Jak se žije na Olympu?
Podle řecké mytologie nesmrtelní bohové žijící na bájné hoře Olymp pojídají ambrózii a popíjejí božský nektar a přitom si uchovávají veselí na věky věků. Co však dělá mezi nimi smrtelník, který se na horu pracně vyškrábe? Zapadne do této společnosti? A jak dlouho se velmi blízko ke slunci udrží?
Zeus a jeho sourozenci se narodili krutému otci a slabé matce, která je nebyla schopna ochránit. Ihned po narození, kromě posledního Dia, je jejich otec spolykal. Diova matka nejmladšího syna zachránila tím, že podstrčila ničemnému otci místo novorozence kámen. Otec, který se na dítě ani nepodíval, se snadno dal ošálit. Ovšem stejně jako starší sourozenci ani Zeus si matčiny náruče neužil. Nelze se tedy divit, že bohové byli plni zášti, pomsty, využívali různé manipulace a lži, ničili, ubližovali a sadisticky si užívali svoji neomezenou moc. Běžní smrtelníci byli pro ně bezvýznamní a odměněni byli pouze ti, kteří božstvu projevovali úctu.
Řečtí bohové nikdy nelitovali svých zlých skutků a neměli soucit s žádným smrtelníkem. Chovali se tak, jak se chová jedinec vyrůstající v prostředí bez lásky a soucitu. I smrtelník žijící v rodině s bezcitným otcem a slabou matkou, bude v dospělosti využívat bezohlednost, bezcitnost, manipulativnost a bude celoživotně usilovat o to, co mají jen Bohové. Někteří se i za Boha považují. Domnívají se, že když se doškrábou pleněním a ničením na vrchol, stanou se nesmrtelnými. V tom se však mýlí. Počet smrtelníků, kterým starousedlíci na hoře Olymp udělili nesmrtelnost, je již tisíce let neměnný. Noví členové se nepřijímají, třebaže jim v cestě na vrchol pomáhají schody vyskládané zlatem.
Olymp je vysoká hora a pád z ní je pro obyčejného smrtelníka posledním životním zážitkem. Možná, že Zeus dovolí, aby člověk postál v jeho blízkosti. Ale jen na chvíli. Smrtelník, který touží po přízni samotného Boha, se naivně domnívá, že získá na Olympu věčnou slávu, moc a především nesmrtelnost. Mýlí se. Bohové si mohou vzít cokoliv. Jsou krásní, mocní, mladí, zdraví. Když mají zlost, sešlou dolů hromy, blesky a ničivé bouře. Pokud to nestačí, otevřou Pandořinu skříňku. K čemu by jim byly hroudy zlata, čapí hnízda nebo Hrad?
Zeus a jeho sourozenci se narodili krutému otci a slabé matce, která je nebyla schopna ochránit. Ihned po narození, kromě posledního Dia, je jejich otec spolykal. Diova matka nejmladšího syna zachránila tím, že podstrčila ničemnému otci místo novorozence kámen. Otec, který se na dítě ani nepodíval, se snadno dal ošálit. Ovšem stejně jako starší sourozenci ani Zeus si matčiny náruče neužil. Nelze se tedy divit, že bohové byli plni zášti, pomsty, využívali různé manipulace a lži, ničili, ubližovali a sadisticky si užívali svoji neomezenou moc. Běžní smrtelníci byli pro ně bezvýznamní a odměněni byli pouze ti, kteří božstvu projevovali úctu.
Řečtí bohové nikdy nelitovali svých zlých skutků a neměli soucit s žádným smrtelníkem. Chovali se tak, jak se chová jedinec vyrůstající v prostředí bez lásky a soucitu. I smrtelník žijící v rodině s bezcitným otcem a slabou matkou, bude v dospělosti využívat bezohlednost, bezcitnost, manipulativnost a bude celoživotně usilovat o to, co mají jen Bohové. Někteří se i za Boha považují. Domnívají se, že když se doškrábou pleněním a ničením na vrchol, stanou se nesmrtelnými. V tom se však mýlí. Počet smrtelníků, kterým starousedlíci na hoře Olymp udělili nesmrtelnost, je již tisíce let neměnný. Noví členové se nepřijímají, třebaže jim v cestě na vrchol pomáhají schody vyskládané zlatem.
Olymp je vysoká hora a pád z ní je pro obyčejného smrtelníka posledním životním zážitkem. Možná, že Zeus dovolí, aby člověk postál v jeho blízkosti. Ale jen na chvíli. Smrtelník, který touží po přízni samotného Boha, se naivně domnívá, že získá na Olympu věčnou slávu, moc a především nesmrtelnost. Mýlí se. Bohové si mohou vzít cokoliv. Jsou krásní, mocní, mladí, zdraví. Když mají zlost, sešlou dolů hromy, blesky a ničivé bouře. Pokud to nestačí, otevřou Pandořinu skříňku. K čemu by jim byly hroudy zlata, čapí hnízda nebo Hrad?