Každá osobnost prochází v prvních letech svého života obdobím raného narcismu. Je to fáze zcela přirozená a většina jedinců ji zvládne bez výrazných následků. Ovšem v průběhu historie lidstva se mezi námi neustále objevují lidé, které narcismus ovládá i během života v dospělosti a ve stáří.

Narcistické osobnosti se projevují permanentní nespokojeností a neuspokojeností. Neustále vyžadují, aby se lidé klaněli jejich dokonalosti. Současně zažívají úzkost z nedostatku zájmu o svou osobu. Narcista je navenek nafoukaný a nesnese, aby nebyl neustále vychvalován, ovšem potřeby druhých ho nezajímají. Narcismus se může objevit u mužů i u žen.

Podle Ovidiovy verze byl Narcis (latinsky Narcissus) synem říčního boha Kéfísa a nymfy Leiropé. Jeho otec nymfu násilím oplodnil a opustil. O syna se již nikdy nezajímal. Narcis vyrůstal mezi nymfami a byl obdivován pro svou krásu. Stal se z něho domýšlivý bezohledný nezralý muž, který opovrhoval láskou. Žil v přesvědčení, že nikdo není natolik dobrý, aby ho musel chtít a aby ho miloval. Odmítl i lásku nymfy Echó a bohyně proto Narcise za jeho bezohledné chování a nadutost tvrdě potrestaly. Narcis se tak dlouho nakláněl nad svým obrazem na vodní hladině, až zoufalstvím z nedosažitelného objektu lásky zemřel.

Psychoanalytikové spekulují, že nymfa Leiropé zpodobňuje nejistou matku, která z Narcise vychovala sice syna Boha, avšak Bůh v roli otce selhal a dítě ihned odmítl. Na jedné straně se může malý Narcis cítit jako Bůh, ovšem současně se vnímá jako zavržené dítě. Narcisova matka si nikdy nenašla nového partnera a nikdy svého syna neopustila.

Když se rozhlédneme okolo sebe, každý z nás ve svém okolí najde dítě, které vyrůstá v extrémně ochranářském ( hyperprotektivním) rodinném prostředí s chybějícím či zanedbávajícím otcem a s matkou, která dítě střídavě zahrnuje projevy lásky a úzkosti. Nejistá matka má dost příležitostí z dítěte postupně vytvářet nejistého dospělého jedince zaměřeného výrazně jen na vlastní osobu a nikdy nedovolí dítěti, bez ohledu na pohlaví a věk, dozrát a převzít zodpovědnost za své chování.

Narcis nemůže být laskavý, schopnosti druhých podhodnocuje ironií i agresivitou. Libuje si v ponižování druhých, protože mu to umožňuje vidět sám sebe krásnějšího, chytřejšího, úspěšnějšího. Narcis nesnese vedle sebe úspěšného kolegu či přítele. U partnerů to platí mnohonásobně více. Protože je nejistý, vždyť vyrůstal v nejistém prostředí, jeho reakce bývají neadekvátní. Může projevovat zlost, může se předvádět, ale může sahat až k sebedestrukci.

Například to vidíme u bývalého prezidenta, který se po prohraných volbách naparuje před kamerami, vybízí k agresi své příznivce a veškeré jeho jednání vede k totální zkáze, kdy umírají lidé. Mocný Narcis sedí před obrazovkou a s nadšením sleduje, jak se jeho voliči řítí do beznadějného boje, aby přišli o své postavení, znemožnili rodinu nebo přišli o zdraví či život. Je mu to lhostejné. Zvláštní je tu podoba s Vůdcem, který zahnal svůj národ do totálního zničení a nezastavil se ani ve chvíli, kdy jakýkoliv boj byl předem prohraný.

Krásný příklad narcistního chování z pohádky je Andersenův císař, který se neustále dívá do zrcadla a naslouchá jen těm, kteří ho chválí. I v naší zemi můžeme dnes pozorovat chování muže s vysokým společenským postavením. Proslavil se především postoji popírajícími vědecky ověřené informace a zaměřením na dokonalý exteriér. Obklopoval se lidmi, kteří byli ochotni předstírat permanentní úctu k jeho osobě. Své nadřazené chování neopustil ani v době, kdy ztratil svou mocenskou pozici a stal se figurkou, která šíří absurdní a lživé bludy. Motivací je nejspíš touha po jakémkoliv zájmu médií bez ohledu na důsledky, které mu neadekvátní postoje způsobují.

Narcisovo chování vstupuje do mezilidských vztahů. Narcis viditelně opovrhuje lidmi, kteří k němu nevzhlížejí. Samozřejmě, že Narcis nesnese nesouhlas či kritiku. Záměrně se proto stýká s lidmi, kteří ho obdivují a pro které je jejich „Bohem“. A úspěšný Narcis vždy najde dostatek lidí k používání. Narcis potřebuje od druhých lidí potvrzení, že je nejdokonalejší. Současně trpí nejistotou, že není dostatečně obdivován. Pro něho není důležitá osoba druhého, ale role, kterou plní. A to je role osoby projevující neustálý obdiv a souhlas.

Pokud Narcis předstírá city, dělá to jen proto, že chce udělat lepší dojem. Jako příklad si můžeme uvést otce malých dětí, který je nejen opustil, ale nechal je zcela bez prostředků. (Ostatně odklánění peněz od vlastních potomků je v České republice velmi populární). Narazil však na společenské normy a zákony. Aby získal zpátky svůj uměle dokonalý sebeobraz a také alespoň část majetku, který mu soudní systém z důvodu ochrany dětí zabavil, neustále veřejně tvrdí, že své děti má rád. Ve skutečnosti Narcis není schopen lásku projevit. Naopak. Láskou Narcis opovrhuje. Osobní nedostatky vždy překroutí či zodpovědnost za své selhání přesune na někoho jiného. V tomto případě z rozpadu rodiny obvinil bezcitný Narcis manželku. Narcis se nikdy nepřizpůsobuje. Vlastní život si šije na míru svých potřeb a zájmů. Když mu rodina nevyhovuje, lhostejně ji opustí a vymění ji rychlostí blesku za novou rodinu.

Na druhých lidech Narcisovi nezáleží. Prožívá slast z vlastní exhibice. K tomu potřebuje jen tleskající publikum. Pokud ho nemá, upadá do depresí. Na chvíli dokáže Narcis předstírat vlídnou tvář, jakmile však dosáhne svého cíle, nastoupí naprostá lhostejnost k druhým. Pokud jeho okolí žádá nápravu, Narcis chladnokrevně běsní. Pomlouvá, uráží, ničí, vykořisťuje, trestá. Nemá soucit, nepřebírá žádnou zodpovědnost za své jednání. Součástí Narcisova života je msta. Kdo se jednou zařadí mezi jeho nepřátele, zůstane tam navždy. Narcis neodpouští a nezajímá se o vlastní provinění. Ostatní jsou určeni k tomu, aby splnili jeho přání a přizpůsobili se Narcisovým potřebám.

Narcis není schopen akceptovat blížící se stáří a touží po věčném životě a nikdy nekončící fyzické atraktivitě. Sklony k depresím násobí Narcisova závist. Pokud stárnoucí a nemocemi sužovaný Narcis má dostatek moci, jistě ji využije k tomu, aby se pomstil a znesnadnil život všem, kteří jsou mladší, úspěšní, talentovaní, šťastní či zdraví. A běda těm, kdo vyjádřili opačný názor. Narcis se raduje z potíží, které ostatním lidem, hlavně těm, kteří ho dostatečně neuctívají, způsobí. S procesem stárnutí již Narcis není schopen ovládat mimické svalstvo a jeho uspokojení nad utrpením druhých se stává viditelnější a čitelnější. Osobnost Narcise se s blížící smrtí rozpadá. Jeho myšlenky jsou soustředěny jen na větší a větší neúctu k lidskému jedinci a k životu. Zanechává za sebou spoušť. Čím je vyšší společenská pozice Narcise, tím více obětí je zasaženo. U Narcise to samozřejmě způsobuje nepopsatelné blaho. Uspokojení z otevírání Pandořiny skříňky a nikdy nekončící vypouštění všeho, co může lidem způsobit utrpení, Narcisovi pomáhá zvládnout jeho vlastní proces umírání a stáří.

Domnívat se, že v současnosti žádní narcističtí jedinci mezi námi nežijí, je omyl. Okolo nás jich je spousta. Největší problémy nám způsobují tehdy, když jim svěříme moc či získají roli, kterou nedokáží úspěšně a ve prospěch ostatních hrát. Například roli rodiče či roli reprezentanta jakékoliv a jakkoliv početné skupiny lidí. A měli bychom mít na paměti osudy známých diktátorů s narcistickou osobností. Žádný z nich svou krutovládu dobrovolně neukončil.

Nelze očekávat, že Narcisova osobnost někdy dozraje. S procesem stárnutí, které je nevyhnutelné, se narcismus bude ještě více prohlubovat. Narcis bude zákeřnější, zlostnější, pomstychtivější, prolhanější, depresivní a především nesnesitelný. Celý život vede Narcis válku se svým okolím. Je však po vítězném boji či po dokonané pomstě spokojený? Zranění, která způsobuje Narcis v průběhu života svým blízkým, se možná zahojí, ale bolest, kterou způsobila, je nezapomenutelná. Nehrozí Narcisovi, že se kdykoliv může utopit ve svém vlastním obraze?