Blíží se nám sice Vánoce, svátky klidu, avšak současně už teď netrpělivci trénují odpalování rachejtlí, s nimiž ke konci roku hodlají vyvolávat rámus se světelnými efekty a působit tím noční můry spícím miminkům, domácím zvířatům i zvířatům ve volné přírodě, lékařům ze záchranek a traumatologických oddělení, strážníkům a hasičům. A co ekologové?

Jakožto zvědavý člověk, pokusil jsem se vypátrat, jaké ohňostroje přinášejí chemické produkty do životního prostředí. Nebylo to tak těžké a našel jsem na to téma několik desítek seriózních článků, dokumentujících měření ovzduší okolo řady ohňostrojů v několika světadílech. Podle všech během ohňostroje zpravidla vzroste koncentrace kovů v polétavém prachu ve formě agresivních částic na deseti až stonásobnou úroveň běžného stavu a pokles trvá i několik dní. Tak například rachejtle při Guy Fawkes Day (výročí překažení atentátu proti anglickému parlamentu v roce 1605) produkují 7% celoročních anglických emisí kovů do ovzduší. Tyto emise tvoří např. 73 t hořčíku, 65 t barya, 10 t stroncia, 5 t titanu. 3 t mědi. Typický mrak páchnoucích spalin, bloudící po ohňostrojích při obvyklé zimní inverzi při zemi městem, obsahuje i neobvyklé složky jakými jsou lithium, arsen, chrom, nikl, kobalt, vanad, selen, lanthan, cer. O olovu se moc nemluví, ale dusičnan olovnatý se donedávna používal jako významné oxidovadlo. Pro ohňostroje to je už zakázané, ale východní Asie dodává stále pokoutně rachejtle s olovem. Odhaduje se, že dosud Evropa přijde dodnes touto formou ke 124 tunám emisí olova ročně a divil bych se tomu, kdyby si zrovna u nás dodavatelé tento kšeft nechali ujít. Protože hoření zábavné pyrotechniky produkuje také oxidy síry a dusíku, jsou vzniklé částice aerosolů do značné míry tvořeny rozpustnými a tedy po vdechnutí snadno vstřebatelnými solemi zmíněných, v přírodě méně běžných a tudíž životu spíše nepřátelských kovů. Produktem ohňostrojů jsou také lahůdkové chlorované organické látky (i typu polychlorovaných dioxinů) a přízemní ozón.

Vedle normy překračujícího hluku, světelných záblesků a četných bezprostředních bezpečnostních rizik, produkují rachejtle tedy také pozoruhodný chemický koktejl. Kdyby cokoliv z něj vypouštěla nějaká fabrika, stálo by to ekologickým aktivistům za pěkný kravál.

Takže i otrlého chemika, přivyklého na drsnější ostravské ovzduší, obchází hrůza, a napadá jej tudíž, zda by se nedala rozpustilost jednotlivců či institucí ventilovat nějakým pro člověka a přírodu poněkud přijatelnějším způsobem.

Snad se mi na Silvestra podaří zalézt někam, kde půjde dýchat a časem i spát!.