My, Češi, Moravané a Slezané dnes žijeme v prostoru, kde je lidským právům v důsledku předchozích trpkých zkušeností přáno (přinejmenším na papíře) více než kde jinde (nemám tím na mysli pouze zjevně totalitní režimy, ale např. i svazový stát Western Australia a tamní zákon the Public Health Act 2016 , který umožňuje bez souhlasu detenci člověka a násilné očkování -paragraf 158- či stát New York a návrh novely zákona o veřejném zdraví v obdobném duchu, který respektem k lidským právům zdaleka neoplývá).

Máme Ústavu a Listinu základních práv a svobod (dále jen „Listina“), která se inspirovala Všeobecnou deklarací lidských práv (OSN).

Jsme členy Rady Evropy a Česká republika je signatářem její Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která je pro ČR závazná dle článku 10 Ústavy a má přednost před zákonem. Nálezem Ústavního soudu je dokonce každá ratifikovaná mezinárodní smlouva o lidských právech a svobodách považována za součást ústavního pořádku České republiky.

Jsme členy Evropské unie a Listina základních práv EU staví lidskou důstojnost na první místo, hovoří o ní jako o základu všech ostatních lidských práv.

Česká republika je také signatářem další úmluvy Rady Evropy, a sice Úmluvy o lidských právech a biomedicíně. Rovněž tato Úmluva je dle článku 10 Ústavy pro ČR závazná a má přednost před zákonem a dle výše zmíněného nálezu Ústavního soudu je dokonce součástí ústavního pořádku ČR. Pouze připomenu, že tato Úmluva výslovně klade zájmy člověka nad zájmy společnosti (čl. 2) . A minimálně v tomto ohledu je při srovnání s ní přinejmenším značně diskutabilní bianko ustanovení § 69 odst. 1 písm. i) zákona o ochraně veřejného zdraví , na jehož základě ministři staví vládní restrikce, příkazy a zákazy v souvislosti s covid-19... na místo doporučení a respektu k lidské důstojnosti, svobodě a autonomii jedince. Ostatně, Ústavní soud v jiném nálezu mj. uvádí: „Funkcí práva na respekt k soukromému životu je zajistit prostor pro rozvoj a realizaci individuální autonomní osobnosti, tj. zajistit prostor její svobody. Toto právo zahrnuje garanci sebeurčení ve smyslu zásadního rozhodování o sobě samém, včetně rozhodování o uspořádání vlastního života, což můžeme označit jako aktivní seberealizační komponent osobního sebeurčení.“

V preambuli Ústavy se zase výslovně říká, že jsme vlastí svobodných občanů. V článku 1 Ústavy se říká, že Česká republika je mimo jiné demokratickým právním státem založeným na úctě k právům a svobodám člověka a občana.

Tak nevím, jak o moc lépe garantovat lidské svobody na papíře...(možná nepřijímat pandemický zákon ve znění, v kterém jej schválili minulý týden poslanci).

Můžeme mít sebelepší lidskoprávní dokumenty. Třeba Ústava a Listina jsou velmi dobrými nástroji k obraně lidských práv, jen je vzít do ruky. Leč, bez jiskry v nás (tj. vědomí sounáležitosti s něčím, co nás přesahuje, ať už to nazveme Příroda nebo Bůh, nebo to nenazveme nijak), jsou jako počítač nezapnutý do zásuvky. Sebevíc nabroušená tesařská širočina opřená v kůlně krov nevytesá.