Timing is part of the message, načasování je součást zprávy, říká jedna ze starých pouček mediální psychologie, která studuje dopad informací na veřejný prostor. Důvod je prostý: Stejně důležitý jako obsah informací je i kontext v okamžiku, kdy se zpráva dostane do veřejného prostoru. Nové souvislosti totiž mohou vnímání zprávy zcela změnit nebo minimálně posunout jiným směrem, než měla instituce, která zprávu vypustila, v úmyslu, i když nevíme, jestli naopak právě tohle nebyl záměr.
Připomeňme si nejprve, co říkají naši politici: Miloš Zeman tvrdí, že s uprchlíky se v Česku mohou objevit ghetta, infekční choroby a že Islámský stát k nám vyšle své spící teroristické buňky a připraví nás o krásu žen.
V lednu roku 2015 český prezident Miloš Zeman při proslovu k 70. výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi prohlásil, že novinář Ferdinand Peroutka, který byl za války vězněn v koncentračním táboře a po roce 1948 emigroval do Spojených států, kde v roce 1978 ve třiaosmdesáti letech zemřel, byl fascinován Hitlerem a napsal o něm článek Hitler je gentleman. Od té doby uplynulo devět měsíců a vědci, kteří se dílem Ferdinanda Peroutky celý život zabývají, několik krkolomných pokusů kanceláře prezidenta republiky tento blud obhájit, průkazně vyvrátili.
„Účastnil jsem se velké prohrané bitvy za skutečnou obrodu života,“ napsal Varlam Šalamov poté, co strávil sedmnáct let v sovětských lágrech, cituje ve své poslední knize Doba z druhé ruky čerstvá nositelka Nobelovy ceny za literaturu, novinářka Světlana Alexijevičová. Knihu u nás letos vydalo nakladatelství Pistorius a Olšanská v Příbrami.
Minulý týden, 29. října 2015, představil ministr spravedlnosti Robert Pelikán další verzi zákona o státním zastupitelství, kterou posílá vládě. Ale to, že textové znění nezveřejnil, signalizuje, že skutečná shoda nad zněním tohoto zákona neexistuje a může zase dojít k patu.
Ve středu 30. září 2015 zemřel v Hamburku, v 81 letech, brněnský rodák a zarputilý, ale veselý literární kritik Hellmuth Karasek, který dosáhl obecné popularity hlavně díky tomu, že spolu s Marcelem Reich-Ranickim a Sigridem Löfflerem vedli několik let od roku 1988 tzv. Literární kvartet na veřejnoprávní televizi, který měl i na svou dobu nevídanou sledovanost.
To je otázka, kterou si u nás moc neklademe, ač se nás minimálně posledních pětadvacet let také dotýká. Profesor veřejného práva na univerzitě v Bonnu a bývalý německý ústavní soudce Udo di Fabio na ni odpovídá jasně: Pojem solidarita bazíruje na uvědomění si vlastní spoluodpovědnosti. Nejde tedy o žádný dárek, ale o přihlášení se ke spoluúčasti na veškerém dění ve společenství, ke kterému jsme se dobrovolně přidali.