"Na Bóžu," se od začátku šedesátých let spiklenecky přiťukávalo v pražském hostinci U Zpěváčků vzadu u velkého stolu, kolem něhož se scházeli studenti architektury Vlado Milunič, Zdeněk Ziegler, Pavel Bobek a Jan Kaplický. Chodili tam i básníci, začínající spisovatelé a samozřejmě řada krásných holek, většinou studentek z Umprum a filozofie.
Aniž bychom rozebírali důvody usnesení Nejvyššího soudu, který po dvou rozsudcích soudů nižšího stupně propustil okamžitě na svobodu minulý týden Marka Dalíka, jedno říci můžeme: Tím, že zdůvodnění takového rozhodnutí bude zveřejněno až soudem nižšího stupně po doručení rozsudku, tedy nejdříve za pět neděl, Nejvyšší soud otevřel velký prostor ke spekulacím, proč byl pan Dalík propuštěn po sedmi měsících a ty spekulace poškozují celou justici.
"David Czesany mě obsadil do Havlovy Asanace, což mě zvlášť těšilo. Už jsem ji hrál po rekonvalescenci, ale pořád mám ještě problémy s mluvením, zvlášť když jsem unavený. Ještě to není ono, třeba do rádia nemůžu, mikrofon zachytí všechno. Teď na Asanaci bylo málo lidí, nebylo to dobré představení a já si to hlavně neužívám. A to mě štve - po padesátce jsem měl pocit, že už toho koně vedu tam, kam chci, a to kvůli mé nemoci tak trochu vzalo za své, " řekl Jiří Ornest koncem roku 2014 Lidovým novinám.
"Potřebná bude obnova důvěry uvnitř Českých center, vedení by mělo být čitelné jak odborně, tak manažersky, aby všichni zase měli chuť se s jeho záměry ztotožnit a neměli strach, že budou zítra vyhozeni. Mělo by se udělat něco s přezaměstnaností v ústředí, která uměle bujela v posledních měsících, současně dostat zase ekonomický úsek na potřebnou odbornou úroveň: ještě v dubnu jsme v rozpočtovém provizoriu. Práce pro Česká centra, by neměla být vnímána jako politická trafika, ale jako kvalifikovaná služba, generální ředitelé by se neměli měnit každý rok," řekl mi jeden z ředitelů. Ale protože dodnes platí nařízení koncem minulého týdne odvolaného Jana Závěšického, který tam nastoupil v červenci 2016 po diplomatovi Zdeňku Lyčkovi, že ředitelé nesmí komunikovat s novináři, nezveřejňuji jeho jméno.
Šest měsíců před celostátními volbami se někteří politici víc než o volební kampaň a programy stran, kterými by měli přesvědčit voliče, starají o budoucí možnost jak zůstat ve vládě. Jinými slovy, jak si udržet moc a z ní vyplývající výhody: jsou zřejmě přesvědčeni, že výsledky jak těchto voleb tak následných prezidentských je nemohou překvapit. Věří ve vítězství hnutí Ano Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana, i když půl roku v dnešní rychlostní společnosti je dost dlouhá doba, v níž změnu mohou způsobit nejen domácí události: třeba trestní oznámení na Babiše, ale i válečný konflikt či nevypočitatelné kroky autoritativních vlád.
"...podle mne, ten, kdo myslí, se nemá snažit přesvědčovat ostatní o své pravdě;
tím se hned dostane na cestu systému; na hloupou cestu 'člověka pevného přesvědčení'; politikové se tak rádi charakterizují; ale co je to pevné přesvědčení? To je myšlení, které se zastavilo, které se znehybnilo, a člověk 'pevného přesvědčení' je omezený; experimentální myšlení netouží přesvědčovat, ale inspirovat, vyvolat jinou myšlenku, uvést myšlení v pohyb, proto musí romanopisec systematicky odsystematizovávat své myšlení, dávat kopance do barikády, kterou sám zbudoval kolem svých myšlenek." To je ukázka z eseje Milana Kundery z knihy Zrazené testamenty, kterou napsal v roce 1992.