Na tiskové konferenci s ministrem školství, proběhnuvší 10. února, think-tank Vzdělávání 21 představil finální verzi své představy o maturitách. Co jsme se kupříkladu dozvěděli?

Na návrhu think-thank pracoval více než rok a „šel do obrovské hloubky“, ovšem současně nebyla cílem podrobnější analýza maturity jako takové. – Otázka, jak je možné vytvářet koncepční materiál bez hlubší analýzy, bohužel na tiskovce nepadla.
Maturitu nemáme pojímat jako iniciační obřad, v němž lze v jednom dni buď všechno získat, nebo všechno ztratit a který „ovlivní život žáka a jeho blízkých na desetiletí“. – Maturita ovšem skutečně je symbolickým obřadem, během nějž maturant prokáže schopnost zvládnout náročný úkol. O úspěchu či neúspěchu rozhoduje nikoli jediný den, ale všechen předchozí čas studia, kdy se žák buď něco naučí a rozvine své schopnosti, nebo nikoli; maturita pak mj. ověřuje jeho schopnost připravovat se systematicky a houževnatě. Zkoušku je možné absolvovat třikrát (v průběhu pěti let), takže jeden neúspěch rozhodně není osudový.
Dále: Z původního návrhu zmizely některé evidentní nedomyšlenosti: Např. možnost složit maturitu z některého předmětu či více předmětů v průběhu studia (což by nepochybně způsobilo řadu vážných organizačních a administrativních problémů) byla upravena tak, že má být nabídnuta pouze vynikajícím žákům. Zůstaneme-li ovšem u centrálních testů, jejich úroveň je nastavena tak nízko, že je – bez jakékoli speciální přípravy – zvládne i část žáků základních škol(!). Co všechno z toho vyplývá, je myslím nasnadě…
Některé další věci předkladatelé oproti předchozí verzi prostě jen vypustili s tím, že budou předmětem další diskuse. Nadále ovšem nerespektují skutečnosti, na něž ve svých vyjádřeních poukázali členové Asociace češtinářů. Například to, že zkouška z českého jazyka a literatury (a také z cizího jazyka) byla v rámci státní maturity vytvářena jako komplexní, přičemž centrální testy nepředstavovaly jakési pouhé maturitní minimum či předstupeň k písemné práci a ústnímu vystoupení před komisí, ale jednu ze tří rovnocenných součástí zkouškových částí – pojetí think-thanku de facto zruší možnost ověřit průřezově široké spektrum oborových znalostí. Návrh také stále odráží přesvědčení, že změníme-li maturitní formu, automaticky dojde ke změně obsahu, a dokonce samotné výuky – přitom veškeré dosavadní zkušenosti ukazují, že v praxi školy naloží se zkouškou podle svého. A o zavedení účinných kontrolních nástrojů se evidentně neuvažuje.
Návrh je mj. motivován snahou řešit situaci těch, kteří zkoušku nezvládli ani napotřetí a následně mají problém s uplatněním na trhu práce (alespoň takto to bylo prezentováno). – Oněch 4300 neúspěšných tvoří odhadem ani ne dvě procenta z celkového počtu odmaturovavších v daném období, přičemž nemalá část z nich studovala učňovský obor s maturitou, má tedy v ruce výuční list. Že by se na neúspěšnosti mohly podílet subjektivní faktory typu nedostatku píle či studijních předpokladů, zřejmě nikoho nenapadlo.
A co je nejpodstatnější: Předkladatelé návrhu nadále nereflektují ty nejzákladnější problémy: Stav maturity je především dán tím, že k maturitnímu studiu přijímáme i žáky bez potřebných studijních předpokladů a že nemáme nastavenu maturitní úroveň, v necentrálních částech zkoušky pak nemáme zaručenu objektivitu hodnocení. Nádavkem – je nelogické, aby maturitní změny předcházely revizi stěžejního vzdělávacího dokumentu, rámcových vzdělávacích programů.
Ministr školství pro letošek slibuje k maturitám diskusi, politickou, odbornou a veřejnou. Ta bude mít smysl jen tehdy, pokud bude postavena na faktech a argumentech, nikoli na názorech bez analýz.

Asociace češtinářů se vyjádřila už k předfinální části návrhu a k maturitním vyjádřením obecně.

Komentář byl napsán pro týdeník Hrot.