Donedávna jsem si myslel, že právo je exaktní vědou, která stojí na ústavně daných nezpochybnitelných základních hodnotách (lidská důstojnost a svoboda), které pak musí aplikovat všechny navazující právní normy, děj se co děj, stejně jako se například v tesařině aplikuje Pythagorova věta, podle které se každý dopočítá třetí strany trojúhelníku, pokud jsou mu známy délky dvou zbývajících stran.

Poslední dva roky s covidem na mne ovšem působí dojmem, že se z práva tak trochu stává psychologie davu, kdy převažujícím (spíše strhujícím) argumentem se stávají emoce většiny (mediálně a politicky umocněný strach ze smrti jedním konkrétním způsobem za současného přehlížení desítek dalších způsobů a přehlížení prevence a podpory zdravého životního stylu a z toho plynoucí přirozené imunity) namísto věcného posouzení pro a proti.

Nejvyšší správní soud rozsudkem z minulého týdne (č.j. 8 Ao 2/2022-53) v bodě 81 vyslovil, že „nelze nutit občany k očkování proti covid-19 tím, že neočkované osoby odpůrce (Ministerstvo zdravotnictví) mimořádným opatřením vyloučí z možnosti provádět určité činnosti…“, což je nepochybně určitým dílčím „vítězstvím“, které by se na šachovnici dalo přirovnat k situaci, kdy jsme soupeři vzali pěšce…a sami už nemáme dámu.

V tom samém rozsudku totiž Nejvyšší správní soud mj. dovodil , že zákaz vstupu do restaurací či využívání služeb pro neočkované nebyl diskriminací, neboť:

[78] Obecně tedy bylo možné uvažovat o srovnatelném postavení osob, které by se prokázaly PCR testem. Neočkované osoby bez prodělaného onemocnění se však i v případě podrobení se PCR testu ve srovnatelném postavení nenachází. Je tomu tak z důvodu zvýšené pravděpodobnosti nákazy při styku s infekční osobou, možného závažnějšího průběhu onemocnění a zvýšené nakažlivosti pro své okolí. Z těchto důvodů jim není umožněno provádět činnosti a využívat služby, které jsou mimořádným opatřením regulovány. S ohledem na cíl mimořádného opatření totiž představují pro boj s epidemií a jejími následky zvýšené riziko, a to zejména pro zdravotní systém. Jestliže se neočkované osoby ve srovnatelném postavení nenachází, nejsou diskriminovány tím, že jim čl. I bodu 15 mimořádného opatření neumožňuje prokázat tzv. bezinfekčnost prostřednictvím negativního výsledku PCR testu, a tedy provádět činnosti a využívat služby regulované mimořádným opatřením. Soud se proto nezabýval dalšími kroky testu diskriminace (viz bod [72] tohoto rozsudku).

Nejvyšší správní soud z mého pohledu nepochopitelně převzal v předmětném rozsudku tvrzenou (a nikoliv prokázanou) argumentaci Ministerstva zdravotnictví, že imunitní systém člověka je na pandemii připravený pouze, když podstoupil očkování nebo když prokazatelně prodělal covid-19. Ještě před 2 roky bylo hodnocení imunitního systému každého jednotlivce nanejvýš předmětem individuálního lékařského vyšetření a posouzení (pakliže o to člověk stál). Ale ne tak v dnešní moderní době. Imunitní systém člověka se stal předmětem hodnocení právní normy na základě predikce (aniž by se zjišťovala skutečnost u každého jednotlivce zvlášť)… Na něco tak kon-geniálního nepřišli ve svých scifi povídkách ani Ray Bradbury nebo Philip K. Dick, který byl přitom blízko, když napsal Minority Report…

Jednotlivec je prostě buď očkován, nebo prokazatelně prodělal onemocnění anebo nic z toho a pak je správním orgánem (služebnictva zdravotnictví) považován za zvýšené riziko pro své okolí a hrozí zahlcením zdravotního systému, načež je přijato mimořádné opatření (?!?)… A co na to většina populace? Mlčí (!?!).

To tam se podělo, zdá se (rád bych se mýlil), dřívější nahlížení na člověka jako na individualitu, jehož zdravotní stav je dán souhrnem individuálních aspektů, mj. jeho životosprávou, způsobem života, návyky, myšlením, přístupem k sobě a ke světu.

Rád bych byl poslem dobrých zpráv, navzdory textu výše.

Tedy, za současné situace by, myslím, bylo dobře, aby dialog s názorovými oponenty zůstal věcný, klidný a respektující... Jenom tak totiž existuje šance, že dříve nebo později dojde k vzájemnému porozumění. Za mne nemá jakýkoliv smysl stavět šibenice (ani jejich makety) a vést vyhrocený odpor, protože to jen mezi námi posiluje bariéry, které naopak potřebujeme překonat...jestliže došlo k narkóze demokracie (a ruku na srdce, covid to pouze umocnil, ale nezpůsobil), tak jelikož se řada pacientů necítí po celkové anestezii zcela fit, tak je potřeba ji začít probouzet pomalu, krůček po krůčku, den po dni na lokání úrovni, pravidelným osobním setkáváním z očí do očí v rámci místních komunit a spolků. A třeba se pak jednou dočkáme dne, kdy si ve většině řekneme, že pandemický zákon je holý nesmysl popírající základní hodnoty tohoto státu a prostě ho v klidu a míru zrušíme.