Abych nemusel Julia Firta dlouze představovat, ocituji hned v úvodu Jiřího Voskovce, který mu v roce 1965, po vydání Klobouku ve křoví, do knihy vepsal následující věnování:
Obecně platí v sociologii pravidlo, že velké zlomové chvíle jsou vždy logickým důsledkem prvního kroku, neboť pakliže velká národní či státní tělesa jednou opustí základní společensko-politický status, jsou nucena ke stále novým a novým krokům, které ho porušují, dokud nenabydou rovnováhu, a to trvá dokud se kolos buď nezastaví opět na svých dvou nohou, nebo se zhroutí a celou svou vahou se rozloží v prostranství osudu.
"Někdy jsme pro naše partnery nepředvídatelní... jindy vyloženě zaskočíme svými názory a přístupem, kdy od nás očekávali větší solidaritu a sounáležitost... po tak dlouhé době od listopadu 89 bychom měli vědět, kdo jsme a čím chceme být! Když vidím to lavírování mezi Západem a Východem, říkám si, že to zřejmě ještě ne zcela víme... "
Marketing některých politických stran či mocenských center v době globalizace, kdy skutečná politika inkarnovala, jak říká filozof Miroslav Petříček, v globální šachy, které se hrají na šachovnici pokrývající celou planetu, na níž probíhá celá řada šachových utkání, v nichž každý tah v jedné hře ovlivňuje tahy na ostatních šachovnicích, počítá s tím, že pro většinu lidí je tato představa příliš abstraktní.
O poslední knize Citlivý člověk jsi prohlásil, že ses „k ní prohřbil“, a není divu – během posledních tří let z tvého života odešli otec, matka i mladší bratr. Pomohlo ti psaní vyrovnat se snáze s „odcházením“ svých blízkých?
"Hoci karpatský pastier, nesiem v sebe senzibilitu svojej matky. Mám svoju chlapčenskú predstavu večnosti. Keď zomriem, moju dušu budú v krčme očakávat moji dedinski vrstovníci, ktorí sú už všetci tam, dodrúzgali ich v lesoch stromy, v zbrojovke podusili kyselinové výpary. Neobstál by som pred nimi, keby mi povedali: ej, popánštil si sa, popánštil. Máš frajerku, ktorá medzi nás nepríde, lieta si po Paríži. Nesmiem sa teda popánštit."
Klíčovou větu pro pochopení způsobu řízení vlády jako firmy pronesl Andrej Babiš po volbách v říjnu 2017, kdy musela z postu ministryně spravedlnosti odstoupit poslankyně Taťána Malá. Tehdy pan premiér zahlaholil, že novým ministrem spravedlnosti bude on sám.
Nejstručnější odpověď zní: absence přímé komunikace s občany i s parlamentem.