Expediční deník. Den sedmý (poslední). Přerov.

Včera v Bystřici pod Hostýnem jsem se sice nedostala do zámeckého parku, ale přesto jsem dírou v plotě přes závoj století sledovala jednu čipernou dívku, jak domněle nepozorována hovoří nahlas s nějakým panem Rochesterem. Ten tam ale očividně nebyl! Kupodivu si za něj i odpovídala a oslovovala sama sebe „Jano“. Byla buď šílená, nebo herečka.


Když se Růžena Brožová jako zvolená nejkrásnější česká dívka v roce 1910 vrátila z úspěšného „královského“ turné ze slavného města nad Sekvanou a všechny noviny i obrázkové týdeníky byly „české královny“ plné, řeklo by se: To děvče má budoucnost jistou, takovou atrakci si přece nenechá žádné české divadlo ujít, o její angažování se páni ředitelé poperou jak psi. No…, nabídek na hostování i z velkých divadel skutečně měla dost a honoráře byly tučné, ale ani plné sály, ani ovace, které zejména studentské obecenstvo „české královně“ vždy nachystalo, vysněné stálé angažmá kupodivu nepřinesly. Jak se nakonec stalo, že zakotvila u Národního divadla, ale namísto v Praze či v Brně až v dalekém Bělehradě? Tak ten příběh v letošní expedici na trase nemám, a proto zvědavce nekompromisně odkazuji na vydanou knihu vzpomínek.



Francouzská pohlednice dokládá účast České královny v průvodu slavnosti Mi-Careme v Paříži 1910. Reprezentovala svou vlast v kyjovském kroji, který je pestřejší než všechny královské toalety světa.

V posledním expedičním dnu si ale místo Bělehradu či Paříže vystačím s Přerovem.



Náměstí T. G. Masaryka v Přerově. Zcela vpravo Městský dům, kde se představení, o němž bude dále řeč, odehrálo.

V Přerově „česká královna“ hostovala u zdejšího ochotnického souboru a takto její vystoupení zaznamenal místní tisk (Národní noviny, Přerov, 5. 11. 1910):

"Slč. Růžena Brožová, známá již pařížská královna krásy u nás, vystoupila v Přerově pohostinsku v dramatě G. Preissové „Gazdina roba“ a můžeme říci s plným zdarem. Dovedla se vžíti do úlohy té nešťastné Evy, vášnivě milující, trpící, láskou Mánkovou se utěšující, na konec v zoufalství umírající – že jsme sledovali se zatajeným dechem reálné podání této skvostné titulní úlohy. Jí po bok družil se dobrý partner p. Strojil, který svého Mánka rovněž přirozeně podal. Ostatní účinkující činili se jen což a tak byl celek ladný. Nemilou příhodu vyvolalo náhlé zatmění se jeviště i sálu, ježto elektrické světlo službu vypovědělo, na čemž hlavně vinu nese p. restauratér Zauf, který se nepostaral o žádnou odbornou inspekci při představení (jako obyčejně; pozn. saz.). Tím se zdržel začátek hry o 1 a čtvrt hodiny. Obecenstvo se pak uklidnilo během hry, avšak neustále odsuzovalo známý šlendrián dnes v městském divadle panující - - Na konec podotýkáme, že sl. Brožové dostalo se nesčetných květinových darů a byla bezpočtukrát nadšeně vyvolána i s ostatními účinkujícími."

Předpokládám, že o elektrické světlo v sále se dnes stará svědomitější "restauratér", než byl pan Zauf. :-)



Mezinárodní úspěch dodá suverenity, že? Portrét Růženy Brožové z roku 1911.

Děkuji všem, kdo sledovali po sedm dní moji expediční cestu. Misi ukončím víkendem, tentokrát již bez záznamu, a to ve Velké Bystřici u Olomouce, odkud pocházel onen prchlivý filolog, co babičku postavil před kruté ultimátum: divadlo nebo já. Co je mi po něm, když byl tak neomalený? No, co asi…, vždyť to byl můj děda!

Pozor komerční sdělení!
Zájemci mohou knížku vzpomínek Růženy O. Brožové: Byla jsem kočovnou herečkou i královnou (krásy) získat obratem ruky v kamenném či elektronickém knihkupectví Juditina věž.
KONEC