Kauza Gazdík vyjasňuje některé záhady týkající se náhlého útoku na Cermat (a jeho ředitelku Michaelu Kleňhovou). Tuto – MŠMT podřízenou – organizaci exministr ostřeloval od svého vstupu do Karmelitské. Nakonec spojil nález kontrolorů z ministerstva financí (bude o něm řeč dále) s vágními výroky o „pomalém, liknavém plnění úkolů“, „nesouladu s vizemi vedení ministerstva“ a především pochybném zadávání veřejných zakázek. Jako protiklad – a teď vás opravdu nešálí zrak – uváděl toto: „Já naopak prosazuji otevřená výběrová řízení, transparentnost a hlavně hospodárnost. Nechci, aby jakákoliv přímo řízená organizace MŠMT nakládala nehospodárně s financemi ze státního rozpočtu (…)“.

Kritická tvrzení P. Gazdíka doposud nebyla doložena nevyvratitelnými fakty, přesněji zdají se být v rozporu se skutečností. Naopak se ve světle nových informací o L. Šteffelovi (jednom z obviněných v případu Hlubuček-Redl) a jeho „angažmá“ na MŠMT jeví vpád do Cermatu velmi podezřele.
Především je ale třeba říct, že své stěžejní úkoly Cermat dlouhodobě zvládá a obstál i na jaře, kdy bylo potřeba v rychlosti zajistit překlady čtrnácti matematických testů pro ukrajinské adepty studia na středních školách (a dodržet termín předání výsledků). Nikdy v historii Cermatu nedošlo k úniku testových otázek, testy jsou kompetenční (jinými slovy „nenabiflovatelné“), chybovost minimální či nulová. Výsledky maturitních testů z hlediska typů škol jsou dlouhodobě konstantní, testy tedy zjevně dobře ukazují studijní předpoklady žáků. Centrální část maturity přináší objektivnější data než školní zkoušky.
Podotkněme, že hospodaření Cermatu má MŠMT pod svou kontrolou a konkrétně u výběrových řízení je od prvopočátku jejich aktivním účastníkem – bez něj není možné rozhodnout a provést nic. Cermat je přitom vystaven velkému – kritickému – zájmu veřejnosti, medializováno je kdeco, co se dotýká jeho činnosti. Že by před Gazdíkovým příchodem bylo MŠMT zrovna v tak citlivé oblasti, jako jsou finance, úplně slepé?
Ani druhá část Gazdíkovy obžaloby Cermatu – zpráva z kontroly MF – není tak průzračná, jak ji exministr prezentoval. Hlavní problém kontroloři spatřují v uzavírání souběžných pracovněprávních vztahů v rozporu se zákoníkem práce, z čehož má vyplývat „nedůvodné kompenzování a navýšení platů zaměstnanců“. Ovšem podle svědectví těch, kteří s Cermatem v minulých letech externě spolupracovali v oblasti testů a písemných prací, kmenovým zaměstnancům práce rozhodně nekončila se závěrem standardní pracovní doby (a pokud se v Cermatu něco porušovalo, tak snad ustanovení o počtu a režimu přesčasů). Zjištění kontrolorů rozhodně neimplikuje, minimálně u části zaměstnanců, že by šlo o dvojí odměňování za tutéž práci (nedůvodné navýšení platů); lze se oprávněně domnívat, že jde o honorování za stejný TYP práce – a to je zásadní rozdíl!
V této souvislosti se nabízí řada otázek: Byla práce na základě dodatečných smluv skutečně shodná s prací vykonávanou na hlavní pracovní poměr? Byla práce na základě těchto smluv skutečně vykonaná – pokud ano, nejedná se tedy jen o formální pochybení? Kolik má Cermat vlastně k dispozici úvazků? Jak měl Cermat plnit úkoly zadané MŠMT, které mířily nad rámec platných pracovních smluv, v případě, že se tyto úkoly nedaly zajistit externími zaměstnanci?
Pozoruhodné také je, že se nikdo z MŠMT nepozastavil nad tím, že při doučování žáků (v rámci Národního plánu obnovy) jsou učitelé placeni za tutéž práci (zjednodušeně: doučují žáky, které jinak standardně učí, tu samou látku, kterou s nimi probírají při běžné výuce) na základě smlouvy uzavřené mimo hlavní pracovní poměr. V čem se to odlišuje od situace v Cermatu?
Je příznačné, že zatímco média lačně rozpracovávala „nenápadné“ Gazdíkovy náznaky do tvrzení typu „v Cermatu se krade“, ministerstvo tuto intepretaci nepotvrdilo: náměstek Jan Mareš se jednoznačným konstatováním tohoto typu vyhnul, a naopak hovořil zejména o tom, že je třeba v Cermatu zvýšit platy. Sám exministr přiznal, že právníci MŠMT konstatovali, že k případnému podání trestního oznámení není dostatek informací – k těžkému nařčení Cermatu a k odvolání jeho ředitelky ovšem Gazdíkovi zjevně informace stačily...
Úplně stejně to dopadá s následnou kontrolou hospodaření vedenou MŠMT (exministr nejprve hovořil o auditu) – Gazdík opět vypustil tvrzení o vážných pochybeních, konkrétními fakty je však nedoložil.
Je zjevné, že ve vztahu k Cermatu se exministr choval jako zlý slon v porcelánu – efektivní management si pletl s rozkazováním, znevažoval práci, které evidentně nerozuměl; teatrálním zásahem pak vážně narušil chod celé organizace. Nový ministr by rozhodně měl tuto politiku změnit, a to v etickém i v profesním ohledu. Když pro nic jiného, tak proto, aby vůbec měl s kým spolupracovat: Který seriózní a respektovaný odborník bude mít propříště zájem o práci, kterou může tak snadno zhatit osobní neschopnost a arogance nadřízeného? (Příznačné je vyjádření jednoho z bývalých ředitelů Cermatu.) A pro začátek by Gazdíkův nástupce mohl požádat o schůzku paní Kleňhovou…

Ke kauze Gazdík (podruhé): Se školstvím nelze hazardovat

Aktualizace 17. 10. 2022: Tisk přijímaček a maturit má obrovské zpoždění, varuje šéf Konica Minolta