Na konci února proběhla na příslušném Úřadě téměř v utajení Konference o zločinech komunizmu. Více o ní zde:

Zaznamenáníhodným způsobem na ní promluvila soudkyně Ustavního soudu JUDr. Ivana Janů. Před jejími formulacemi se hluboce skláním a považuji za nutné je předložit p.t. čtenářstvu zde k přečtení:


Závěr projevu ústavní soudkyně ČR Ivany Janů


IV. kapitola Charakter zločinů komunizmu




Má-li moje prezentace vyústit v závěr, jak zacházet s komunistickými zločiny v bývalých komunistických státech, pak bych uvedla následující:

1) Válka v bývalé Jugoslávii trvala 5 let a skončila v prosince 1995 a přinesla podle odhadu

200.000 obětí.

2) Druhá světová válka, která je označována jako nejmonstróznější konflikt v historii si vyžádala, podle odhadu

60.000.000 obětí.

"Nacismus byl odsouzen při mezinárodním soudním procesu v Norimberku jako zločinecká ideologie a celým světem zavržen, jeho nositelé byli exemplárně potrestáni a nacistické zločiny jsou nepromlčitelné, aby se zdůraznila jejich ďábelská povaha." (Černá kniha komunismu I.)


3) "Komunistická ideologie, v jejímž důsledku byly napáchány zločiny srovnatelné s nacistickými, mezinárodním společenstvím odsouzena nebyla" (Černá kniha komunismu I.), ačkoli její bilance byla děsivá 100.000.000 obětí bez války. Cože opravdu každý z nás a celé mezinárodní společenství neví, že v zemích jako bývalý Sovětský svaz, Čína, Vietnam, Kambodža, Východní Evropa a další probíhal po celá desetiletí vnitřní destruktivní konflikt, kde vládnoucí fanatické komunistické strany a jejich aparát doslova masakrovaly civilní obyvatelstvo a uváděly celé národní, etnické, náboženské a třídní skupiny do genocidních podmínek.

a) Na nastolení spravedlnosti není niky pozdě, ale plynutí času působí kontraproduktivně proti jejímu zjednávání. Oběti umírají a stárnou a přesnost jejich paměti bledne a oslabuje přesvědčivost jejich svědectví. Ke spravedlnosti mohou přispět: soudy mezinárodní
soudy národní přiznání viny před soudem Komise pravdy a usmíření, jako jiná platforma k přiznání viny.

b) Je škoda, že zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu (č. 198/1993 Sb.) nebyl využit efektivněji, nejen pokud jde o běh promlčecích lhůt, ale zejména k tomu, aby svým burcujícím obsahem podnítil politickou vůli k určení specializované, dostatečně kvalifikované skupiny vyšetřovatelů, státních zástupců a soudců k urychlenému zjednání nápravy a spravedlnosti.

c) K otázce odpuštění a usmíření uvádím, že jen oběti mají právo odpouštět křivdy na nich spáchané. Jen oběti mají právo vést tlustou čáru za minulostí, a to vždy jen a jen za bezprávím na nich spáchaném. Nikdo jiný toto právo nemá! A pokud si ho někdo přisvojí, účty postižených zůstávají nadále otevřené a nevyrovnané. Budu-li parafrázovat prohlášení prezidentky B. Plavšič, kterým přiznala v závěrečné řeči svoji odpovědnost (v 72 letech věku), před svým odsouzením v Haagu, pak bych uvedla: Každý, kdo úmyslně zmařil nevinné životy jiných, má pouze svůj jeden život, aby za svoje jednání zaplatil a i kdyby dal svůj život k dispozici, nemůže odčinit smrt desetitisíců,statisíců a milionů. Proto mu nezbývá nic jiného než požádat pokorně o odpuštění. Pokud je mi známo, žádní jednotliví členové komunistických stran, ani jejich organizace, to dosud neučinili.

d) Civilizovaná společnost, která (správně) bere výkon spravedlnosti z rukou oběti a ruší zákon odvety "oko za oko, zub za zub", je povinna k výkonu spravedlnosti přistupovat odpovědně a proporcionálně. Slovy Dr. Boraina z Jihoafrické republiky, který Komise usmíření založil: "Oběti musí být slyšeny, je to imperativ." Oběti komunismu podle mého názoru dosud slyšeny nebyly.

Děkuji Vám za pozornost.

(Následoval dlouhý potlesk a jediné "standing ovation" během celé konference. Je to posledních cca 5 minut z 35 minut trvajícího projevu stavní soudkyně, který navíc musela z důvodu časového limitu zkrátit.)
K potlesku se plně připojuji... KVS