Majitel tří domů na Václavském náměstí v Praze, pan James L. Woolf, chce vnést do Prahy záblesk světové architektury a pozvednout Václavské náměstí v jeho rozvoji. K tomu se rozhodl vsadit do tohoto historického prostoru pravý démant, oslnivou novostavbu, která bude působit svou kombinací síly linií Svatovítské katedrály, světla hořící svíce a květiny v rozpuku.

Máme v této zemi již padesát let památkový zákon, třicet let vládní vyhlášku o Pražské památkové rezervaci, dvacet let ochranu UNESCO, stoletou traumatizující zkušenost s pražskou asanací a desítky profesionálních památkářů-odborníků…, přesto se to pořád opakuje znovu.

Tomu, kdo nemá vkus, nevysvětlíte, co je to kýč.
Toho, kdo je okouzlen zdobností, nepřesvědčíte o eleganci jednoduchosti.
Tomu, kdo nezná historii architektury, nevysvětlíte, že její hodnota se neměří okázalostí.
Tomu, kdo nezná dějiny naší země a její kulturu, je marné vykládat, že ve 20. letech 20. století jsme nežili v totalitě.
Tomu, kdo chce vyniknout, nevysvětlíte, že musí brát ohled na okolí.
Ten, kdo má prostředky na rozmařilost, nikdy nepochopí, že méně je více.

Budiž, ať si to všechno ten či onen nezná a nechápe, to samo o sobě by ani nevadilo, kdyby ovšem pověřené úřady ctily příslušné zákony, nezávislost nebyla na prodej a skuteční odborníci se těšili vážnosti, která jim náleží.

Tato kauza ukazuje na víc, než na jednu demolici a jednoho zabejčeného investora, který musí za každou cenu dosáhnout svého.

I o tom bude řeč tento pátek na veřejném slyšení v Senátu PČR od 10 hod. Budou zde hovořit zástupci odborné veřejnosti jako odpůrci demolice, ale i sám investor a jeho obhájci.
Přijďte i Vy!