Nejprve část čísel.

Dle oficiálně vykázaných dat (worldometers.info) uvedla naše země do dneška necelých 619 tisíc lidí, kteří prošli nákazou covidem. Dle stejné statistiky došlo k 10 271 úmrtím spojeným s touto chorobou (statistiky úmrtnosti dokládají, že v souvislosti s pandemií opravdu tisíce lidí umírají). Podíl těchto úmrtí tedy vychází na 1,7%.


Podíl lidí, kteří mají covid a musí kvůli tomu být v nemocnici, dle údajů ministerstva, kolísá od října mezi 4 a 13%. Podíl pozitivních testů je kolem 25%, podobně, jako na začátku října.

Dle státem schválené metodiky PES je naše země na 5. nejvyšším stupni. Odhady čísla R se pohybují kolem 1,2, poslední čísla o počtu nakažených dle PCR testů jsou kolem či nad 8000.

Takže, co toto číslo matematicky vzato znamená:
1. Každý den přijde do nemocnice mezi 320 a 1040 pacienty s covidem (což je velmi hrubý odhad, neb nezohledňuje rozdíl délky nemoci ani hospitalizace, relevantní je spíše číslo nižší). Vzhledem k tomu, že z nemocnic dnes odcházejí lidé, kteří přišli v situaci nižší nákazy, budou se nemocnice rychle plnit.
2. Z denního počtu 8 000 nakažených můžeme, dle dosavadních dat, očekávat, že přes 130 lidí, přijde v souvislosti s nákazou o život.
3. Pokud dnešní opatření (mírně zpřísněná teprve před pár hodinami) umožnila růst čísla R nad 1,2, bude pokračovat rychlý růst počtu nově nakažených a v poměru k němu porostou i ta nejtragičtější čísla. A to do doby, než chování lidí (které samozřejmě souvisí s pravidly) číslo R podstatně nesníží.

Před několika málo týdny, i přes zjevný obrat k růstu počtu nově nakažených, rozhodla vláda o přechodu do mírnějšího stupně omezení (třetího). Provedla to ale v souladu s pravidly PES. Poté, v rozporu s jeho pravidly nejprve otálela s přechodem na 4. stupeň, a pak dokonce vytvořila hybrid pravidel stupně 3. a 4. A z PES udělala „bramboračku“.

Mezi tím, v reakci na šíření nákazy, přešlo mnoho zemí v Evropě k velmi silnému omezení. Naše vláda se k tomuto nerozhodla. Před 3 dny to ministr vysvětloval takto:

“Proč jsme mírnější než ostatní země? Zatím si to můžeme dovolit proto, že zátěž nemocnic nebyla extrémní. U nás je nárůst pozvolnější, v nemocnicích dokonce pozvolnější než nárůst v populaci.”

Hlavní roli v jeho úvahách hraje zjevně okamžitý stav nemocnic. To, že při rostoucím čísle R, či dokonce jeho stagnaci, se nemocnice budou velmi rychle plnit, mu asi uniká. A co je více šokující je to, že v jeho úvahách nevystupuje vůbec počet mrtvých, který s růstem počtu nakažených, dle statistik, ruku v ruce poroste. Ale asi i to si dle něj „můžeme dovolit“.

V Německu paní kancléřka ve stejné době hovoří o tom, že její země si „nemůže dovolit“, aby kvůli pandemii umíralo denně mnoho set lidí (při tehdejším počtu 590 obětí za den, což by odpovídalo počtu 70 u nás, a tedy statisticky zhruba polovině počtu dnes denně nakažených).

Dle aktuálních statistik by měla zítra, po 3 dnech hodnot odpovídajících 5. stupni, vláda vyhlásit velmi tvrdá omezení, v souladu s dohodnutým systémem PES, aby dostala vývoj pandemie po kontrolu. Zcela zjevně to neplánuje. Naopak, ministr Havlíček (zřejmě s hrdostí nad svou odvahou) oznámil, že obchody budou otevřené i na Štědrý den.

Logika PES byla podle mne jasná, při zhoršení situace je třeba rychle přijmout opatření, která poměrně rychle srazí číslo R a zastaví tak rychlé šíření nákazy. Pokud jsou čísla příznivá, je možno polevit a riskovat růst čísla R, a tedy počtu nakažených. Vše samozřejmě funguje „dopředu“, kdy se opatření promítnou za několik dní, viditelně (při našem nastavení) za týden. Chování vlády ale tuto logiku popírá, porovnávat adekvátnost opatření k dnešní obsazenosti nemocnic je ukázka hrubého nepochopení situace a nekompetence.

Pokud vidíme, že mnoho zemí v Evropě šlo do velmi bolestivého rozhodnutí utlumit předvánoční ekonomiku, stojí zato si porovnat jejich vykázané stavy nově nakažených za poslední dny, které mnoho vlád k zásadnímu zpřísnění dovedly. Rakousko má kolem 2 500 denně (při přepočtu na náš počet obyvatel pod 3000), Německo kolem 30 tisíc (náš ekvivalent 2400), Slovensko vykazuje čísla pod 4 000 (podobné jako u nás) a Belgie má aktuálně hodnoty pod 3 000 (při mírně vyšším počtu obyvatel).

A tak by mne pár věcí zajímalo:
Myslí si pan ministr zdravotnictví, že při dnes nastavených omezeních dojde k poklesu čísla R?

Chápe pan ministr, že dnešní čísla znamenají možná až kriticky zaplněné nemocnice v dalších týdnech a opravdu stojí za svým nedávným výrokem o tom, že si mírnější opatření „můžeme dovolit“?

Jakou roli v jeho úvahách hrají počty lidí, kteří díky covidu nebo díky omezení dostupnosti zdravotní péče umírají?

Není vůbec pochyb o tom, že jak rozvolnění při hraničních hodnotách, tak nepřitvrzení po překonání hranic jak pro 4. tak i 5. stupeň, pomohlo k vyššímu šíření nákazy, a tím i k růstu počtu obětí. Považuje pan ministr za správný přístup německé vlády, která zdůrazňuje potřebu omezit počty lidí, kteří díky dnešní situaci umírají a nebo přístup našeho kabinetu, kde to dle jeho rozhodování nehraje podstatnou roli?

Doplňuji jen čísla, která si asi úplně neuvědomujeme. Blížíme se totiž k tomu, co pan premiér avizoval: nebýt „best in covid“, ale na přední příčky se prosadit. V podílu počtu lidí, kteří dle statistiky díky covidu zemřeli, nám dle zmíněného portálu patří třinácté místo na světě a páté v EU. Z hlediska počtu lidí, kteří se dle oficiálních dat covid nakazili, jsme dokonce na místě pátém. V EU jsme po Lucemburku nejhorší.


PS: Je mi smutno a těžko, když to píši. Šokuje mne nefunkčnost našeho státu a neodpovědnost vlády, díky nimž prožijí desítky tisíc lidí strašné Vánoce v obavě o to, jak zvládnou tuto vážnou nemoc. A jiné desítky tisíc lidí nestráví vánoční svátky svátečně, ale budou bojovat o to, aby stovky lidí s těžkým průběhem nemoci mohli žít dál. Stát se to nemuselo. Je to chyba našeho státu a vlády. Chyba, která nastala poté, co jsme se z obrovské chyby na konci léta měli poučit.