Václav Havel se v úřadu prezidenta zasloužil mj. o to, že nastavil laťku legitimního očekávání lidí ve svobodné zemi na výkon nejvyššího ústavního činitele hodně vysoko, přinejmenším v tom, že byl nezpochybnitelně a celoživotně v praktické rovině (nikoliv jen při projevech) bytostně oddán hodnotám svobody a lidské důstojnosti (což jsou nejvyšší hodnoty našeho právního státu) a byl všemožně otevřený věcnému a svobodnému dialogu, což oboje dokládal každým svým činem ve funkci.
Je zřejmým faktem, že nástupci Václava Havla ve funkci prezidenta tuto vysoce nastavenou etickou laťku víc a víc degradovali, až jí ponížili na úplné dno.
Z tohoto pohledu se pak jeví jakákoliv změna v osobě prezidenta jednoduše jako změna k lepšímu. Ano, máme po 10 letech prezidenta, který je ve skvělé kondici, dobře vypadá, dobře mluví, působí klidně a rozhodně, je západního střihu a 40 % národa si sborově oddechlo, hlavně že nebyl zvolen prezidentem zjevně kontroverznější spolupracovník StB s agresivním politickým vystupováním.
V posledních týdnech a dnech otřásá veřejným míněním i sociálními sítěmi hlavní téma, prezidentská volba.
Je to ale opravdu to nejdůležitější, co v našich životech potřebujeme řešit?
Určitě ne, ať už bude zvolen kdokoliv, většinu problémů (ne-li všechny) našich životů budeme řešit zase jenom my sami, prezident je za nás nevyřeší, ať tam bude „záporák“ nebo „klaďas“.