„Evangelický farář Leonardo Teca tráví vánoce především v rodinách“
IVAN PŘIBÍK (Nabízím čtenářům blogu rozhovor, který se mnou vedl pan Přibík z Třebíče. A to v té samé verzi, která vyšla v Třebíčském deníku v sobotu 27. 12.08)

Způsobem trochu odlišným od běžné rodiny trávil Vánoce českobratrský evangelický farář Leonardo Teca. Je mu 35 let a pochází z Angoly. Od roku 2001 působí ve sboru v Horních Vilémovicích.


Pane faráři, jak jste prožil letošní vánoční svátky?

Církevní rok začíná adventem, takže jsme ho zahájili již večeří Páně. Jako každý rok jsem si dopředu psal i některá kázání. V průběhu svátků pak především navštěvuji rodiny. Některé rodiny jsem navštívil už 23. prosince, jiné na Štěpána. Den před Štědrým dnem jsem byl v Číhalíně. Mám na starosti i kazatelskou stanici v Kralicích nad Oslavou. K našemu sboru patří asi 15 vesnic v okolí.

V některé z rodin pak vždy prožiji Štědrý den. Letos jsem takto byl v Přeckově.

Na Boží hod vánoční, tedy 25. prosince, zpravidla nikam nechodím ani nejezdím. U nás v Angole se Vánoce slaví 25., takže si ten den snažím vyhradit pro sebe. Byl jsem na faře v klidu s přáteli. Uvařil jsem dva druhy jídel. Přichystal jsem kuře po angolském způsobu a fazole. K obojímu jsem jako přílohu udělal jídlo, kterému říkáme fufu, pak ještě rýži pro ty, kterým fufu nechutnalo. Na Štěpána jsme měli besídku s dětmi, které hrály hru a říkaly básničky Je to tak každým rokem.

Jakým způsobem se slaví vánoce v typické angolské rodině?

Lidé v Angole jsou silně věřící, přes 90 procent z nich jsou křesťané. Slavení se liší podle oblastí, rozdíl je také mezi městem a venkovem.

Na Štědrý den jdou lidé do kostela na půlnoční bohoslužby. Na Boží hod v 10 hodin potom znovu. Zvláštností je to, že na Vánoce dostávají dárky jenom děti a ženy. To proto že se o Vánocích narodí Ježíš a žena je matka, rodička. Muži dostanou dárky od žen až na Nový rok, děti pak znovu.

Na rozdíl od Česka či Evropy se nedělá jedno hlavní typické jídlo. Běžně se to děje tak, že každá rodina uvaří něco svého a sousedi si pak navzájem vyměňují talíře. Někde vaří fazole, jinde maso, v další rodině zase třeba zeleninu. Pak se vám stane, že se vám doma sejde třeba deset druhů jídla. Každý si dá to, na co má chuť. Pamatuji se, že nás jako děti museli rodiče hlídat, abychom toho nesnědli příliš moc naráz.

V určité oblasti Angoly se na vánoce připravuje dokonce slon. Je to chráněný druh, takže vláda dá povolení, aby lovci zastřelili jen tři slony. Maso se neprodává, nýbrž rozdává. Vyjde to na oblast, která je velká skoro jako Vysočina. Všechny rodiny dostanou kousek slona, hustota osídlení je tam malá.

Můžete čtenářům prozradit, jak jste se z daleké Angoly k nám do Česka dostal?

Do Česka mě poslala naše vláda, abych zde dělal strojařinu. Studoval jsem v Pelhřimově. S kamarády z Angoly jsme tam potřebovali někam chodit na bohoslužby. Původem jsem baptista. Prvně jsme navštěvovali katolické mše, hlavně o svátcích. Pak jsme se zařadili do tamního evangelického sboru, od té doby jsem členem Českobratrské církve evangelické.

Potom jsem se po maturitě přihlásil na teologii. Studoval jsem v Praze a rok v Ženevě. Následně jsem vykonával rok praxe v Brně. Během ní jsem dostal dopisy z různých evangelických sborů, mezi nimi i z Horních Vilémovic. Vesnici jsem navštívil a dohodli jsme se, že zde nastoupím. Od roku 2001 zde tedy sloužím jako farář.

Byl jste v prosinci v kontaktu s vaší rodinou?

V kontaktu jsme, ale netelefonujeme si, protože rodiče nemají telefon. Bratr má e-mail, takže jsem mu před Vánoci napsal, i kamarádům. Poprosil jsem je, aby přání k vánocům vytiskli a předali ostatním. Dělám to tak, že třeba čtyřem lidem napíšu e-mail a dám jim seznam, komu to mají předat dál. Pocházím z pěti dětí, ale v Angole jsme co do počtu členů podprůměrnou rodinou. Průměrný počet dětí je asi tak sedm.

Co byste popřál čtenářům Třebíčského deníku?

Do Nového roku přeji všem především dostatek zdraví, lásky a vzájemného porozumění.
(Budiž totéž přáno i čtenářům aktualne.cz)