„Dobrý den, soudruhu Lenine, co jste to řekl? Aha, rozumím, učit se, učit se, učit se…“ Tomu se říká důraz. „A jak to máme dělat? … Jasně, máme se zeptat pana J. A. Komenského. To je podle mě rozumné, Vás, soudruhu Lenine, jsem nikdy nečetl a přiznám se, že moc bych toho od Vás ani nepřijal.“

„Vlastně vás málokdo poslouchá. Posuďte sám, prázdniny utekly rychle, školy pomalu a jistě otevírají své brány. Ale když se ptám žáků a žáček, jak se do školy a na učení těší, berou to ode mě jako velmi špatný vtip.“ Ne že by se netěšili, ale jejich radost nemá s učením skoro nic společného. Většina mnou dotázaných se těší na kamarády a kamarádky, na přestávky a přestřelky. Nevím, co mají na mysli těmi přestřelkami. Mluvili tajuplně a nechtěli mi prozradit víc. Někteří žáci se těší na pohledné učitelky a naopak – některé žačky na pohledné učitele.

Skoro mi lichotilo, když se mě několik náctiletých žaček zeptalo, jestli nechci učit u nich ve škole. Když je v otázce podpořili i jejich kamarádi, byl jsem v rozpacích. Bylo mi jasné, že je vůbec nezajímá, co bych v jejich škole učil, že vlastně ani nemám, co bych je učil. Prý kdyby ve školách učili ti, kdo nemají co učit, byla by legrace. Takže jde jenom o tu legraci…

Když jsem jim řekl, že soudruha Lenina bychom tím nepotěšili, projevila se celá skupina jako silně antikomunistická, až jsem trochu jásal. Mám rád všechny hodné, příjemné lidi a antikomunisty zvlášť. Prý „my si toho moskevského nesmrtelného dědu nevážíme. A to jeho učit se, učit se, učit se je mezi náma velká pitomost. My máme radši pana Komenského, kterého si ale neváží nikdo z učitelů. Jinak bychom si ve škole mimo jiné také hráli a hráli a hráli a rádi bychom se tam vraceli.“

Malá skupina mládeže začala spontánně skandovat: „Ať žije Komenský, ať žije Komenský…“ „Děcka, počkejte, stojíte jen před málo významným farním úřadem, a ne před ministerstvem školství.“ „O tom nám ani nemluvte, o tom škoda mluvit, tady si to přečtěte.“ Vytáhli okopírovaný novinový či internetový článek a s vlastními vloženými komentáři mi četli nahlas: „Den před začátkem nového školního roku zažívají nejen středoškoláci, nýbrž i ředitelé škol rozčarování z vývoje kolem odkladu státních maturit z jara 2010 na rok 2011…“

„Já už nechci maturovat, ať za mě maturuje náš ředitel“, přerušil čtení Viktor. „Zatímco studenti chtějí politikům spočítat ‚sliby‘, ředitelé nevěří vlastní očím, že ministryně školství Miroslava Kopicová, jež je proti odkladu zkoušek, posunula říjnovou generálku za 120 miliónů korun na leden příštího roku…“
„Mě do toho nalákali a teď tohle. To si dělají legraci, ne?“ Řekla Martina. „Já jim už nevěřím“, přidala se Vendula.

Zpátky k článku: „Minulý týden oznámila (ministryně) ještě další novinku. Testy nebudou opravovat odborníci najatí ministerstvem, jak bylo v plánu, ale sami učitelé…“
„A já propadnu, protože můj test určitě opraví Standa, který mě nemá rád“, dodal učitelův jmenovec Standa.

„Je to skandální. Jestliže by mělo být hodnocení přeneseno na učitele, tak se ptám, kam tekly deset let z ministerstva stovky miliónů na přípravu maturit.“
Čtenářku článku, Anetu, přerušil Tomáš, aby nám vysvětlil, že tuší kam tekly. Prý pod ministerstvem je určitě velký tunel. A Aneta pokračovala ve čtení: „‘Nebudou-li maturity odloženy, situace se vyhrotí. Politici tak mohou očekávat další masové demonstrace studentů,‘ varoval ředitel Slovanského gymnázia v Olomouci Radim Slouka…“

Studenti se zas pustili do skandování: „Ať žije Slouka, my tam budem, ať žije Slouka, my tam budem...“

Aneta četla dál: „Zástupce ředitele pražského gymnázia Jana Nerudy Juraj Liška dodal: ‚Odložit generálku, na kterou jsou studenti už přihlášeni, to je výsměch všemu! Stejně jako změna vyhodnocení testů. Studenti i rodiče nás už budou mít za blázny.‘“ Aneta dočetla a dodala: „Ten Liška si věří, to se má, našeho ředitele nikdo nebude mít za blázna, on se z toho zbláznil už dávno, jen to neví. My to víme, ale nevěří nám…“ „To nemyslíte vážně“, řekl jsem. „Ne, to je jenom legrace. Ať žije Standa, ať žije Standa…“ začali zas skandovat. Standa je asi jejich ředitel.

Dobře děcka, přeji vám hodné a pohledné učitelky a učitele, kteří vás budou učit podle ideálů pana Komenského tak, aby soudruh Lenin z vás nebyl úplně smutný. A držím palce, aby to s těmi maturitami nakonec dobře dopadlo… ať máte radost vy i vaši učitelé. Úspěšný školní rok 2009/2010.

Autor citovaného článku (kurziva): Marek Přibil, Právo