Rád bych na tomto místě citoval text, který jsem objevil v jednom vyřazeném svazku z knihovny právnické fakulty a který mi přijde snad aktuálnější než v době svého vydání...

Oním textem je List k sociálním otázkám v České republice k veřejné diskuzi ze 17. listopadu 2000, který vydala Česká biskupská konference, bod 34. Demokracie bez hodnot se snadno zvrhává v totalitu:

„Křesťanská sociální učení staví na zkušenostech, jež lidstvo učinilo s nejrůznějšími historickými formami společensko-politických uspořádání, včetně naší nedávné zkušenosti s „diktaturou proletariátu“. Z této zkušenosti vyplývá, že ze všech možných nedokonalých řešení je parlamentní demokracie řešením nejméně špatným. Proto se církve za demokracii plně staví. Vláda většiny, postavená na rovnosti všech lidí, jejich svobodě a svobodném rozvoji občanských a lidských sil každého jednotlivce, patří k hodnotám, na jejichž „vynálezu“ křesťanství spolupůsobilo. K nim patří uznávání menšin a odmítání jakékoliv formy rasismu.

Parlamentní demokracii – zejména její čistě formální podobu – však nesmíme absolutizovat. I tato forma společensko-politického a státoprávního uspořádání má své nedostatky a meze. Především demokracie nespočívá jen na většinovém principu.

I většina se může mýlit. Velice proto záleží na těch, jimž byl dán dar rozpoznávání znamení času a velice záleží na těch hodnotách, k nimž většina společnosti dorůstá ve svobodném dialogu, ve vzájemném naslouchání a sdílení. Tam, kde tyto hodnoty ve společnosti scházejí, hrozí vážné nebezpečí, že se z parlamentní demokracie stane jen prázdná forma, za níž se může skrývat diktát moci ekonomické a mediální.

Také zkušenosti z jiných zemí ukazují, že je moudré a prozíravé zahrnout do ústavního systému pojistky v promyšlené dělbě moci v podobě dobře vyvážené pravomocí druhé komory parlamentu a hlavy státu. Nejdůležitější je však pochopit, že demokracie žije z hodnot, které odpovědní občané čerpají z duchovních zdrojů a nosných tradic a tak legitimizují právní normy a podpírají i kroky politických institucí.“

Poznámky pod čarou

1. Naše demokracie vznikla v listopadu 1989 takřka ze dne na den a přiznejme si, že bez skutečného zásadního přispění většiny společnosti (kdyby tehdejší moci páni změnu nechtěli, tak nás prostě rozeženou vodními děly, milicemi, transportéry jako kolikrát před tím a žádná „revoluce“ by nebyla, ani sametová ani jiná). Jinými slovy, my jsme k demokracii sami nedozráli, nebylo kdy, z úpadku 80. let totality jsme najednou ostrým střihem skočili do státního uspořádání, jehož hodnoty jsme neznali, natož abychom je v praxi žili a dodnes tyto hodnoty ve většině nežijeme…z minulého režimu jsme si sebou přinesli bronchitidu našeho komunitního soužití a dnešní časy bez obalu ukazují, že tento zánět v těle státu je teprve nutno vyléčit…

2. Nějak jsem za poslední rok a půl doby covidové nezaznamenal, že by se církve veřejně zastávaly hodnot naší demokracie, jako je lidská důstojnost (autonomie vůle) a svoboda, ale třeba jsem jen něco přehlédl...