Jestli se někdo pokouší sledovat světové dění, tak v jednu chvíli skoro nevěděl, kam dřív skočit.

Když pominu olympiádu v čínské diktatuře (která prokazatelně dlouhodobě a systematicky brutálně porušuje lidská práva jak občanů svých, tak Tibeťanů, Ujgurů a dalších), tak jestliže nyní je světová pozornost upřena na brutální ruskou agresi a statečný odpor Ukrajinců (a je dobře, že lidé v České republice i celé EU se zapojují do ukrajinské pomoci, jak jen to jde a pevně věřím, že mezinárodní podpora Ukrajině bude dostatečná), tak ještě před týdnem světovými médii hýbal konvoj svobody v Kanadě. Tento mírový a nenásilný proud protestů proti povinnému očkování proti covid-19, který začínal mít parametry celonárodního hnutí, navíc se sympatizanty napříč světadíly (zbytek severní Ameriky, Evropa, Austrálie), byl zastaven policejním násilím a zhola bezprecedentním krokem (který je dobře nepřehlédnout), a sice zmrazením účtů nejen samotným protestantům, ale dokonce i jejich podporovatelům, a to se prosím nebavíme o Číně, Rusku nebo jiném autoritářském režimu, ale o Kanadě (!?!?!?!?), která přece odjakživa patřila do rodiny demokratických států světa. Jak je tedy možné, že se nad takto zjevným a hrubým zneužitím moci ze strany premiéra Trudeau vůči nenásilným protestujícím nikdo ze světových médií nepozastavuje???


Naopak, Bidenova administrativa dala v průběhu kanadských protestů několikrát najevo, že jí tyto protesty nejsou po chuti. No jistě, protože hrozily přerůst v masovém měřítku i na území USA a týkaly se vzájemného obchodu. Jakmile jde o obchod, tak i „země svobody“ má svá ale, zdá se.

Ostrý střih, o týden později je Ukrajina ve válečném konfliktu s ruským agresorem. Shodou okolností má nepřímou účast na tomto konfliktu i vláda prezidenta Bidena. Jak?

Spojené státy jsou z celosvětového bezpečnostního hlediska stále podstatným a neopominutelným faktorem a jakýkoliv jejich krok ve světě vyvolává tomu odpovídající lokální reakci, viz způsob stažení vojsk z Afganistánu (po 20leté operaci úprk se zanecháním vojenské techniky za miliony dolarů Talibanu). Stejně tak způsob a načasování úplného stažení amerického diplomatického zastoupení z Ukrajiny zavdává minimálně spekulace, nakolik tento krok ve finále psychologicky přispěl k ruské agresi. V této souvislosti je dobře si připomenout, že psychologický aspekt byl klíčový i pro vznik a zažehnání Karibské krize mezi USA a SSSR v r. 1962.

Jistě, pokud by někdo chtěl tvrdit, že USA přispěly svým přístupem v předvečer rusko-ukrajinského konfliktu k jeho eskalaci a tím odvrátily takřka ze dne na den světovou mediální pozornost z konvoje svobody v Kanadě na konvoj ruské agrese na Ukrajině, tak je to v tuto chvíli samozřejmě zhola nepodložená hypotéza. Nicméně je známo, že v rámci objektivity pracují investigativní žurnalisti a historici se všemi, tj. i s nepodloženými hypotézami, aby je prověřili. Doufám, že oba dva obory zůstanou do budoucna zachovány. Zejména ten první hraje neopominutelnou roli při zachování demokracie…

P.S.
Ničím neospravedlnitelný ruský konvoj agrese na Ukrajině nechtěně zrcadlí jedno srovnání s konvojem svobody.
V čele Ukrajiny je muž, který odmítl doporučení USA, aby odešel do exilu a namísto toho zůstal v hlavním městě na vzdor ruskému agresorovi, ačkoliv je terčem číslo 1 speciálních ruských jednotek a doslova nasazuje holý život.
Oproti tomu, Justin Trudeau, kanadský premiér, uprchl z hlavního města před shromážděním vlastních občanů (poklidně protestujících v rámci nenásilného protestu), přitom mu hrozilo maximálně to, že složí funkci, což je v demokracii běžné.