Málokdo z nás si uvědomuje, že Mnichov 1938 za účasti zástupců Velké Británie, Francie a Itálie (vítězné „čelné mocnosti“ po 1. světové válce) byl ve skutečnosti opřen o článek 86 Versailleské smlouvy z r. 1919, ve kterém se výslovně uvádělo:

„Stát československý tím, že svoluje k jejich zařazení do smlouvy s Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, přijímá ustanovení, která tyto mocnosti budou pokládati za nutná k ochraně zájmů těch obyvatelů v Československu, kteří se od většiny obyvatelstva liší rasou, jazykem neb náboženstvím.“

Pak už jen stačilo, aby se v září 1938 naši spojenci, Velká Británie a Francie (spolu s fašistickou Itálií ony původní čelné mocnosti z Versaillské smlouvy), rozhodli blbě a přistoupili na tvrzení pana Hitlera, že německá menšina je v Československu utlačovaná takovým způsobem, že jediným řešením je odkrojit pohraniční území Československé republiky ve prospěch Německa. Kdybychom se tehdy bránili, tak bychom se paradoxně, s odkazem na čl. 86 výše zmíněné mírové smlouvy dopustili podle mezinárodního práva aktu agrese, čemuž se diplomat Beneš chtěl vyhnout. To, že jsme se nakonec nebránili, si už všichni pamatují.


Nynější situace na Ukrajině v tomto ohledu logicky připomíná paralely s Mnichovem 1938 s rozdílem, že Ukrajinci se rozhodli bránit. Československé odhodlání bránit se, které bylo při mobilizaci velmi silné, nakonec zhatilo politické rozhodnutí, protože hrozilo, jak již bylo zmíněno výše, že naše obrana by nebyla vykládána spojenci jako souladná s mezinárodním právem, pročež nám spojenci výslovně odmítli pomoc v případě napadení. Čechoslováci v tom zůstali sami a podobně jako Ukrajinci proti nynější ruské agresi by v případě německého útoku čelili početní přesile, masivnímu dělostřelectvu, dalekonosným střelám, letecké převaze a současně v obou případech bylo třeba útok očekávat z více směrů.

Proč to celé zmiňuji, je předpoklad řady historiků, na základě studia dobových dokumentů vč. porad nejvyššího vojenského velení ČSR, že v případě německého napadení bychom v lepším případě pravděpodobně vydrželi vzdorovat (bez dostatečné podpory ze zahraničí) maximálně v řádu týdnů.

Ukrajinci na tom byli na začátku konfliktu podobně. Teprve, když přečkali druhý den invaze, dočkali se mezinárodní podpory. Stejně jako Čechoslováky měly chránit dvoustranné smlouvy s Francií a Velkou Británií, Ukrajince mělo chránit Budapešťské memorandum z r. 1994, politická smlouva (odkazující na právně závazné ustanovení Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě), dle které se výměnou za odevzdání ukrajinských jaderných zbraní USA, Velká Británie a Rusko zavázaly, že budou garantem územní celistvosti Ukrajiny.

Jestliže bylo budapešťské memorandum porušeno Ruskem už v r. 2014 při anexi Krymu (poté co byla odmítnuta ukrajinská přihláška do NATO…) a prošlo mu to a dále, jestliže nynější úplná ruská invaze na Ukrajině provázená genocidou na civilním obyvatelstvu je jednoznačným a do očí bijícím porušením této smlouvy i Závěrečného aktu KBSE a dalších závazných norem mezinárodního práva, tak je to možné z jediného prostého důvodu, a sice pochybením smluvních spojenců Ukrajiny, zejména USA, které ve věci nepostupovaly adekvátně a přiměřeně.

Jak jinak si vysvětlit počínání Bidenovy administrativy, která z Ukrajiny pár dnů před ruským útokem stáhla veškeré diplomatické zastoupení? Jak jinak si vysvětlit, že Bidenova administrativa Rusku sice hrozí finančními sankcemi (které ale nemají šanci na bezprostřední účinek), ale posílat zbraně na pomoc Ukrajině už odmítá, natož vytvořit bezletovou zónu…ačkoliv se Budapešťským memorandem USA zavázaly chránit územní celistvost Ukrajiny…