Ne, nevyhrožuji gilotinou, to je jen citace dětské říkanky o zlaté bráně. V našem případě ovšem nejde o bránu zlatou, ale developerský projekt Novomlýnská brána, který vzbudil v minulém roce poměrně dost rozruchu, a který právě nyní, abychom zůstali u terminologie původní říkanky, „dostal koštětem“.


Počátkem května t. r. vydalo Ministerstvo kultury ČR verdikt v přezkumném řízení, v němž definitivně zrušilo závazné stanovisko památkového odboru magistrátu z 15. 12. 2011 podepsané ještě Janem Kněžínkem, umožňující demolici domu čp. 1502 na začátku Revoluční třídy na novoměstské straně předmostí Štefánikova mostu. (Psala jsem o tom už v lednu 2012 - čtěte zde. )



Novomlýnská brána, kdo do ní vejde, tomu hlava sejde...

Jaké mělo ministerstvo kultury důvody k tomuto závěru?

1. Kněžínkův elaborát nedokázal přesvědčivě zdůvodnit, proč se odklonil od odborného názoru Národního památkového ústavu. Neúspěšně se pokusil argumenty s použitím citací z textu zaslaného společností DaM spol. s r.o. (projektant novostavby a zástupce investora) vyvrátit, avšak zjevně tak upřednostnil argumenty pro odůvodnění investorova zájmu. „Tím správní orgán namísto plnění úkolů, pro které byl zřízen, umožnil prosazení záměru odporujícího zásadám, jež má hájit,“ konstatuje ministerstvo.

2. Investor dosud nenabyl žádná práva v dobré víře, neboť závazné stanovisko není samostatným správním rozhodnutím a jeho výrok žádná práva žadateli nezakládá.

3. Závazné stanovisko magistrátu posuzovalo shromážděné podklady nedůsledně a formálně, obsahuje lživá tvrzení, nevychází z reálného stavu věci a jeho výklad záměrně zkresluje objektivně zjištěné skutečnosti.

Popravdě řečeno, dodávám za sebe, nepochybuji, že všechny zlotřilosti časem vyjdou najevo, ať se jedná o památkovou péči, opencard nebo amnestii, blbé je jen to, že v době mezi činem a jeho odhalením, vzniknou nevratné škody, v případě památek a vzhledu města může jít o škody fatální.