Inzerát: Hledá se deus ex machina. Zn. právnické vzdělání podmínkou
Už jen čirý zázrak může zachránit dům čp. 1601 na Václavském náměstí 47 před demolicí. Už jsou pasé všechny odborné obhajoby. Už má na krku smyčku a přesto všichni víme, že nejde o spravedlivý soud, ale o vraždu. Zákeřnou, sprostou a objednanou. Proto vyvěšuji tento inzerát.
Tato výzva je určena právníkům, specialistům na stavební právo a správní řád, praktikům, teoretikům a třeba i studentům. I všem ostatním, kteří chtějí invenčně posoudit tuto nemilou kauzu a hledat s námi poslední východisko. Navzdory obrázku je výzva myšlena zcela vážně, ba nejvážněji, jak je to možné.
Toto jsou ve stručnosti nejspornější body celého problému:
1. Paní ministryně kultury A. Hanáková ve svém usnesení píše, že dospěla k názoru, a je to přitom jediný argument na podporu jejího závěrečného rozhodnutí v neprospěch domu, že „existují práva účastníků nabytá v dobré víře, která svým rozsahem a významem převažují nad veřejným zájmem na ochraně kulturního dědictví. Tato práva konkrétně vycházejí především ze skutečnosti, že Magistrát hl. m. Prahy jako příslušný orgán státní památkové péče již před zahájením tohoto přezkumného řízení vydal závazné stanovisko, kterým z hlediska zájmů památkové péče vyslovil přípustnost odstranění předmětného objektu.“
Avšak v textu rozhodnutí k jiné obdobné kauze píší ministerští právníci toto: „závazným stanoviskem vydaným podle § 149 správního řádu nemohou být založena žádná práva; pokud se žadatel dovolává šetření práv v dobré víře, jde jednoznačně o irelevantní námitku.“
K tomu mohu jen dodat a mám na to četné důkazy, že investor dobře věděl, ještě před získáním skrz naskrz cinknutého závazného stanoviska magistrátních památkářů, že proti jeho záměru existuje mimořádně silný odpor odborné veřejnosti a negativně se k němu vyjádřil i Národní památkový ústav jako odborná složka státní památkové péče. Šel tedy dobrovolně do podnikatelského rizika, o „dobré víře“ nelze v etickém významu toho termínu hovořit ani s nadsázkou.
2. Závazné stanovisko magistrátu bylo shledáno právníky odboru památkové péče MK ČR nezákonným a bylo ve zkráceném přezkumném řízení zrušeno. Tehdy však ve prospěch investora vystoupil neblaze proslulý ministr Jiří Besser a zrušení závazného stanoviska zrušil. Co to znamená? Závazné stanovisko se všemi svými již identifikovanými právními vadami, které za počátek všech chyb, které se ve věci staly, považuje i závěrečný text usnesení ministryně Hanákové, je v platnosti jako jeden ze zásadních relevantních podkladů k zahájenému územnímu řízení na stavebním úřadě Prahy 1.
Všechny zásadní dokumenty k průběhu kauzy máme k dispozici a rádi je na vyžádání zašleme.
Pokud by se mezi Vámi, kdo čtete tento text, našel právník, specialista na stavební právo a správní řád, kterému kauza není lhostejná a který by se chtěl pokusit nalézt pro tuto šlamastiku účinné řešení ve prospěch zachování domu, ozvěte se nám prosím na zastarouprahu@seznam.cz.
Tato výzva je určena právníkům, specialistům na stavební právo a správní řád, praktikům, teoretikům a třeba i studentům. I všem ostatním, kteří chtějí invenčně posoudit tuto nemilou kauzu a hledat s námi poslední východisko. Navzdory obrázku je výzva myšlena zcela vážně, ba nejvážněji, jak je to možné.
Toto jsou ve stručnosti nejspornější body celého problému:
1. Paní ministryně kultury A. Hanáková ve svém usnesení píše, že dospěla k názoru, a je to přitom jediný argument na podporu jejího závěrečného rozhodnutí v neprospěch domu, že „existují práva účastníků nabytá v dobré víře, která svým rozsahem a významem převažují nad veřejným zájmem na ochraně kulturního dědictví. Tato práva konkrétně vycházejí především ze skutečnosti, že Magistrát hl. m. Prahy jako příslušný orgán státní památkové péče již před zahájením tohoto přezkumného řízení vydal závazné stanovisko, kterým z hlediska zájmů památkové péče vyslovil přípustnost odstranění předmětného objektu.“
Avšak v textu rozhodnutí k jiné obdobné kauze píší ministerští právníci toto: „závazným stanoviskem vydaným podle § 149 správního řádu nemohou být založena žádná práva; pokud se žadatel dovolává šetření práv v dobré víře, jde jednoznačně o irelevantní námitku.“
K tomu mohu jen dodat a mám na to četné důkazy, že investor dobře věděl, ještě před získáním skrz naskrz cinknutého závazného stanoviska magistrátních památkářů, že proti jeho záměru existuje mimořádně silný odpor odborné veřejnosti a negativně se k němu vyjádřil i Národní památkový ústav jako odborná složka státní památkové péče. Šel tedy dobrovolně do podnikatelského rizika, o „dobré víře“ nelze v etickém významu toho termínu hovořit ani s nadsázkou.
2. Závazné stanovisko magistrátu bylo shledáno právníky odboru památkové péče MK ČR nezákonným a bylo ve zkráceném přezkumném řízení zrušeno. Tehdy však ve prospěch investora vystoupil neblaze proslulý ministr Jiří Besser a zrušení závazného stanoviska zrušil. Co to znamená? Závazné stanovisko se všemi svými již identifikovanými právními vadami, které za počátek všech chyb, které se ve věci staly, považuje i závěrečný text usnesení ministryně Hanákové, je v platnosti jako jeden ze zásadních relevantních podkladů k zahájenému územnímu řízení na stavebním úřadě Prahy 1.
Všechny zásadní dokumenty k průběhu kauzy máme k dispozici a rádi je na vyžádání zašleme.
Pokud by se mezi Vámi, kdo čtete tento text, našel právník, specialista na stavební právo a správní řád, kterému kauza není lhostejná a který by se chtěl pokusit nalézt pro tuto šlamastiku účinné řešení ve prospěch zachování domu, ozvěte se nám prosím na zastarouprahu@seznam.cz.