Ale nepovidaj, mladá pani, a kerejpak?

Tamhle na rohu, co proti tomu dělal ten náš staropražskej spolek takovej virvál!
Tak to se mejlej, ten se bourat nebude.
Pročpak, paní Müllerová? Vy o tom něco víte?
Je velkej, bytelnej a koukám…, docela pěknej, takový se přece nebouraj.
Kéž byste měla pravdu, ale…
Mladá pani, já jim říkám, tendle barák nás přežije vobě. Podívaj, copak by je napadlo porážet velkej zdravej strom v městským parku jen proto, že maj ausgerechnet v ruce sekeru? Kdepak…, to by byl zločin.
Bojím se, že to vidíte příliš jednoduše, paní Müllerová, ono to bourání je už vlastně skoro povolený…
A ták… povolený… Tak to je jiná. Tak to se maj ještě co učit, mladá pani. To jim prozradim takovou životní chytrost, nebo… moudrost se říká. Svěřil mi to jeden nájemník, a ten měl pod čepicí skoro jak Šalomoun…
Myslíte král Šalamoun…
Ale ne, žádnej král, myslím Šalomouna Bondyho, co měl u nás v ulici kvelb s veteší.
Aha…, no a co teda říkal ten nájemník, paní Müllerová?
Říkal, že když se děje ve městě něco divnýho, až tak divnýho, že nad tím zůstává rozum stát, tak na to vemte jed, že je to skz naskrz vyplacený.
Cože to je?
Zaplacený…, nebo možná říkal … podplacený.
???
Nekoukaj jak vejr! Lidi se tady v tom městě, teda řikal von, dělej na ty, co platěj, ty, co berou, ty, co je jim všechno fuk, a ty, co se tomu všemu furt divěj jak malej harant.



???
Jó, malej harant, nebo... malej Jarda, říkal.
Ale co z toho jako plyne, paní Müllerová? Má ta vaše moudrost nějaký poučení?
Né moje, to říkal ten nájemník…
Dobře, tak co říkal dál?
Ty lidi, co platěj, by byli rádi, aby se nikdo ničemu nedivil, tak se snažej ty udivený převést mezi ty, co berou. Jenomže ty, co se všemu furt divěj, taky usilujou o to, aby se nikdo ničemu nedivil, takže maj vlastně stejnej cíl s těma, co platěj, ne?
To snad ne, paní Müllerová!
No tak, nedurděj se, jako bych jim skřípla palec! Jen si vezmou ten pěknej barák na Wenzelspaltzu, co se má jako demolírovat. Ten budou mít taky nejspíš na svědomí ti, co se nejdřív naoko divili, pak brali a nakonec jim to bylo všechno fuk. A tak to chodí v tom našem pražským rathausu už od dob pantáty Pštrossa. Tak se taky už přestanou divit, mladá pani, nedělá jim to dobře na pleť…
-------
Paní Müllerová má pravdu, tento týden se mi udělal na levé tváři po čtyřiceti letech od puberty excelentní beďar. Ale kdyby mi na ksichtě vykvetlo tisíc beďarů, proč má být zbourán dům čp. 1601 na nároží Václavského náměstí a Opletalovy ulice, se divit nepřestanu.