Novela revize a revize novely? Dva nepodarky z oblasti školství
Zatímco na stránkách Asociace češtinářů jako pokaždé v tomto období začíná stoupat čtenost příspěvku, v němž odpovídáme na dotaz, zda je správně vízo, nebo výzo, pro učitele jsou letos důležitější mnohem podstatnější témata – a to nejen ta (post)covidová. Málokdy se MŠMT podaří sjednotit oborově zaměřená pedagogická sdružení tak, jako tomu je v souvislosti s tzv. malou revizí Rámcového vzdělávacího programu pro ZŠ. Ta totiž nejenže výrazně posiluje a má proměnit výuku informatiky, současně ovšem redukuje vzdělávací obsah a hodinovou dotaci v jiných předmětech.
Místy poměrně kuriózně – například v občanské výchově ruší čtyři výstupy, doplněné do RVP v r. 2019 na základě nařízení vlády(!). Není divu, že se nejen občankáři a učitelé estetickovýchovných předmětů, ale také zástupci Jednoty českých matematiků a fyziků a dalších sdružení (nově se k nim přidali i češtináři, včetně ASČ), bouří a žádají mj. o „zneplatnění redukčních zásahů v obsahu učiva včetně očekávaných výstupů v revizí dotčených oblastech; vydání metodického pokynu MŠMT, který ředitelům ZŠ ukládá, aby pro navýšení hodinové dotace v oblasti Informatika byly využity disponibilní hodiny; zajištění transparentní, otevřené, vyvážené a konsensuální debaty o velkých revizích RVP ZV v souladu s principy deklarovanými ve Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2030+“. Kompletní stanovisko je dostupné např. ZDE. Zatím ve svém úsilí úspěšní nebyli, nicméně už požadavek transparentnosti a také fakt, že revize vzbudila i vášnivé diskuse v řadách samotných informatiků, ukazují, že silový způsob prosazení prokazuje změnám medvědí službu: revize slibuje inovaci výuky informatiky, ale současně hrozí vytvořením nových – závažných – problémů. Když nic jiného, nabízí se otázka, nakolik je reálné zabezpečit potřebné „kádry“ mezi informatiky, a hlavně jak se s novými požadavky dokáží vyrovnat vyučující dalších předmětů – úkoly se na ně hrnou ze všech stran… Nabízí se paralela se zaváděním tzv. společného vzdělávání (inkluze), jehož výsledek je velmi problematický.
Zatímco v oblasti revize RVP MŠMT (zatím) prosadilo svou, o novelu zákona o pedagogických pracovnících se doposud bojuje. Kontroverze vzbuzuje § 9a:
„(1) Zaměstnanci, který je absolventem akreditovaného magisterského studijního programu, může ředitel školy písemně uznat předpoklad odborné kvalifikace učitele druhého stupně základní školy nebo učitele všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy za splněný na dobu nejdéle 3 let ode dne, kdy tuto pedagogickou činnost začal vykonávat.“
Argumenty proti paragrafu a jeho odůvodnění najdete např. ZDE, ve Výzvě zástupců devíti školských organizací a dalších představitelů učitelské profese Senátu či v článku Nedostatek kvalifikovaných učitelů nelze řešit rezignací na kvalifikaci, pod nímž najdeme podpis deseti špičkových osobností z oblasti pedagogiky. V těchto materiálech se mj. uvádí, že nedostatek učitelů není ani plošný, ani katastrofický, že možnost vyučovat pro odborníky z praxe se ve skutečnosti u nás dávno využívá, popř. že rozšíření pravomoci ředitelů škol je bezprecedentní, protože umožňuje nahradit učitelskou atestaci rozhodnutím jednoho člověka. Citujeme z článku, ze závěrečného Shrnutí:
„Rezignace na kvalifikaci učitelů a deprofesionalizace učitelství (vyjádřené paragrafem § 9a odst. 1 novely zákona) vedou český vzdělávací systém opačným směrem, než se vydaly vyspělé země. Ty naopak posilují profesionalitu svých učitelů. „Česká cesta“ bude mít negativní dopady nejenom na samotnou učitelskou profesi a učitelské sbory, ale hlavně na žáky a kvalitu jejich vzdělání.“
Bohužel jak už to bývá, s novelou jsou spojena další opatření, zejména „chytlavá“ garance celkového objemu financí na platy pedagogických pracovníků odpovídající 130 procentům průměrné mzdy v ČR (od 1. 1. 2023) – díky ní změnily svůj původně nesouhlasný postoj školské odbory. Skutečně pozitivní věci lze však zajistit nařízeními vlády, není třeba kvůli nim přijímat jiná, problematická zákonná ustanovení.
Přehled dění kolem novely zákona o pedagogických pracovnících najdete na webu Pedagogické komory, z. s.
Je zjevné, že novelizovat a revidovat bude zapotřebí – ovšem jinak, než si to představují ti, jež jsou pod těmito nepodarky podepsáni či je podporují.
Dovětek: Z dnešního jednání PS
Místy poměrně kuriózně – například v občanské výchově ruší čtyři výstupy, doplněné do RVP v r. 2019 na základě nařízení vlády(!). Není divu, že se nejen občankáři a učitelé estetickovýchovných předmětů, ale také zástupci Jednoty českých matematiků a fyziků a dalších sdružení (nově se k nim přidali i češtináři, včetně ASČ), bouří a žádají mj. o „zneplatnění redukčních zásahů v obsahu učiva včetně očekávaných výstupů v revizí dotčených oblastech; vydání metodického pokynu MŠMT, který ředitelům ZŠ ukládá, aby pro navýšení hodinové dotace v oblasti Informatika byly využity disponibilní hodiny; zajištění transparentní, otevřené, vyvážené a konsensuální debaty o velkých revizích RVP ZV v souladu s principy deklarovanými ve Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2030+“. Kompletní stanovisko je dostupné např. ZDE. Zatím ve svém úsilí úspěšní nebyli, nicméně už požadavek transparentnosti a také fakt, že revize vzbudila i vášnivé diskuse v řadách samotných informatiků, ukazují, že silový způsob prosazení prokazuje změnám medvědí službu: revize slibuje inovaci výuky informatiky, ale současně hrozí vytvořením nových – závažných – problémů. Když nic jiného, nabízí se otázka, nakolik je reálné zabezpečit potřebné „kádry“ mezi informatiky, a hlavně jak se s novými požadavky dokáží vyrovnat vyučující dalších předmětů – úkoly se na ně hrnou ze všech stran… Nabízí se paralela se zaváděním tzv. společného vzdělávání (inkluze), jehož výsledek je velmi problematický.
Zatímco v oblasti revize RVP MŠMT (zatím) prosadilo svou, o novelu zákona o pedagogických pracovnících se doposud bojuje. Kontroverze vzbuzuje § 9a:
„(1) Zaměstnanci, který je absolventem akreditovaného magisterského studijního programu, může ředitel školy písemně uznat předpoklad odborné kvalifikace učitele druhého stupně základní školy nebo učitele všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy za splněný na dobu nejdéle 3 let ode dne, kdy tuto pedagogickou činnost začal vykonávat.“
Argumenty proti paragrafu a jeho odůvodnění najdete např. ZDE, ve Výzvě zástupců devíti školských organizací a dalších představitelů učitelské profese Senátu či v článku Nedostatek kvalifikovaných učitelů nelze řešit rezignací na kvalifikaci, pod nímž najdeme podpis deseti špičkových osobností z oblasti pedagogiky. V těchto materiálech se mj. uvádí, že nedostatek učitelů není ani plošný, ani katastrofický, že možnost vyučovat pro odborníky z praxe se ve skutečnosti u nás dávno využívá, popř. že rozšíření pravomoci ředitelů škol je bezprecedentní, protože umožňuje nahradit učitelskou atestaci rozhodnutím jednoho člověka. Citujeme z článku, ze závěrečného Shrnutí:
„Rezignace na kvalifikaci učitelů a deprofesionalizace učitelství (vyjádřené paragrafem § 9a odst. 1 novely zákona) vedou český vzdělávací systém opačným směrem, než se vydaly vyspělé země. Ty naopak posilují profesionalitu svých učitelů. „Česká cesta“ bude mít negativní dopady nejenom na samotnou učitelskou profesi a učitelské sbory, ale hlavně na žáky a kvalitu jejich vzdělání.“
Bohužel jak už to bývá, s novelou jsou spojena další opatření, zejména „chytlavá“ garance celkového objemu financí na platy pedagogických pracovníků odpovídající 130 procentům průměrné mzdy v ČR (od 1. 1. 2023) – díky ní změnily svůj původně nesouhlasný postoj školské odbory. Skutečně pozitivní věci lze však zajistit nařízeními vlády, není třeba kvůli nim přijímat jiná, problematická zákonná ustanovení.
Přehled dění kolem novely zákona o pedagogických pracovnících najdete na webu Pedagogické komory, z. s.
Je zjevné, že novelizovat a revidovat bude zapotřebí – ovšem jinak, než si to představují ti, jež jsou pod těmito nepodarky podepsáni či je podporují.
Dovětek: Z dnešního jednání PS