci s politiky nijak informovat veřejnost. Na vyňaté skupiny lobbistů nebude možné uplatňovat sankce za nezákonné jednání při lobbingu.

Výjimku mají mít komory (lékařská, advokátní, architektů a další), svazy zaměstnanců a zaměstnavatelů, samosprávy a jejich asociace a církve. Kdo tedy v zákoně nakonec zbude? No přece my – zástupci neziskových organizací a také profesionální „nájemní“ lobbisté (často se prezentujících jako konzultanti), kteří však tvoří jen malou část lobbistů v ČR. Rekonstrukce státu přitom sama lobbuje za to, aby neziskovky nezískaly ze zákona výjimku, byť je to v zahraničí poměrně běžný model.


Zatajit schůzku s poslancem? Žádný problém, stačí se obrátit na asistenta
Dalším velkým problémem návrhu je to, že jako lobbované osoby nemají být bráni asistenti poslanců a senátorů. Takové pravidlo ovšem nedává smysl - asistenti jsou klíčovými spojkami poslanců a senátorů při práci, často mohou mít schůzky s lobbisty i oni jménem svého poslance.

Pokud si domluvím schůzku s poslancem za účelem lobbování konkrétní agendy, musím o ní transparentně informovat - zejména o tom, že se uskutečnila, kdy a co na ní bylo probíráno. Pokud si však domluvím schůzku s jeho asistentem, všechny tyto povinnosti odpadají. Pokud bych se pak coby lobbista stále stýkal pouze s asistenty poslanců a senátorů, nemusel bych se vlastně ani registrovat jako lobbista, protože přece nic neřeším s lobbovanou osobou. Zákon tak zbytečně vytváří velký prostor pro své obcházení.

Další vadou návrhu je to, že požaduje po lobbistech velmi přesnou evidenci. Lobbisté mají uvádět nejen, že lobbují v určité věci konkrétní politiky, ale také přesný výčet a data schůzek, mailů, SMS a další komunikace. To je administrativně velmi náročná věc, která může opět některé lobbisty odradit od transparentního vykazování své činnosti.

Rekonstrukce státu proto doporučovala, aby existoval veřejně přístupný přehled kontaktů bez dat – vždyť pokud víme, v jaké věci kdo lobboval, je hlavní, jestli uspěl, a jeho pojetí se odrazilo ve finální verzi zákona (národní strategie atd.), ne jestli se s politikem sešel jednou nebo třikrát a kolik emailů si vyměnili.

Neefektivní, děravý a diskriminující návrh
Zákonu o lobbování v současnosti hrozí, že nebude efektivní a nedokáže nijak odlišit legálně a legitimně působící lobbisty od šedých eminencí, šíbrů a kmotrů, kteří používají úplatky, něco za něco, a jiné nečisté metody, které do lobbingu nepatří. Zákon přidá administrativní práci poctivým lobbistům, ale nechá drtivou většinu lobbistů stále působit ve stínu.

Pokud komory, svazy a církve nebudou při lobbingu podléhat stejným pravidlům jako všichni ostatní, vnese to do prostředí lobbingu zásadní nerovnost. Dojde tím k významnému znevýhodnění zástupců občanské společnosti v možnosti hájit veřejné zájmy.

V zahraničí paradoxně spíše nalezneme úpravy, které vyjímají z působnosti zákona neziskové organizace nebo organizace hájící veřejné zájmy. Takové pravidlo ovšem nedoporučujeme, protože v českém prostředí by si jistě kdejaký Rittig nebo Janoušek hned zařídil svou „neziskovku“.

Jako jeden ze zástupců neziskového (a protikorupčního) sektoru ovšem za Rekonstrukci státu nechceme zůstat ve vykleštěném registru lobbistů sami, zatímco “zákulisní” lobbing se bude nadále odehrávat v ústraní.

Josef Karlický s přispěním Jakuba Černého, lobbisty a experta na veřejnou politiku Rekonstrukce státu