Napravit krach s Petrem Gazdíkem je pro STAN a celou koalici nejen povinností, ale i příležitostí ke změně stylu a k revizi školské politiky.

Přes záplavu vyjádření z posledních dnů se nezdá, že by si Vít Rakušan a jeho „stanaři“ plně uvědomovali závažnost aféry Redl – Hlubuček – Gazdík pro školství a vzdělávání. Nepříliš schopných ministrů jsme měli dost, ale doposud nikoli ministra školství, který je od počátků své politické dráhy spojen s podnikateli v hazardu (jeden z nich dokonce pracoval pro zřejmě nejobávanějšího českého zločince polistopadové éry!!!) a který opakovaně lže a vymlouvá se jako malé dítě. Rychlá rezignace může působit pozitivně snad jen ve srovnání s obdobím, kdy politickou kulturu vynulovalo pověstné „Nikdy neodstoupím!“; nemůže však překrýt podstatu pochybení a jeho důsledky. I přesto Petr Gazdík dál reprezentuje STAN v Poslanecké sněmovně – je otázkou, zda to jeho předsedovi nevadí, nebo zda nemá sílu s tím něco dělat; každopádně to důvěryhodnost hnutí dále oslabuje.
Především si však předseda STAN neuvědomuje – nebo nechce připustit –, že Gazdík nebyl dobrým ministrem školství. Dosti trefně zhodnotil Gazdíkovo ministerské působení Radek Sárközi z Pedagogické komory: Z platových slibů se ustoupilo, přišly zásahy, jež poškozují rozpočty, resp. negativně ovlivní chod některých škol, nadále je – přes odpor značné části odborné veřejnosti a učitelů – prosazována novela zákona o pedagogických pracovnících (která přináší nesmyslné, žádný problém neřešící ustanovení, podle nějž bude moci ředitel školy prohlásit člověka bez pedagogického vzdělání za kvalifikovaného učitele).
Přidejme angažování Ondřeje Šteffla do skupiny poradců, údajně coby „vizionáře“, což dotyčný využil k pro něj typické sebepropagaci, prezentování scestných, ekonomicky naprosto neúnosných nápadů (právo na středoškolské studium bez ohledu na studijní předpoklady), ale i urážkám na adresu učňovských škol (byly přijaty s oprávněným rozhořčením). Jediným pozitivem tohoto Gazdíkova kroku je, že se konečně začalo hovořit a přemýšlet o etice Štefflova podnikání a také o tom, proč by o přijetí na VŠ měly rozhodovat peníze – jde o jasný nesoulad se snahou snížit nerovnosti v přístupu ke vzdělávání, tedy s jedním z pilířů současné vzdělávací politiky!
Samostatnou kapitolu pak představuje oblast přijímacích zkoušek a maturit – Gazdík zaštítil věcně slabý, a hlavně podstatu problémů neřešící návrh na změnu maturitní zkoušky (podrobněji jsme se jím zabývali zde), na adresu obou zkoušek pronášel kritická, ale ničím nepodložená tvrzení a přicházel s dalšími, ekonomicky či věcně neúnosnými nápady (mj. chtěl u přijímacího řízení zohledňovat nikoli jen výkon, ale také „posun“ žáka od předcházejícího testového měření). V závěru své ministerské dráhy vyvolal krizi v Cermatu.
Tímto neznevažuji úkoly a výzvy, které MŠMT (snad) zvládlo (např. zapojení ukrajinských žáků do výuky v Česku) – beru v potaz, že kvalita a úspěšnost některých kroků úřadu se ukáže teprve časem. Nicméně i přes ojedinělé pozitivní náznaky (záměr zvýšit kvalitu vysokoškolského vzdělávání) ve většině oblastí Gazdík prostě selhal, přičemž hrozí, že bude-li se na jeho kroky navazovat, problémy tuzemského školství se jen prohloubí. Ono selhání není ovšem dáno pouze ministrovou osobností (i podle čerstvě se vynořujících svědectví těch, kteří ho podporovali, byl často arogantní a ignoroval věcné argumenty), ale také – a především – rozporností vládního programu v oblasti školství a vzdělávání. Gazdík a s ním další koaliční politici naslouchají především lobby spojené se společností EDUin, popř. jsou na ni tak či onak napojeni (třeba přes společnost LIVESPORT, která sponzorovala kampaň senátora Drahoše a současně je velkým donátorem EDUinu). Nejvíc se to projevilo právě ve scestném traktování stavu přijímacího řízení a maturitní zkoušky a v podobě z toho vyplývajících „reformních“ návrhů. Celé toto společenství pak oponentní argumenty a návrhy prostě ignorovalo, současně se mnohdy neostýchalo manipulovat s fakty či přímo lhát a osočovat jiné.
Aktuální dokladem eduinského pojetí diskuse o vzdělávání je čerstvý rozhovor časopisu Respekt s ředitelem EDUinu M. Hřebeckým: Nazvat zásadní odpor velké části odborné veřejnosti a učitelů vůči novele zákona o pedagogických pracovnících "drobnou třenicí" či opětovně naznačovat – samozřejmě bez sebemenšího důkazu –, že snad Gazdíka nějaké temné síly z Cermatu vydíraly kvůli maturitám(!), to je opravdu silné kafe i na eduinský mravní standard. Když připojíme dost neuctivou reakci na kandidaturu prof. V. Balaše na post ministra školství (EDUin protežoval Plagu), je to dost důvodů pro to, aby se MŠMT napříště od EDUinu úplně odřízlo. Současně je ministerský restart příležitostí k inventuře a revizi školské politiky a k její proměně tak, aby vyrůstala ze skutečné a fundované diskuse a aby v ní rozhodovala fakta a argumenty. Nebude-li k tomu mít STAN a celá koalice sílu, pouští se do opět do hazardu – tentokrát však za něj zaplatí nejen někteří politici, ale my všichni.

Ke kauze Gazdík: V Cermatu se pracovalo, nikoli kradlo

Aktualizace 17. 10. 2022: Tisk přijímaček a maturit má obrovské zpoždění, varuje šéf Konica Minolta