Ve stínu volebního víkendu, kdy média nezajímalo nic jiného než dětinská hra jedné party zpovykaných kluků na schovávanou, rozmlátil v centru Prahy, za bílého dne a k údivu kolemjdoucích, jeden velký stroj, takový mechanický tyranosaurus rex, kus pěkného baráku.

Bohatě ornamentálně zdobená fasáda bývalé tiskárny v Opletalově ulici měla být zachována jako součást novostavby tzv. Květinového domu, kterému má však padnout za oběť rohák do Václavského náměstí, jehož demolici se již několik let část veřejnosti usilovně brání. Psala jsem zde o celé kauze tolikrát, že se již nechci opakovat.

Pražská akciová tiskárna, Praha 1-Nové Město, čp. 920, Opletalova ul. Koncem 19. století zde Julius Grégr tiskl slavné Národní listy, v letech 1910–1911 stavební kancelář Vácslava Havla přestavěla podle projektu Josefa Čámského uliční křídlo v duchu geometrické secese. Vlastní provoz tiskárny sídlil v dvorním křídle, zmodernizovaném ve 20. letech 20. století, až do začátku 90. let, kdy n. p. Mír zanikl. Tiskárna byla roku 2002 zapsaná do seznamu kulturních památek, v roce 2007 byly zadní části budovy ubourány a památková ochrana z tohoto důvodu sejmuta. Průčelí domu mělo být zachováno jako součást nové budovy.

Situace se ale nyní pro investora nevyvíjí nejpříznivěji. Územní rozhodnutí vydané Odborem výstavby Městské části Prahy 1 bylo sice vůči celému záměru kladné, ale zároveň bylo napadeno několika odvoláními, což znamená, že stále není zřejmé, kdy a s jakým výsledkem bude vyřízeno. To je ovšem pro investora a s ním klientelisticky spřízněné úředníky, kteří se tak usilovně snažili mu vše usnadnit, k vzteku.

Náhlou demolici torza bývalé tiskárny pak nemohu chápat jinak, než jako demonstraci síly i varování. Ten vzkaz čtu asi takto: Zatím jsme s vámi sice měli trpělivost, ale s tím je teď konec. My totiž nepotřebujeme žádné složité povolování, protože na havárku si stejně zbouráme cokoliv a kdy se nám bude chtít. Pchá!



Nyní nařízená demolice je prováděna podle příslušného paragrafu stavebního zákona, který umožňuje stavebnímu úřadu nařídit okamžité odstranění havarijní stavby, pokud ta ohrožuje životy lidí. K takovému rozhodnutí již stačí jen kulaté razítko ochotného statika a není zapotřebí souhlasu památkářů. Hmotné důkazy o oprávněnosti zásahu zaniknou v rámci demolice.

V tu sobotu a pak v neděli jsem stála na chodníku v Opletalově ulici a zcela bezmocně se dívala, jak se drapák brutálně zakusuje do ušlechtilé fasády. V hlavě mi přitom jak kolovrátek zněla pořád dokola jedna známá písnička. Všichni ji znáte, jmenuje se Dělání, dělání…, má neodbytnou melodii Jaroslava Uhlíře a velmi konstruktivní text od Zdeňka Svěráka. Její klip z pohádky Princové jsou na draka je rovněž notoricky známý.

Divíte se, proč mne pronásledovala právě tahle dětsky naivní písnička? Taky jsem se divila, než jsem zaznamenala, že princeznovský hlásek Ivany Andrlové v mé hlavě zpívá tento text:

Když máš ego zplihlé, když máš potíže,
Přidej doutnák k cihle, semtex do díže,
zbourej barák třeba, rozmlať třeba zeď



žal se krásně vstřebá, začni s tím hned teď,
začni s tím hned teď.

Bourání, bourání, tvoje ego zachrání,
Bourání nejlepší je lék.
Bourání, bourání, bez skrupulí, bez ptaní,
Bourání, nejlepší je lék.

Za deformaci textu písně se autorovi omlouvám a bez odmlouvání ponesu důsledky jeho případného projevu nelibosti.