Václav Havel se v úřadu prezidenta zasloužil mj. o to, že nastavil laťku legitimního očekávání lidí ve svobodné zemi na výkon nejvyššího ústavního činitele hodně vysoko, přinejmenším v tom, že byl nezpochybnitelně a celoživotně v praktické rovině (nikoliv jen při projevech) bytostně oddán hodnotám svobody a lidské důstojnosti (což jsou nejvyšší hodnoty našeho právního státu) a byl všemožně otevřený věcnému a svobodnému dialogu, což oboje dokládal každým svým činem ve funkci.

Je zřejmým faktem, že nástupci Václava Havla ve funkci prezidenta tuto vysoce nastavenou etickou laťku víc a víc degradovali, až jí ponížili na úplné dno.

Z tohoto pohledu se pak jeví jakákoliv změna v osobě prezidenta jednoduše jako změna k lepšímu. Ano, máme po 10 letech prezidenta, který je ve skvělé kondici, dobře vypadá, dobře mluví, působí klidně a rozhodně, je západního střihu a 40 % národa si sborově oddechlo, hlavně že nebyl zvolen prezidentem zjevně kontroverznější spolupracovník StB s agresivním politickým vystupováním.


Leč, ruku na srdce, při tom všem je dobře nepřehlížet, že generál ve výslužbě strávil celý svůj život v organizaci, ve které je komunikace postavena na subordinaci, tj. podřízenosti a nadřízenosti, na rozkazech a zákazech, nikoliv na věcném a svobodném dialogu a hledání společného řešení…

Zdálo by se, že to jsou všechno bagatelní věci. Zanedbatelnými věcmi přestávají být v okamžiku, kdy si naplno uvědomíme cenu těchto hodnot. Václav Havel byl pro svobodu a lidskou důstojnost opakovaně v komunistických kriminálech (ačkoliv mu byly podbízeny režimem komfortnější možnosti, když se podvolí), z kterých vyšel s podlomeným zdravím (a málem tam umřel), zatímco ve stejné době Petr Pavel - voják z povolání v době přítomnosti sovětských okupačních vojsk v republice - díky členství v komunistické straně a předsednictví v základní organizaci KSČ (a díky svému vlivnému otci, agentu vojenské kontrarozvědky, pozn. – jinými slovy agentu StB v armádě) absolvoval raketový kariérní postup (oproti obvyklému postupu vojáků z povolání v té době) vč. studia jazyků v rámci studia pod vojenskou rozvědkou (kam se dostávali výběrově jen kovaní prověření komunisti a která byla slovy jeho otce na úrovni „Vorošilovky“ – sovětské vojenské akademie).

Nebýt členství Petra Pavla v komunistické straně, nebýt jeho předsednictví v základní organizaci KSČ a nebýt jeho vlivného otce (vojáka z povolání, komunisty a agenta vojenské kontrarozvědky), Petr Pavel by s velkou pravděpodobností nebyl tam, kde dnes je. V r. 1989 by byl pravděpodobně stále u vojenského útvaru v Prostějově a jeho znalosti francouzštiny a angličtiny by byly na jiné úrovni, tak jako u většiny ostatních československých vojáků v té době. Pro nepokračování profesionální vojenské dráhy Petra Pavla po tzv. sametové revoluci nebyl jediný důvod, nicméně jeho volba do funkce prezidenta ČR je s ohledem na výše uvedené fackou hodnotám vyjádřeným v Preambulích Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod.

Zdroje:

Kořeny Petra Pavla: rázný otec v zeleném, matka s „buržoazním původem“ - Seznam Zprávy (seznamzpravy.cz) ; článek ze Seznamzpravy.cz z 29. 1. 2023
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/volby-prezidentske-koreny-petra-pavla-razny-otec-v-zelenem-matka-s-burzoaznim-puvodem-224503#utm_content=freshnews&utm_term=otec%20petra%20pavla&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz